Čís. 1326.

Zákon ze dne 1. dubna 1921, čís. 166 sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. а n., o zajištění půdy drobným pachtýřům (Novela III.).
Pachtýři nemohou podati novou přihlášku, vzali-li původně podanou přihlášku bezpodmínečně zpět.
(Rozh. ze dne 6. prosince 1921, R I 1463/21.)
Požadovatel, vzav původně podanou přihlášku dne 8. října 1919 bezpodmínečně zpět, podal po vydání III. novely k zákonu o zajištění půdy drobným pachtýřům přihlášku novou, jež byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Není tu podmínek § 16 patentu ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. zák., za kterých jedině bylo by lze vyhověti mimořádnému dovolacímu rekursu a změniti nebo zrušiti srovnalá rozhodnutí nižších soudů. Článkem 3. zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 166 sb. z. a n. byla stanovena nová lhůta k přihlášce nároků drobných pachtýřů podle § 12 zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 sb. z. а n., ve prospěch těch, kdož dosud vůbec nepodali přihlášky, nebo podali sice přihlášku, jichž nárok však byl před působností zákona ze dne 1. dubna 1921 soudem zamítnut z důvodu, že nebyl ohlášen v čas nebo řádným způsobem soudu nebo vlastníku. V případě, o nějž jde, byla přihláška v roce 1919 řádně a v čas podána, ale podáním ze dne 8. října 1919, podepsaným drobnými pachtýři a obrocníkem, prohlásili pachtýři, že odvolávají bezpodmínečně své žádosti (obsahující přihlášky) a vzdávají se konečně práva výkupu pozemku od farního obročí O. pachtovaných a požadovaných, které jim snad příslušejí dle zákona ze dne 27. května 1919 o zajištění půdy drobným pachtýřům. Tímto vzdáním se nabyla druhá strana práv, jichž nelze rušiti oklikou nové přihlášky. Otázku, zda byli pachtýři uvedeni v omyl obročníkem, a zda snad ono vzdání se proto jest neplatným a bezúčinným, po případě, zdaž obročník nedodržel slibu, který byl pohnutkou zpětvzetí přihlášek, a jaký vliv má tato okolnost, nelze řešiti v řízení nesporném. Neprávem poukazuje se v dovolacím rekursu ku článku, uveřejněnému Drem Maxem Lorenzem v čísle 38 časopisu »Deutscher Londbote«, kterýž ostatně, i kdyby jeho obsah byl požadovatelům sebe příznivější, samozřejmě jako soukromá práce nebyl by směrodatným. Uvádí se v tomto článku pouze, že nová lhůta přihlašovací, stanovená článkem 3. zák. ze dne 1. dubna 1921, čís. 166 sb. z. a n., prospívá také těm, kdož proto, že na ně bylo vlastníkem působeno, upustili od přihlášky, t. j. vůbec nepodali přihlášky, kteréhožto předpokladu tu není.

Citace:

Čís. 1326. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 849-850.