Postup pohledávky příslušící věřiteli proti eráru osobě třetí.

A. postoupil v září 1912 svou pohledávku za konané práce při stavbě českého gymnasia v N. firmě B., kteráž o tom ředitelství gymnasia zpravila. Neobdrževši ani v březnu 1913 zaplacení, dopsala firma o ně místodržitelství, poukazujíc na nastalý postup. V červnu 1913 žádala u místodržitelství opětně o vyřízení, sdělujíc zároveň, že jí A. postoupil další svou pohledávku za jiné práce stavební. Místodržitelství odpovědělo, že přípisy ty postoupilo zem. školní radě, tato pak sdělila firmě, že podání její zaslala ředitelství gymnasia. Nedocházejíc stále zaplacení, žádala firma dne 12. prosince 1913 u místodržitelství o neprodlené vyřízení, načež jí počátkem ledna 1914 bylo sděleno, že toto její podání bylo přípisem ze dne 22. prosince 1913, expedovaným dne 27. prosince 1913, odstoupeno zemské školní radě, která však zatím na základě provedeného schválení příslušných prací resp. účtů obnos postoupený k výplatě poukázala A-ovi, jemuž dne 26. prosince 1913 pošt. spořitelnou zaslán byl.
Žalobu firmy B. podanou na to proti eráru o zaplacení tohoto obnosu na základě oznámené cesse všecky tři stolice zamítly.
Z důvodů I. stolice:
Pohledávka A-ova byla staveb, oddělením místodržitelství 30. října 1913 přezkoumána a 18. prosince 1913 zem. školní radou uznána — 19 —
likvidní a poukázána k výplatě. Do 18. prosince tudíž nebyla likvidní a k výplatě u pokladny poukázána. Dle dv. dekr. ze dne 21. srpna 1838 č. 291. sb. z. s. (čl. IX. úvoz. zák. k ex. ř.) nemůže na pohledávku nelikvidní a k výplatě nepoukázanou býti vedena exekuce resp. záznam povolen. Toto ustanovení dlužno vztahovati i na postup pohledávky, který tedy v daném případě byl neúčinný.
Po nastalé splatnosti pohledávky však užiti sluší ustanovení nařízení min. práv a financí ze dne 24. října 1897 č. 251. ř. z. o dobrovolném zastavení a postupu pohledávek proti státu příslušících. Nastalý postup dlužníku oznámiti (§§ 1395., 1396. obč. z.) může arci i cessionář — avšak musí se při tom legitimovati stejně, jako mandatář plnou mocí. Jinak by mohl kdokoli pod záminkou cesse zaplacení věřiteli překaziti a na dlužníka uvaliti břímě pátrání, nastala-li cesse opravdu. Cit. nařízení proto stanoví, že úřad výplatu poukazující dlužno o cessi zpravili předložením písemného dokladu.
To se zde nestálo, pročež zem. školní rada právem mohla zaplatili sporný obnos přímému věřiteli, A-ovi. Z toho, že obnos další zaplatila přes stejný nedostatek firmě B., nesleduje, že by se práva toho byla vzdala, rovněž ne z toho, že předložení písemného dokladu o nastalé cessi výslovně nežádala.
Z důvodů II. stolice:
Pro soud je rozhodno, že listinný doklad o cessi nebyl předložen. O řádné doložení zprávy o cessi postarati se náleželo firmě samé a následky tohoto svého opomenutí nemůže převalili na poukazující úřad.
Také z přípisu zem. školní rady ze dne 21. června 1913, jímž firmě sdělila, že předběžný účet A-ův i dopis firmy zasílá ředitelství gymnasia v N., nelze dovozovali, že by tím zem. šk. rada byla cessi vzala na vědomí a tím nedostatek listinného důkazu prominula. Neboť tento připiš neobsahuje vůbec žádného dispositivního prohlášení a sděluje jen formální opatření.
Netřeba tedy ani zkoumati, možno-li i na případ dobrovolné cesse užiti analogicky předpisu dv. dekretu ze dne 21. srpna 1838 č. 291. sb. z. s. a rozhodnouti stejně již na základě tohoto předpisu.
Důvody III. stolice:
Nejvyšší soud nesdílí názoru, že dekr. dv. kane. ze dne 21. srpna 1838 č. 291. sb. z. s. možno užiti nejen v řízení exekučním, nýbrž i při právních jednáních (cessi, zastavení). Tento dekret je předpisem výjimečným vůči všeobecně uznané zásadě právní, že i pohledávky neuznané a sporné předmětem exekuce i právních jednání — 20 —
býti mohou. Důvody prospěšnostní, pro tento dekret směrodatné, i kdyby platily i pro jednání právní, zejména cesse, nedostací k úchylce od doslovu dekretu a k extensivnímu výkladu jeho.
Avšak nelze sdíleti ani stanoviska revise, jež má za to, že ministerské nařízení ze dne 24. října 1897 č. 251. ř. z. není všeobecně závazným, nýbrž jen instrukcí úřadům o formálním nakládání takovými cessemi a zástavami, jež se vztahují na platy eráru. V té příčině i ve příčině nepožadování listiny i vzetí cesse na vědomí sluší poukázati na případné důvody nižších stolic.
§§ 1395. a 1396. obč. z. nestanoví sice, jak má oznámení cesse cessovi vypadati. Na všecek způsob ale musí toto oznámení dle okolností případu zaručovali jistou míru bezpečnosti a věrohodnosti. Žádá-li tedy výkonná moc státní cit. nařízením, vzhledem k požadavkům spořádaného státního hospodářství finančního, aby o postupu pohledávek splatných ze jmění státního podán byl listinný doklad, nelze proti tomu namítali, že předpis takový občanskému právu odporuje.
Takový doklad listinný však, jak zjištěno, zde před zaplacením pohledávky cedentovi podán nebyl.
Protože šlo o věc čistě soukromoprávní, nebyla zemská školní rada jako úřad jen k hájení veřejných zájmův ustanovený povinna, na došlé jí upomínky žádati neb ukládali, aby oznámení o postupu jinde podané bylo doplněno.
K výměru zem. školní rady ze dne 21. června 1913 sluší ještě podotknouti, že z něho nanejvýš vyčisti lze, že ředitelství gymnasia, jemuž postup byl oznámen, předloží jej svému představenému úřadu k prozkoumání a vyřízení. Je-li ředitel gymnasia vinen, že žalující firma, alby mohla napraviti, co zmeškala, nebyla ještě včas dle § 2. cit. min. nařízení zpravena o zamítnutí ohlášení postupu, jest pro spor bez významu.
(Rozh. nejv. soudu ze dne 3. listopadu 1914, č. Rv III 490/14 / 1.). Dr. Peka.

Citace:

Postup pohledávky příslušící věřiteli proti eráru osobě třetí.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 1, s. 36-38.