Také nakládané zelí patří k nutným životním potřebám lidí ve smyslu císařského nařízení ze dne 1. srpna 1914 č. 194. ř. z. Pro posouzení otázky, zda cena za předméty nezbytné potřeby jest patrně přespřílišnou podle § 7. tohoto cís. nař., nejsou rozhodný nynější tak řešené denní ceny.

Velkoobchodník V. P. v K. byl obžalován, že dne 2. února 1915 za půl kg. nakládaného zelí požadoval 20 h. První soudce vynesl rozsudek osvobozující, jenž odvolacím soudem byl potvrzen.
Na zmateční stížnost podanou c k. generální prokuraturou k zachování zákona uznal c. k. nejvyšší a kasační soud, že oběma rozsudky porušen byl zákon, a to z těchto
důvodů:
Kdežto první soudce na základě zevrubných úvah dospěl k úsudku, že také kyselé zelí patří k nezbytným předmětům potřeby ve smyslu zmíněného cisařského nařízení, při nejmenším v době zimní, ježto se ho v Čechách a na Moravě používá k přípravě polévky, v pražském obvodu policejním pak stále jako příkrmu k různým pokrmům místo drahého omastku a za nynějších poměrů vzhledem na nedostatek chlebovin také k přípravě polévek a při vzrůstajícím nedostatku asi ještě více se ho používati bude a kromě toho je po něm se strany vojenských úřadů zásobovacích neobyčejně silná poptávka, vychází soud odvolací se stanoviska opačného. Prohlašuje, že obyvatelstvo velkoměsta, o něž tu běží, používá, jak známo, nakládaného zelí pouze jako příkrmu ku zlepšení chuti a to ještě jen při určitých pokrmech, nepoužívá se ho ani jako pokrmu samostatného, ani jako podstatné součástky většiny pokrmů. Také tam, kde by ho mohlo býti použito, dá se snadno nahradili jiným způsobem přípravy zeleniny nebo jinými součástkami, jež chuť pokrmů zlepšují, a také skutečně se takovými nahrazuje.
Hlavní použití kyselého zelí k masitým pokrmům pozbývá nyní při drahotě masa a jeho nedostatku významu. Jako zelenina — 268 —
nemůže omastek a tuk nahraditi, naopak k jeho přípravě jest ještě omastku zapotřebí, není tudíž hledanou náhradou za omastek ve městě, v němž používání omastku jest zvykem. Potvrzená okolnost, že mezi týdnem odbyt v maloobchodě jest jen nepatrný, mluví pro to, že kyselého zelí používá se toliko ke zlepšení chuti, nikoli však jako nutného přídavku k jiným pokrmům.
S tímto názorem odvolacího soudu souhlasiti nelze. Položí-li se otázka nahraditelnosti do popředí, mohlo by se za normálních poměrů prohlásiti skoro o každé potravině a také o jiných důležitých předmětech spotřebních, že nejsou právě nezbytný. Právě poněvadž stala se zásoba různých potravin skrovnou, nutno otázku tuto ponechati docela stranou.
Zmíněné císařské nařízení jdouc dále než § 482. tr. z., béře do své ochrany nejen nutné potřeby denní výživy, ale i veškery nutné životní potřeby lidí — ovšem lidí naší doby a naší kultury — jakož i potřebu výživy domácích zvířat a prohlašuje veškero zboží, které k ukojení této potřeby slouží, a všechny věci, z nichž takové zboží se vyrábí, za nezbytné předměty potřeby. Mezi četnými potřebami, jichž ukojení pro člověka je nutným, jsou přirozeně základní lidské potřeby: potrava, teplo a světlo na místě prvním. Na statky, které slouží k jich ukojení, má tudíž ustanovení císařského nařízení především býti použito.
Pokud zvláště potravin se týká, musí jako zcela lhostejné býti označeno, obsahuje-li jednotlivý předmět všechny nezbytné výživné látky, je-li jeho výživná cena větší nebo menší, nebo bývá-li jen přimíšen, aby potrava stala se snáze poživatelnon nebo chutnější, a rovněž tak, používá-li se ho nepřetržitě nebo objevuje-li se na trhu jen občas, slouží-li za potravu hlavní nebo jako přídavek k ní, kolik se užívá k němu druhů ovoce a zeleniny a zvláště také kyselého zelí. Hlavní věcí zůstává, že jest spotřebován značnou částí obyvatelstva. To vysvítá z účelu císařského nařízení, které hodlá zajistiti opatření obyvatelstva nezbytnými předměty potřeby. Tento účel zákona určuje zároveň jistou hranici. Ona jest tam, kde běží o zboží, jež spadá mimo rámec průměrného živobytí obyvatelstva. Kdo má potřebu věcí takových, které již za obyčejných poměrů pro vysokou cenu nejsou dostupný širokým kruhům národa, nebude se moci zpravidla — vyjímaje zvláštní případy, na př. poměry v uzavřeném místě — císařského nařízení ze dne 1. srpna 1914 dovolávati.
Ježto požívání kyselého zelí v jakékoliv podobě jest tak rozšířeno a všeobecno, není třeba uváděti ještě další důvody pro to, že patří k nepostrádatelným předmětům potřeby ve smyslu předchozích úvah. Právě okolnost, že letos v zimě zásoba stala se velmi záhy skrovnou, dokazuje nejlépe, jak silnou jest spotřeba kyselého zelí. Nejen pro chudší Obyvatelstvo ve městech a na venkově, — 269 —
ale i pro vojíny, pro mnoho uprchlíků, kteří mu podle svých životních zvyků dávají přednost jako samostatnému pokrmu, pro trestance a zajatce tvoří potravinu. Jest úplně nesprávným, aby kyselému zelí byla odpírána tato vlastnost proto, poněvadž pravidelně bývá požíváno jako jiná zelenina ve spojení s jinou potravinou.
Plným právem tudíž prohlásil první soudce kyselé zelí za nezbytný předmět potřeby ve smyslu císařského nařízení ze dne 1. srpna 1914, č. 194 ř. z.
Soud odvolací vysloviv opak porušil v tomto směru zákon.
Ale také výrokem prvního soudce byl porušen zákon, a to v tom směru, že skutková podstata vyhánění cen jest vyloučena tehdy, když cena požadovaná cenu denní patrně přespřílišně nepřekročme. Soud odvolací se svého hlediska nezaujal k této otázce vůbec stanoviska.
První soudce zjistil, že obžalovaný koupil ono kyselé zelí dne 26. listopadu 1914 a 26. ledna 1915 na vagony po 16 K za 100 kg., že tedy rozdíl mezi cenou nákupní a prodejní v malém (20 h za půl kg.) jest nápadně velikým, přece však prohlašuje, že žádaná cena není patrně přespřílišnou, poněvadž císařské nařízení nezakazuje dosažení přespřílišného zisku, nýbrž požadování přespřílišně ceny a o takové nelze mluviti tehdy, dodržuje-li prodávající hranici určenou denní cenou. Ježto dne 2. února 1915 denní cena za 100 kg. kyselého zelí činila 30—40 K, a zisk 16—20% jest při tomto zboží úplně přiměřeným, nemůže se tvrditi, že obžalovaný jednal proti zákazu § 7. zmíněného cís. nař.
Tento názor prvního soudce nevyhovuje ani stavu věci, ani zákonu.
Za obyčejných poměrů tržních lze se ovšem při posuzování přiměřenosti požadované ceny přidržeti cen denních. Jinak je tomu však za války, jež přináší s sebou, že poměry národohospodářské cenu denní jinak určující nemají účinku.
Mimořádně vysoké sazby ve válce označované jako tak řečené ceny denní, nejsou, totiž žádnými skutečnými cenami tržními, nýbrž jsou přehnány a stavem věcí neoprávněny. Válkou způsobené mimořádné poměry podvázaly jinak volnou hru poptávky a nabídky a zrušily skoro docela soutěž, která jindy nutila prodavače, aby měl zřetel k nižším nabídkám jiných.
Psychický vliv obavy před nedostatkem ovládá trh a vzbuzuje u všech, kdo mají zásoby a s nimi obchodují, bezohlednou snahu, aby příznivého položení využitikovali až do krajnosti požadováním vždy vyšších cen. Každé zvýšení ceny jedním povzbuzuje ihned všechny ostatní k novému zvyšování cen, jak to ukazuje právě přítomný případ. Ceny určuje ten, kdo žádá nejvíce. S těchto hledisek musí býti posuzovány dnešní tak řečene tržní čili denní ceny; ony nejsou již výsledkem pravidelného obchodu, nýbrž cenami určemými — 270 —
libovůlí prodavačů. Ceny tyto, jež utvořily zištnost a nedostatek smyslu pro všeobecnost, nemohou býti postaveny na roven tržním cenám míru.
Z řečeného vyplývá, že obžalovaný, využívaje jediné mimořádných poměrů stavem válečným způsobených, požadoval za nezbytný předmět potřeby cenu patrně přespřílišnou tím, že své prodejní ceny — následuje ostatně neodůvodněného zvyšování cen — do takové výše vyhnal, že dosáhl sedmeronásobného zisku, jindy obvyklého.
Při správném právním posouzení bylo tudíž obžalovaného uznati vinným přestupkem vyhánění cen.
Bylo tedy zmateční stížnosti c. k. generální prokuraturou podle § 33. tr. ř. k zachování zákona podané podle §§ 292. a 479. tr. ř. vyhověti, a jak shora uvedeno, nalézti.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího a zrušovacího soudu ze dne 30. března 1915, č. j. Kr II 95/15—4.) Dr. J. Říha.

Citace:

Také nakládané zelí patří k nutným životním potřebám lidí ve smyslu císařského nařízení ze dne 1. srpna 1914 č. 194 ř. z.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 6, s. 285-288.