Předpoklady prozatímného opatření polit, úřadu ve příčině sporných dávek církevních (§ 56. zák. ze dne 7. května 1874, č. 50 ř. z.).

Farní úřad v P. L. podal proti tamní obci u okres, hejtmanství v H. stížnost, resp. žádost o ochranu proti odepírání dávek, které dle listiny o zřízení fary z r. 1728, pak inventáře farského z r. 1806 a dle fassí farských, úředně stvrzených, faře náležejí a až do nastoupení nynějšího faráře r. 1908 obcí skutečně byly poskytovány, totiž:
1. náhrada útrat kácení, dovozu a skládání paliva z panského lesa v R., kterouž obec dříve lesnímu úřadu platívala, nyní však platiti — 90 —
odepírá, jelikož prý nikoliv obec, nýbrž jen jistý počet usedlých k tomu jest povinen,
2. výkupné za desátek ročních 14 K.
Provedši nutná šetření, vyslechnuvši zejména dřívějšího i nynějšího starostu, pak faráře i jeho předchůdce o dosavadním držení a způsobu poskytování těchto dávek, potvrdilo místodržitelství příslušné rozhodnutí okr. hejtmanství, jímž obci bylo uloženo, na vlastní náklad o kácení paliva v panském lese a jeho dovoz do farské zahrady se postarati a faráři ročně 14 K jako výkupné za desátek odváděti — jakožto opatření prozatímně v tom smyslu, že obec dávky ty až do rozhodnutí, trvá-li závazek příslušný, má poskytovati jako za předchůdce nynějšího faráře a tomuto dávky dosud zadržené odvésti. Jdeť tu o sporný závazek k dávkám církevním, a naléhavý zájem správy duší vyžaduje vydání provisoria po rozumu § 56. zák. ze dne 7. května 1874, č. 50 ř. z., ježto dle adjustované fasse ze dne 20. května 1908 důchody farářovy, čítajíc v to i dávky sporné, nedosahují zákonné kongruy.
Dosavadní pokojné držení plyne však z vlastních údajů starosty obecního, dle nichž obec před počátkem sporu dávky ty platila a svou povinnost k tomu i po dosazení nynějšího faráře nepřímo doznala žádostí, aby jich byla sproštěna. Otázka právní, kdo k dávkám těm jest povinován, netýče se opatření prozatímného.
Tu část rozhodnutí hejtmanského, která podobné opatření vyslovila i pro léta 1905—1907 a též ohledně sporného užívání dvou pozemků v P. L., místodržitelství zrušilo, protože šla nad žádost farářovu a naléhavým zájmem správy duší nebyla odůvodněna.
Ministerstvo kultu toto rozhodnutí potvrdilo, a to se zřetelem na dostatečné vyšetření skutkových i právních poměrů a na naléhavý zájem správy duchovní, adjustovanou fassí farskou (vykazující nedostatek kongruy) prokázaný.
Proti tomuto rozhodnutí ministerskému podala obec stížnost ke správnímu soudu, ve které namítala především neúplnost řízení, protože nebylo ani vyšetřeno, kdo sporné dávky platil, zdali jednotliví usedlí či obec, ani k o m u je sluší platiti, zda faráři či obročí farskému; rovněž prý nezjištěno', z jakého důvodu právního a za jakou dobu sluší je platiti. Druhá instance zašla prý za petit beneficiatův, který se vztahoval jen na léta 1908 a 1909: konečně prý nevyšetřena ani naléhavá nutnost dávky. In merito namítala obec, že naléhavého zájmu správy duchovní §em 56. 1. c. předpokládaného tu není, nýbrž jen zájem nynějšího duchovního sama, aby minimální příjem jeho zůstal neztenčen, ale i toho zájmu že tu skutečně není, poněvadž duchovní, zejména z pozemků farských, má důchody mnohem větší než přiznal. Pokojné držení však že neprávem bylo předpokládáno, ježto sporné dávky již i po několik let před dosazením nynějšího faráře byly odepírány, a také v žádosti podané konsistoři o porovnání sporu nějakého uznání jich spatřovati nelze. Ostatně — 91 —
prý se zdá, že dávka desátková r. 1888 byla vykoupena, a nebylo dokonce správno, otázku, kdo je vlastně k dávkám těm povinen, ponechávati sporu meritornímu, ježto prý jde patrně jen o soukromoprávní spor mezi farářem a jednotlivými usedlými v P. L.
Správní soud stížnost jako bezdůvodnou zamítl z těchto
důvodů.
Rozhodnutí ministerské týče se jen prozatímného opatření státního úřadu kultového po rozumu §u 56. zák. ze dne 7. května 1874, č. 50 ř. z., jímž nařízeno další placení dávek až do vyřízení sporu, trvá-li závazek, pokud se týče placení splatných dávek za poslední tři léta. Přípustnost takového prozatímního opatření však je podmíněna toliko naléhavým zájmem správy duchovní, a jest pro rozhodnutí především dosavadní pokojné držení směrodatným, neb, nepiůže-li hned býti zjištěno, sumárně vyšetřené poměry skutkové i právní. Jedná se tu tedy jen o udržení skutečného stavu při početí sporu trvavšího, po případě o obnovu jeho, nikoli však o zjištění právního titulu neb právního trvání dávek.
Jen s tohoto hlediska mohl správní soud rozhodnutí v odpor vzaté zkoumati. Do zkoumání toho nespadá tedy otázka ve stížnosti k odůvodnění nedostatečnosti řízení nadhozená, komu dávky ty náleží platiti, obci-li či jednotlivým usedlým, rovněž ne, kdo je k nim oprávněn a byla-li dávka desátková již vykoupena, jelikož rozhodnutí všech těchto otázek týče se merita sporu. V tomto řízení jedná se jen o to, zjistiti, kým a komu dávky ty skutečně byly placeny. Také tu není rozhodno, žádají-li se dávky důvodem příslušnosti k církevní obci či z důvodu zvláštního, ježto dle § 56. 1. c., jak plyne z jeho poukazu na »všecky případy« sporů dle §u 55., opatření provisoria se nařizuje pro oba druhy sporů v § 55. uváděné, veřejné i soukromé.
Slušelo tedy příslušné námitky, pokud se týkají řízení, zamítnouti jako bezdůvodné.
Vytýká-li však stížnost dále, že nebylo zjištěno, na jakou dobu provisorium se vztahuje, tedy to odporuje znění rozhodnutí v odpor vzatého, které zřetelně praví, že prozatímně opatření má platiti až do vyřízení sporu o trvání povinnosti k dávkám. Rovněž nemohla býti uznána důvodnou námitka, že rozhodnutí zašlo za původní petit beneficiatův, jenž zní jen na obnos 459 K 98 h za obě sporné dávky za léta 1908 a 1909. Neboť příslušné podání farního úřadu ze dne 9. srpna 1909 žádá dle svého obsahu jasně celé sporné dávky, t. j. udržení dosavadního stavu, a požaduje hořejší obnos jen jako část do dne podání splatnou, neobmezujíc však petit na ni.
Vytýká-li se konečně, že otázka naléhavého zájmu správy duchovní ve smyslu §u 56. 1. c. nebyla ani uplatněna, stačí poukázati na to, že úřad měl k tomu konci po ruce adjustovanou fassi o — 92 —
příjmech duchovního správce v P. L. a jak ještě bude ukázáno, takové fasse k odůvodnění naléhavého zájmu správy duchovní na prozatímném udržení dávek stačí, plyne-li z nich při započtení dávek nedostatek kongruy.
Ve věci samé popírá stížnost, že tu jsou zák. předpoklady prozatímného opatření ve smyslu §u 56. 1. c., poněvadž prý pro rozhodnutí v odpor vzaté nebyl rozhodným zájem správy duchovní, nýbrž jen osobní zájem nynějšího správce duchovního sama — a že ani tento zájem není zjištěným dle fasse nedostatkem kongruy dokázán, protože skutečné příjmy beneficiatovy jsou vyšší než přiznané. Také popírá stížnost pokojné držení sporných dávek.
Naproti tomu řídil se správní soud těmito úvahami:
Jelikož sporné dávky jsou požadovány nepopřené jako příslušenství důchodu obročního, farář správou duší pověřený však jest poživatelem obročí, je tu tehdy zájem správy duchovní na prozatímném udržení takových dávek, jsou-li pro výživné faráři zákonem zaručené nutný (srv. rozh. spr. s. ze dne 16. dubna 1903, Budw. č. 702 A.).
Tak tomu však jest, poněvadž dle fassí farských i při započtení sporných dávek nedostává se na kongruu ještě 302 K 51 h, kterýžto nedostatek by se odpadnutím dávek těch ještě zvětšil.
Tvrdí-li však stížnost, že skutečný příjem farářův je větší než přiznaný, sluší poukázati na to, že pro minimální důchod farářovi příslušící resp. pro výši jeho doplnění z náboženského fondu ve smyslu §u 3. zák. ze dne 19. září 1898, č. 176 ř. z., rozhodným jest jedině nález politického úřadu zemského o podaném přiznání (fassi), takže otázku, je-li tu zák. minimální důchod, posuzovati lze jen dle adjustované fasse.
I když to neplatí v poměru k osobám třetím (zde vůči stěžující si obci — srv. rozh. spr. s. ze dne 14. září 1904, Budw. č. 2855 A.), tedy musí přece adjustující nález dostačiti jako zjištění skutkové pro opatření prozatímní.
Pokud však se týče stížností popíraného pokojného držení sporných dávek obročím, není příčiny toto držení přezkoumávati, jelikož rozhodnutí v odpor vzaté v odporu k rozhodnutí místodržitelskému jím změněnému opatření prozatímně vůbec ani na základě pokojného držení nepotvrdilo — nýbrž na základě sumárního vyšetření poměrů skutkových a právních, jež dle §u 56. 1. c. pro případ (stížností nepopíraný) nemožnosti neprodleného vyšetření pokojné držby rovněž postačuje. V tom směru však stížnost, nehledíc k vyvráceným již výtkám, námitek nečiní.
(Rozh. c. k. správního soudu ze dne 28. června 1913 č. 7129.) Dr. Peka.

Citace:

Předpoklady prozatímného opatření polit. úřadu ve příčině sporných dávek církevních (§ 56. zák. ze dne 7. května 1874, č. 50 ř. z.).. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 2, s. 107-110.