O ověřovacích poplatcích.

Do roku 1892 obnášelo kolkovné na soudní podání 72 hal. Rovněž takové kolkovné bylo zapraviti za ověřování věcí knihovních a tabulárních soudem.
V roce 1898 byl tento podací kolek zvýšen na 1 Kč a bylo nějaký čas sporným, zda ověřovací poplatek byl zvýšen ze 72 haléřů na 1 korunu. Bylo pak autenticky vykládáno, že ověřovací poplatek má jako nezměněný platiti dále.
Císařským nařízením č. 279/1915 byl ověřovací poplatek pevně stanoven 1 korunou.
Po zvýšení tohoto poplatku stanoveném zákonem 54/1925 bylo opět sporným, zda zmíněný poplatek obnáší 1 korunu či 3 Kč. Výnosem Vrchního zemského soudu v Praze bylo soudům nařízeno, že má obnášeti ověřovací poplatek v tabulárních věcech 3 Kč.
Nicméně došlo ku stížnosti stran tohoto poplatku, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud takto:
»Zákon ze dne 3. dubna 1925 č. 54 Sb. z. a n. kterým se mění některá ustanovení o poplatcích, taxách a kolcích, zvýšil sice v § 1. c) dosavadní pevné kolkové poplatky s výjimkami stanovenými v následujících paragrafech z 1 Kč na 3 Kč, ale v § 2 ustanovil, že tato zásada nevztahuje se »na pevné kolkové poplatky« podle zákona čl. XLIII z 1914, cís. nař. z 15. září 1915 č. 279 ř. z. a zákona ze dne 25. ledna 1922 č. 38 Sb. z. а n. o poplatcích soudních.
Zákon nepraví, že zvýšení nevztahuje se na soudní poplatky, nýbrž že se nevztahuje na pevné kolkové poplatky podle citovaných tří zákonů. Jestliže v §2 za citaci zmíněných tří zákonů uvedeno jest o »poplatcích soudních«, pak se tím jen odkazuje na tituly dotyčných zákonů.
Jak zákon čl. XLIII z 1914, tak cís. nař. č. 279/1915 mají totiž titul »o soudních poplatcích«, zák. č. 38/1922 pak opatřen jest titulem »kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích«.
Z toho plyne, že pevný kolkový poplatek nemusí býti poplatkem soudním v pravém slova smyslu, nýbrž že se výjimka §u 2 leg. cit. vztahuje také na kolkový poplatek, který byl zmíněnými zákony upraven.
Poplatek z legalisace podle saz. pol. 17/66 byl §em 50 č. 4 nař. č. 279/1915 ř. z. stanoven na 1 Kč, jde tudíž o pevný kolkový poplatek podle tohoto císařského nařízení. Jde-li ale o takový pevný kolkový poplatek, pak nevztahuje se podle §u 2 zák. č. 54/1925 na něj zvýšení §em 1 téhož zákona provedené a nezáleží na tom, je-li tento pevný kolkový poplatek poplatkem soudním vůbec.
Naříkané rozhodnutí vycházejíc z náhledu, že zvýšení stanovené §em 1 zákona č. 54/25 vztahuje se i na legalisační poplatek, poněvadž nejde o poplatek soudní, nemá proto opory v zákoně, pročež je bylo zrušiti podle §u 7 zákona o správním soudě.
Nález nejv. spr. s. ze dne 1. února 1929 č. 1712.
Dr. Ludvík Fantes.

Citace:

O ověřovacích poplatcích. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 12, s. 389-390.