Čís. 9341.
Již v návrhu na povolení prozatímního opatření jest přesně označiti nárok, pro nějž se navrhuje prozatímní opatření.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1929, R I 848/29.)
Návrhu na povolení prozatímního opatření soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ustanovení § 389 ex. ř. zcela zřetelně ukládá navrhovateli prozatímního opatření, že má mimo jiné také přesně označiti nárok, pro který se domáhá zatímního opatření. Návrh stěžovatelův však ohrožený nárok přesně neurčuje, nýbrž jen zcela povšechně tvrdí, že jde o soukromoprávní nárok, vyplývající z jeho práva nájemního. Nepřesné určení nároku nemůže ovšem stěžovatel napraviti teprve v řízení opravném, neboť pro povolení prozatímního opatření jest, rozhodným obsah návrhu (arg. § 389 ex. ř., slova »podávajíc návrh na prozatímní opatření«, něm. »bei Stellung des Antrages hat er den Anspruch genau zu bezeichnen«) a dovolací rekurs mylně doličuje, že prý soud mohl a měl z obsahu návrhu posouditi, o jaký nárok navrhovateli jde, — ježto tento názor jest v přímém rozporu s velícím předpisem § 389 ex. ř.
Citace:
č. 9341. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 567-567.