Čís. 9162.

Byla-li zabavena a přikázána pohledávka, opírající se o to, že byla dlužnici jejími rodiči přislíbena výplata věna určité výše, jest vymáhající věřitel oprávněn vymáhati zabavenou a přikázanou pohledávku pořadem práva.
(Rozh. ze dne 7. září 1929, R I 589/29.)
Žalobkyni byla k vydobytí peněžité pohledávky proti Josefině R-ové povolena exekuce zabavením a přikázáním pohledávky dlužnice za jejími rodiči na zřízení věna. Proti žalobě, jíž se domáhala žalobkyně na rodičích dlužnice zaplacení, namítli žalovaní nepřípustnost pořadu práva. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Rozeznávati jest uplatňování nároku dcery na určení věna podle § 1220 obč. zák. a uplatňování nároku opírajícího se o slib vyplacení věna podle § 1220 obč. zák. v určité výši. V onom případě jest jednati v řízení mimosporném, v tomto případě však patří věc na pořad práva (viz rozhodnutí sb. n. s. čís. 3576). Podle žaloby jde o zabavení pohledávky opírající se o slib daný dlužnici žalobkyně Josefině R-ové žalovanými jako jejich dceři na vyplacení věna 100000 Kč, takže by šlo o nárok, který by Josefina R-ová mohla uplatňovati jen pořadem práva. Ježto vymáhající věřitel podle § 308 ex. ř. jest oprávněn pohledávku zabavenou po jejím přikázání v zastoupení dlužníka vymáhati a ji proti poddlužníku zažalovati, nemůže tak učiniti jinak, než jak by to mohla učiniti v souzeném případě dlužnice, tudíž pořadem práva. Nejde tu proto o věc patřící do řízení nesporného a bylo proto napadené usnesení změniti tak, že se námitka nepřípustnosti pořadu práva zamítá. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rozhodnutí rekursního soudu o nepřípustnosti nesporného řízení jest po právní i skutkové stránce správné. Stěžovatelé vytýkají rekursnímu soudu neprávem, že se ocitl v rozporu se spisy. Žalobkyně sice poukazuje v žalobě na zákonnou dotační povinnost žalovaných (§ 1220 obč. zák.) a na majetkové jejich poměry, ale tím nemění se nic na tom, že předmětem žaloby jest splnění závazku žalovaných, záležejícího v tom, že prý závazně přislíbili dceři 100000 Kč věnem hotově. Tomu nejlépe svědčí okolnost, že žalobkyně v dalším odstavci žalobním mluví o tom, že se žalovaní dosud nedali pohnouti »k faktickému splacení a likvidaci zabavené pohledávky«. Tím dala zřejmě na jevo, že se nedomáhá toho, by její dlužnici (dceři žalovaných) bylo věno teprve zřízeno a výše jeho určena, nýbrž že jde jen o splněni a likvidaci nároku podle žalobního udání již bez soudního rozhodnutí založeného a číselně určeného. Z kterého hmotněprávního důvodu poukazuje žalobkyně v žalobě na majetkové poměry rodičů, jest při řešení otázky, o niž tuto jde, nezávažné. Předmětem sporu bude, zda k řečenému slibu došlo a zda z něho vzešly podle zásad hmotného práva žalovatelné závazky.

Citace:

č. 9162. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 210-211.