Čís. 9100.

Nevyhledává se, by ke knihovní žádosti byly pro soudní spisy předloženy dva opisy plánku.
(Rozh. ze dne 25. července 1929, R II 216/29) Knihovní soud zamítl žádost Státního pozemkového úřadu o rozdělení a odepsání pozemkových částic. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Nelze souhlasiti s názorem stížnosti, že pro návrhy Státního pozemkového úřadu ve věcech pozemkové reformy ve věcech knihovních platí úchylky a úlevy proti jiným stranám nebo zakročujícím úřadům a že jsou soudy na návrhy ty do té míry vázány, že nesmějí zkoumati, zda jsou splněny podmínky pro kladné vyřízení návrhů podle zákona. Byly-li tedy ke knihovní žádosti předloženy místo předepsaných tří snímků jen dva, bylo knihovní jednání právem odmítnuto a nelze činiti námitky proti tomu, že se tak stalo formou zamítavého usnesení, čímž zároveň žadateli byla dána možnost, by chybějící třetí snímek doplnil a žádost po doplnění znovu podal.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil soudu prvé stolice, by o žádosti Státního pozemkového úřadu znovu rozhodl podle směrnice níže uvedené.
Důvody:
Co se týče přípustnosti dovolací stížnosti přes ustanovení § 130 prvý odstavec kn. zák., odkazuje se na zdejší rozhodnutí ze dne 24. července 1929, R II 200/29 čís. sb. 9094. Co však se týče věci samé, zamítnutí žádosti z důvodu, že nebyla připojena další kopie plánku, jest nejprve uvésti, že dovolaný první stolicí § 42 (8) zákona o poz. kat. ze dne 16. prosince 1927, čís. 177 sb. z. a n. vyžaduje, by kromě originálu plánku, jenž se straně vrátí, předložen byl ještě ověřený opis (kopie) pro soudní spisy, a, nepochází-li plánek od příslušného kat. měřického úřadu, ještě druhý ověřený opis pro tento úřad, a že místo prvé kopie může býti pro soudní spisy stranou ponechán originál plánku, takže stačí originál a jedna kopie, při čemž netřeba vyžadovati, by strana přímo výslovně prohlašovala, že ponechává originál pro soudní spisy. Lze tu poukázati na obdobné ustanovení § 90 kn. zák. (§ 17 prov. instr. ke knih. zák.), kde se straně, nedodavší potřebný opis listiny, zadrží originál s poučením, že si jej může proti dodání řádného opisu vyzvednouti. Dále jest uvésti, že nelze přisvědčiti prvé stolici v tom, že pro soudní spisy měly býti předloženy dva opisy plánku, jeden pro soud odpisující a jeden pro připisující, neboť nejen že citovaný § 42 (8) nic takového nestanoví a § 14 zákona o odpisování částic ze dne 6. února 1869, čís. 18 ř. zák. ustanovuje, že, když se odepsání a připsání provede, žádost i s přílohami uschová se u onoho soudu knihovního, jenž připsání předsevzal nebo novou vložku pro oddělené části zřídil. Avšak, hledíc k tomu, že Státní pozemkový úřad podle obsahu svých stížností jest ochoten každý žádaný počet kopií předložiti a spokojuje se po případě i s takovým vyřízením, že by mu bylo uloženo doplnění (oprava) žádosti předložením dalších žádaných kopií plánku ve smyslu §§ 89 a 100 jedn. řádu a jen se brání zamítnutí žádosti, netřeba ani hořejší otázky pro tento případ řešiti a možno to zatím na uvážení první stolici ponechati, protože, jak v hořejším rozhodnutí R II 200/29 v souvislosti s ostatními tam probíranými otázkami provedeno, neplatí v knihovním řízení pozemnoreformním, na jehož potřeby zákonodárce při tvorbě knihovního zákona mysleti nemohl, protože je nemohl ani tušiti, ani předpis § 95 knih. zák., že každá knihovní žádost má býti vyřízena hned ve věci samé »bez předchozího výměru« a jest tu oprava nebo doplnění žádosti vyžádáním příslušných dodatků, na př. chybící kopie, nejen docela na místě, nýbrž vzhledem k ohromnosti úkolu, jenž tu Státnímu pozemkovému úřadu uložen, a vzhledem k povaze Státního pozemkového úřadu jako úřadu a posléze vzhledem k veřejnoprávní povaze věci a vynikajícímu zájmu, který stát jakož i široké vrstvy obyvatelstva na přídělech zúčastněné na hladkém a rychlém provedení pozemkové reformy mají, přímo nutná.

Citace:

č. 9100. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 107-109.