Čís. 9135.

Zjištění, že povinnost nemanželského otce k placení výživného, upravená smírem, uhasla, ježto se dítě stalo způsobilým k samostatné výživě, může se nemanželský otec domáhati jen řízením nesporným, nikoliv žalobou; odkázati jeho návrh na pořad práva lze jen, nemůže-li výdělečná způsobilost dítěte býti zjištěna prostředky nesporného řízení.
(Rozh. ze dne 29. srpna 1929, R I 684/29.)
Nemanželský otec zavázal se smírem platiti dítěti výživné. Když dítě dosáhlo věku osmnácti let, navrhl otec na soudě, by byl nadále sproštěn placení výživného, ježto jest nezletilec způsobilý, sám se uživiti. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud poukázal návrh na pořad práva. Důvody: O návrhu nemanželského otce, by byl sproštěn placení výživného, neměl poručenský soud rozhodovati v řízení nesporném, jednak proto, že podle § 166 obč. zák. přísluší mu zákonná ochrana jen ohledně nezletilce nikoliv též ohledně nemanželského otce, který může svým nárokům zjednati průchod jen pořadem práva, pokud se domáhá sproštění z povinnosti k placení výživného (§ 2 prvý odstavec nesp. říz.) a kromě toho i podle § 2 čís. 7 nesp. říz. proto, že nejde o řešení otázky ryze právní a otázku tu nelze řešiti nespornému soudu. Otázka, zda nezletilec může se sám živiti, závisí na zjištění sporných okolností skutkových, když ze spisů vychází, že nezletilec má vadu na ruce, jest přihlouplý a má nízké vzdělání a bude proto lze o návrhu nemanželského otce rozhodnouti jedině v řádném sporu po zjištění všech skutkových okolností pro řešení sporu rozhodných.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil spisy rekursnímu soudu k novému rozhodnutí.
Důvody:
Stěžovatel ujednal dne 6. září 1927 s poručenstvem dítěte smír, kterým se zavázal platiti jako nemanželský otec na výživu a vychování nezletilce od 1. září 1927 až do doby, kdy se bude sám živiti, 380 Kč měsíčně. Smír byl poručenským soudem schválen. Když nezletilec dne 14. ledna 1929 dosáhl 18 let, navrhl stěžovatel, by byl dalšího placení výživného sproštěn, poněvadž nezletilec jest způsobilý se uživiti. Tento návrh jest ve své podstatě návrhem na novou soudní úpravu výživného poručenským soudem pro změnu poměrů. Jak plenárním rozhodnutím ze dne 19. prosince 1922, čís. 2101 sb. n. s. bylo vysloveno a obšírně odůvodněno, nutno jak o návrhu poručenstva, tak o návrhu nemanželského otce, by pro podstatnou změnu poměrů na straně dítěte nebo otce znova byla upravena vyživovací povinnost nemanželského otce, určená dosud smírem, postupovati podle § 16 I. dílčí novely k obč. zák. řízením nesporným. Ani důvody rekursního soudu, ani zvláštní okolnosti souzeného případu nejsou s to, by ospravedlnily odkázání stěžovatele na pořad práva. Nezáleží na tom, že jen nezletilec, nikoliv nemanželský otec jest pod zvláštní ochranou zákona, průlom, který byl učiněn § 16 I. dílčí novely do zásady, že se o sporných soukromoprávních majetkových nárocích jedná a rozhoduje pořadem práva, nezasahuje jednotlivé osoby, nýbrž celý právní poměr, soud musí proto postupovati nesporným řízením bez ohledu na to, zda jedná sám od sebe, či na návrh poručenstva či na návrh nemanželského otce. Okolnost, že výdělečná způsobilost jest mezi stranami sporná, byla by podle § 16 I. dílčí novely jen tehdy důvodem k odkázání návrhu na žalobu, kdyby skutečný stav nemohl býti zjištěn prostředky nesporného řízení (srovnej rozhodnutí čís. 8118 sb. n. s.), o čemž však nemůže býti řeči. Odkázání návrhu na pořad práva příčí se zákonu, napadené usnesení bylo proto zrušeno, na rekursním soudu pak bude, aby o rekursu poručenstva dítěte rozhodl po případném doplnění provedeného šetření ve věci samé.

Citace:

č. 9135. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 164-165.