Čís. 9226.

Výhrada zpětné koupě (§ 1070 obč. zák.) při movitých věcech činí neplatnou celou smlouvu, раk-li by bez ní nebylo došlo ani k prodeji věci.
(Rozh. ze dne 3. října 1929, Rv I 360/29.)
Žalovaní, vymáhající věřitelé, zabavili v exekuci proti manželům K-ovým movitosti. Žalobce domáhal se na žalovaných zrušení exekuce, tvrdě, že k zabaveným věcem nabyl vlastnictví, koupiv je od manželů K-ových. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Trhová smlouva mezi žalovaným a manžely K-ovými jest neplatná. Ze smlouvy vychází na jevo, že právo zpětné koupě vyhražené manželům K-ovým jest podstatnou součástí smlouvy (§ 901 obč. zák.). Ježto však zákon připouští takové výhrady jen při věcech nemovitých (§ 1070 obč. zák.), jde o smlouvu uzavřenou za podmínek podle § 698 obč. zák. nepřípustných, pročež jest celá smlouva podle § 898 obč. zák. neplatná (čís. 1231 sb. n. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud vyhověl odvolání z důvodu, že z obsahu smlouvy vysvítá, že právo zpětně koupě, vyhražené manželům K-ovým, jest podstatnou součástí smlouvy, o kterou se žaloba opírá, a že, an zákon takovou výhradu připouští jen při prodeji věcí movitých, byla smlouva ujednána za podmínek nepřípustných a jest proto neplatná. Názor tento jest v podstatě správný, neboť výhrada zpětné koupě při movitých věcech jest právně nemožnou a činí tedy neplatnou celou smlouvu, pak-li bez ní ani k prodeji věci by nebylo došlo. A to právě odvolací soud zcela správně usoudil ze samé smlouvy, kterou jest podle jejího obsahu pokládati za nedělitelný celek. I úvodní slova smlouvy »Endlich haben wir vereinbart...« svědčí zřejmě o tom, že jde i šlo tu o ujednání hlavní, podstatné a nikoli jen o ujednání vedlejší, jak tvrdí žalobce, arci teprve v dovolání.

Citace:

č. 9226. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 339-340.