Čís. 9454.

Sudiště společenství v rozepři (§ 93 j. n.) jest omezeno na t. zv. vlastní společenství v rozepři (§ 11 čís. 1 c. ř. s.). Nejde o ně, domáháno-li se na jednom žalovaném vrácení zapůjčené zálohy, na druhých pak zaplacení z důvodu, že se zavázali, že sami zaplatí zálohu za prvého žalovaného.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1929, R II 408/29.)
Žalobkyně domáhala se na Leopoldu P-ovi zaplacení 2400 K ježto od ní přijal zálohu, ale ji neodvedl, na Veronice a Boženě P-ových pak zaplacení téhož peníze, ježto se za dluh Leopolda P-а zaručily. Žaloba byla zadána na okresním soudě v Z. na Moravě, kde bydlil Leopold P., kdežto spolužalované bydlely v Praze. Námitce místní nepříslušnosti, vznesené Veronikou a Boženou P-ovými soud prvé stolice vyhověl a žalobu ohledně nich odmítl. Rekursní soud nevyhověl námitce místní nepříslušnosti. Důvody: Spolužalovaný Leopold P. soukromník v Z. byl právem žalován u okresního soudu v Z., poněvadž tento soud je jeho obecným sudištěm. U stěžovatelek není žalobní důvod různým od žalobního důvodu proti žalovanému Leopoldu P-ovi. Skutkovým základem závazku prvního žalovaného jest ponechání si zálohy na stavební místo, kterou neodvedl, ani nevrátil. Totéž však jest skutkovým podkladem závazku spolužalovaných, nynějších stěžovatelek, Veroniky a Boženy P-ových, neboť kdyby nebyl spolužalovaný Leopold P. povinen vrátiti a tudíž zaplatiti zálohu, nemohl by vzniknouti ani závazek spolužalovaných stěžovatelek. Závazek těchto stěžovatelek proti žalobkyni vznikl převzetím dluhu a jest tudíž podle § 1407 obč. zák. týmž závazkem, jako závazek prvního žalovaného Leopolda P-a. Vzhledem k tomu jsou obě stěžovatelky společníky rozepře zároveň s Leopoldem P-em, ve smyslu § 11 čís. 1 c. ř. s. a jest tudíž opodstatněna též ohledně těchto žalovaných, stěžovatelky Veroniky a Boženy P-ové, příslušnost okresního soudu v Z. jako společenství soudu ve sporu ve smyslu § 93 j. n.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Sudiště společenství ve sporu (§ 93 j. n.) jest zákonem omezeno jen na t. zv. společenství v rozepři (§ 11 čís. 1 c. ř. s.), t. j. na případy, kde všichni žalovaní jsou zavázáni z téhož právního i skutkového důvodu a dále na případy § 12 c. ř. s. V souzené věci však žalovaný Leopold P. byl žalován z důvodu, že zapůjčenou zálohu na stavební místo ve zbytku 2400 Kč žalobkyni nevrátil, kdežto spolužalované z důvodu, že se žalobkyni smluvně zavázaly, že jí za žalovaného Leopolda P-a samy zaplatí 2400 Kč. Jest tedy skutkový i právní základ závazků těchto žalovaných odlišný od skutkového a právního důvodu závazku žalovaného Leopolda P-а, který dluhuje žalobkyni zbytek nevrácené zálohy, kdežto spolužalované jsou jí zavázány ze zvláštní smlouvy, zcela jiné, než byla smlouva Leopolda P-а, a později vzniklé, až když prvý žalovaný s plněním byl v prodlení – jak patrno ze žaloby – a nejde tu vůbec o t. zv. vlastní společenství rozepře, jež však je zákonnou podmínkou pro dovolané sudiště společenství ve sporu ve smyslu § 93 j. n. (srov. Vážný, O ústrojí a příslušnosti soudu, str. 204). Bylo proto vyhověti důvodnému dovolacímu rekursu, napadené usnesení změniti a obnoviti správné usnesení prvého soudu.

Citace:

č. 9454. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 783-784.