Č. 10016.

Závodní výbory: O mezích kompetence rozhodčí komise ve sporech o »vysazení z práce« členů záv. výboru.
(Nález ze dne 21. září 1932 č. 7050.)
Věc: Poldina huť na Kladně (adv. Dr. Jiří Heyer z Prahy) proti rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech na Kladně (za zúč. děl- — Č. 10016 —
nický závodní výbor Poldiny huti na Kladně adv. Dr. František Polák z Prahy) o vysazení členů a náhradníků závodního výboru z práce.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dělnický závodní výbor Poldiny huti v Kladně podal u rozhodčí komise podle zákona o závodních výborech v Kladně stížnost proti tomu, že správa závodu vysadila členy a náhradníky závodního výboru v určitých, ve stížnosti uvedených dnech z práce, a navrhl, aby rozhodčí komise jednak uznala, že správa závodu tímto postupem porušila § 22 zák. o závod. výborech, jednak aby v důsledku toho prohlásila řečené vysazení členů a náhradníků záv. výboru za neplatné.
Rozhodčí komise po ústním projednání věci nař. nálezem stížnosti závodního výboru vyhověla a vysazení členů a náhradníků závodního výboru jako nezákonné zrušila. V odůvodnění svého nálezu uvedla rozhodčí komise, že § 22 odst. 2 zák. o záv. výborech stanoví, že správa závodu nesmí zaměstnance omezovati v činnosti jejich jakožto členů záv. výboru, zejména, že nesmí je propustiti bez souhlasu rozhodčí komise. Vysazení z práce je podle náhledu rozhodčí komise totožným s propuštěním z práce, neboť vysazenému z práce nevyplácí se mzda, a zaměstnavatel dociluje tímto opatřením téhož výsledku jako propuštěním, ušetří totiž při nedostatku zakázek na výrobních nákladech. Proto i vysazení členů záv. výboru z práce může se státi jen se souhlasem rozhodčí komise. Námitku zaměstnavatelky, že mezi správou závodu a záv. výborem uzavřena byla dohoda o tak zv. turnusové práci, a že ve smyslu této dohody je i vysazení členů záv. výboru z práce přípustno, vyřídila rozhodčí komise v ten smysl, že záv. výbor dohodě odporuje, následkem čehož dohoda ona přestává býti smlouvou a není právně závaznou.
Soudní stížnost Poldiny huti proti tomuto rozhodnutí podaná namítá nejprve po stránce procesní, že stížnost záv. výboru k rozhodčí komisi obsahovala jen jediný petit, t. j., aby vysazení z práce členů a náhradníků záv. výboru bylo zrušeno. Poněvadž však o petitu tohoto obsahu není rozhodčí komise příslušná rozhodovati, měla stížnost záv. výboru býti bez meritorního vyřízení pro nepříslušnost rozhodčí komise odmítnuta.
Než tato námitka st—lčina nemá opory ve správních spisech. Záv. výbor nedomáhal se ve své stížnosti jen zrušení uvedené disposice zaměstnavatelky, nýbrž navrhl také, aby rozhodčí komise vyslovila, že vysazením členů a náhradníků z práce porušen byl § 22 zák. o záv. výborech, a k tomuto výroku je rozhodčí komise podle 1. odst. § 22 a § 26 cit. zák. příslušnou (srov. Boh. A 3808/24). Nález rozhodčí komisí vydaný nekryje se ovšem slovně s tímto petitem záv. výboru, avšak výrok její, že stížnosti záv. výboru se vyhovuje, nelze v souvislosti s petitem záv. výboru rozuměti jinak, než že rozhodčí komise nalezla právem, že vysazení členů a náhradníků záv. výboru z práce bez souhlasu rozhodčí komise příčí se ustanovení § 22 odst. 2 zák. o záv. výborech. Výrokem tímto nepřekročila však rozhodčí komise ani zákonných hranic své příslušnosti, ani petitu ve stížnosti závodního výboru vzneseného. — Č. 10016 —
Rozhodčí komise však, rozhodujíc o druhém z obou petitů, obsažených ve stížnosti záv. výboru, také vyslovila, že vysazení členů a náhradníků záv. výboru se jako nezákonné zrušuje. Tato část jejího výroku ovšem vybočuje z mezí příslušnosti přikázané rozhodčí komisi v § 26 zák. o záv. výborech, neboť rozhodčí komise tím přímo zasáhla do soukromoprávního poměru mezi zaměstnavatelkou a jejími zaměstnanci, k čemuž však podle zákona příslušnou není (srov. Boh. A 3808/24). Bylo proto tuto část nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Pokud jde o výrok, že vysazením členů a náhradníků závodního výboru porušen byl § 22 zák. o záv. výborech, vychází žal. rozhodčí komise z právního názoru, že dohoda uzavřená mezi správou závodu a záv. výborem o t. zv. turnusové práci, kteréž se st—lka dovolává, přestala býti následkem odporu záv. výboru smlouvou a není proto právně závaznou. V důsledku tohoto právního názoru zabývala se žal. rozhodčí komise otázkou, zdali vysazení člena záv. výboru z práce v určitých dnech bez nároku na mzdu za tyto dny sluší klásti na roveň propuštění z práce ve smyslu § 22 odst. 2 zák. o záv. výborech, a zodpověděvši otázku tuto kladně, uznala, že vysazení toto příčí se zákonnému předpisu právě uvedenému, ježto správa závodu nevyžádala si k tomu souhlas rozhodčí komise.
Záleží tedy v prvé řadě na tom, zdali právní názor žal. rozhodčí komise o právní bezúčinnosti dohody uzavřené mezi správou závodu a záv. výborem o t. zv. turnusové práci lze uznati správným; neboť kdyby dohoda tato byla platna a právně účinná, nebylo by možno vysazení zaměstnanců ve smyslu ujednaného pracovního turnusu považovati za propuštění z práce ve smyslu § 22 odst. 2 zák. o záv. výborech, nýbrž jevilo by se naopak jako pouhá modalita pracovního poměru, odpovídající dohodě ujednané mezi záv. výborem a správou závodu. Žal. rozhodčí komise nepopírá, že řečená dohoda o turnusové práci byla platně uzavřena, a nezjišťuje také žádných okolností, jež by platnému ujednání této dohody stály v cestě, takže nss neměl příležitosti zabývati se touto otázkou. Žal. rozhodčí komise uznala však nicméně dohodu za právně nezávaznou, a to z jediného důvodu, že jí »závodní výbor odporuje«.
Platně uzavřená smlouva může však pozbýti právních účinků jen některým ze způsobů, jimiž se uzavřená smlouva rozvazuje. Žal. rozhodčí komise nezjistila však žádné skutečnosti, která by byla s to, aby dohodu o tak zv. turnusové práci mezi záv. výborem a závodní správou nesporně ujednanou rozvázala. Pouhé faktum, že jeden z kompaciscentů dohodě odporuje, nelze uznati za skutečnost smlouvu rozvazující, ledaže snad bylo kompaciscenty smluveno, že každý z nich může od smlouvy kdykoli ustoupiti; že však takovéto ujednání bylo mezi záv. výborem a záv. správou učiněno, žal. úřad nezjistil.
Po těchto úvahách nemohl nss uznati správným právní názor žal. rozhodčí komise, že dohoda o t. zv. turnusové práci není právně závaznou, poněvadž jí záv. výbor odporuje, a musil proto nař. rozhodnutí, jež na tomto nesprávném názoru spočívá, zrušiti pro nezákonnost.
Následkem toho neměl nss příčiny zkoumati, zdali vůbec a po případě — Č. 10016 —
za kterých předpokladů bylo by možno vysazení z práce, třeba že vztahuje se jen na určité dny v týdnu neb v měsíci, a třeba že vysazeným za ostatní dny pracovní dostává se smluvené mzdy, klásti na roven »propuštění« z práce ve smyslu § 22 odst. 2 zák. o záv. výborech, neboť otázka tato vzešla by teprve tehdy, kdyby bylo jisto, že konkrétní vysazení z práce, které je na sporu, není jen pouhou modalitou poměru pracovního v rámci ujednané smlouvy pracovní.

Citace:

č. 10016. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 273-276.