Č. 10107.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní. — Řízení před nss-em (Podk. Rus): * Rozhodovati o výši normálních (statutárních) pensijních požitků býv. obecních a obvodních notářů na Podkarpatské Rusi, kteří nebyli trvale ustanoveni úředníky státu čsl. (§7 odst. 2 vl. nař. č. 71/21), náleží za účinnosti zák. č. 125/27 okresním úřadům jako jediné stolici správní.
(Nález ze dne 29. října 1932 č. 8644/31)
Věc: František T. v B. proti zemskému úřadu v Užhorodě o pensijní požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dekretem presidia civilní správy Podk. Rusi v Užhorodě z 20. ledna 1922 byl st-1 — před tím obvodní notář — jmenován ve smyslu § 2 vl. nař. č. 356/20 státním úředníkem 9. hodn. třídy s požitky 1. plat. stupně v systemisovaném stavu obvodních a obecních notářů na Podk. Rusi s platností od 1. ledna 1922 prozatímně s podmínkou, že do konce roku 1922 prokáže dostatečnou znalost jazykovou pro službu. Dekretem téhož úřadu z 20. června 1925 byl dnem 30. září 1925 zrušen st-lův služební poměr podle ustanovení § 10 služ. pragmatiky a tímto dnem byly mu zastaveny dosavadní požitky a bylo nařízeno župnímu úřadu v Mukačevě, aby vyplácel st-li počínajíc dnem 1. října 1925 příslušné odpočivné požitky.
Nař. rozhodnutím povolil zemský úřad v Užhorodě st-li na základě notářského pensijního statutu župy berežské č. 850/1915 v důsledku služební doby 18 roků a 2 měsíců — započítatelné k poslednímu dni měsíce září 1925 pro výměru odpočivných požitků — výplatu těchto odpočivných požitků ode dne 1. října 1925: 1. odpočivného ročních 1792 Kč, t. j. 56% z pensijní základny 3200 Kč (posledně pobíraný plat do 28. října 1918 2000 Kč, příbytečné 600 Kč, »věkový« příplatek 600 Kč) na dobu života a 2. válečné podpory ročních 420 Kč do odvolání. Při tom bylo podotknuto, že záloha na zvýšení těchto požitků ve smyslu zák. č. 3/1920 st-li nepřísluší, poněvadž není příslušníkem republiky čsl. O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss:
Nař. rozhodnutí obsahuje dva výroky: 1. výrok o vyměření pensijních požitků st-li, 2. výrok o tom, že st-li nepřísluší záloha na zvýšení těchto požitků ve smyslu zák. č. 3/20. Pokud se tedy st-1 ve stížnosti domáhá přiznání aktivních požitků za dobu do 7. srpna 1928, je stížnost nepřípustná podle §§ 2 a 5 zák. o ss.
Maje rozhodovati o stížnosti, pokud směřuje proti výroku ad 1., musel se nss především z povinnosti úřední zabývati otázkou, zda žal. úřad — zemský úřad v Užhorodě — byl příslušným vydati tento výrok.
V daném případě jde o vyměření pensijních požitků — podle notářského župního pensijního statutu — býv. obvodnímu notáři na území Podk. Rusi, který — podle správních spisů — nebyl ve smyslu §§ 1 a 4 vl. nař. č. 71/21 (vydaného na základě § 17 zák. č. 211/20) definitivně ustanoven státním úředníkem čsl., a který byl dán na odpočinek podle odst. 2 § 7 téhož nař. Nař. rozhodnutí bylo vydáno dne 7. srpna 1928, tedy již v době, kdy byl na Podk. Rusi v účinnosti zákon o organisaci politické správy č. 126/20 ve znění zák. č. 125/27.
O nárocích obecních a obvodních notářů na normální (statutární) pensi (vide poslední odstavec § 66 zák. čl. XXII:1886) a o výši této pense rozhodovaly na území býv. státu uher. podle § 27 č. 1 zák. čl. XXVI:1896 municipální výbory a to jako jediná stolice správní, jejíž rozhodnutí bylo lze nař. jen stížností k býv. uher. ss. Tento právní stav, který platil na území býv. uher. státu také v době, kdy se Podk. Rus stala součástí republiky čsl., doznal změny potud, že na místo býv. uher. ss-u nastoupil nss a že působnost, která náležela municipálnímu výboru, byla ustanovením § 1 vl. nař. č. 113/23 — vydaného na základě § 3 odst. 8 zák. č. 121/20 (úst. listiny) — přenesena na župana. Rozhodoval tedy pak župan — jako nástupce municipálního výboru — ve věcech tohoto druhu jako jediná stolice správní a proti jeho rozhodnutí byla přípustná jen stížnost k nss-u. Zmíněná kompetence municipálních výborů, resp. županů — jako jejich nástupců — rozhodovati jako jediná stolice správní o nárocích býv. obecních a obvodních notářů na pensi a o výši této pense vztahovala se i na případy, kdy tito notáři byli dáni na odpočinek na základě § 7 vl. nař. č. 71/21 (srov. Boh. A 1624/252).
Podle odst. 1 § 5 zák. č. 125/27 vykonávají zemské úřady vnitřní správu a práva, jež podle předpisů dosud platných příslušela.... na Podk. Rusi.... župním úřadům a jejich přednostům, jakož i působnost, která byla zvláštními předpisy přikázána župním úřadům nebo županům. Podle § 8 odst. 1 č. 1 zák. č. 125/27 byla vláda zmocněna nařízením přenésti některé záležitosti, jež spadají do působnosti zemských úřadů, na okresní úřady. Na základě tohoto zákonného zmocnění bylo vydáno vl. nař. č. 96/28, v jehož § 2 se stanoví, že »z působnosti zem. úřadů v Bratislavě a Užhorodu se přenášejí na okresní úřady věci, jak jest uvedeno v příloze k tomuto nařízení«. K těmto věcem patří, jak patrno z přílohy připojené k cit. nařízení, také veškerá působnost »ve věcech obecních podle zák. čl. XXII:1886« (pokud nejde o města se zřízeným magistrátem, což v daném případě nepřichází v úvahu). Vzhledem k ustanovení §§ 66 a 69 zák. čl. XXII:1886 dlužno za působnost »ve věcech obecních« pokládati také rozhodování o nárocích obecních a obvodních notářů na normální (statutární) pensi a o výši této pense.
Z toho, co bylo uvedeno, jde tedy najevo, že zmíněná působnost ve věcech tohoto druhu, která podle právního stavu plativšího před účinností zákona o organisaci politické správy č. 126/20 ve znění zák. č. 125/27 náležela na území Podk. Rusi županům — jako nástupcům municipálních výborů —, náleží za účinnosti tohoto zákona okresním úřadům.
V souhlase s usnesením svého odborného plena z 25. dubna 1932 č. pres. 881/31 — shledal pak nss, že okresní úřad rozhoduje ve věcech tohoto druhu jako poslední stolice správní. V tomto směru uvážil nss:
Kdyby rozhodování o nárocích obecních a obvodních notářů na pensi a o výši této pense nebylo bývalo podle § 2 vl. nař. č. 96/28 přeneseno na okresní úřad, náleželo by podle odst. 1 § 5 zák. o organisaci politické správy rozhodovati ve věcech tohoto druhu zemskému úřadu jako úřadu, na nějž přešla působnost župana, resp. municipálního výboru. Ježto municipální výbor, resp. župan rozhodoval — jak bylo svrchu dovozeno — ve věcech tohoto druhu jako jediná stolice správní, proti jejímuž rozhodnutí byl další opravný prostředek v pořadí stolic správních ustanovením § 27 č. 1 zák. čl. XXVI:1896 vyloučen, nebylo by lze ohledně rozhodnutí zem. úřadu — jako nástupce župana, resp. municipálního výboru — ve věcech tohoto druhu použiti všeobecného ustanovení, které je obsaženo v odst. 1 čl. 8 zák. o organisaci politické správy, že totiž, rozhoduje-li zemský úřad sám v prvé stolici, lze se z jeho rozhodnutí odvolati k min., — když toto všeobecné ustanovení platí, jak patrno z doslovu odst. 1 čl. 8 cit. zák., právě jen, pokud opravný prostředek proti rozhodnutí zem. úřadu není vyloučen. Rozhodnutí zem. úřadu ve věcech tohoto druhu bylo by tedy — jako rozhodnutí jediné stolice správní — konečné. Ježto pak přenesení — podle § 2 vl. nař. č. 96/28 — té které věci, jež by podle odst. 1 § 5 zák. o organisaci politické správy náležela do působnosti zem. úřadu, na okresní úřady, pojímá v sobě přenesení veškerých práv příslušejících v dotčené věci zem. úřadu, nutno dospěti k závěru, že v oněch případech, kdy byla na okresní úřad přenesena věc, o níž by podle odst. 1 § 5 cit. zák. rozhodoval zem. úřad — a to v důsledku toho, že opravný prostředek proti jeho rozhodnutí je vyloučen — jako jediná stolice správní, tudíž s konečnou platností, zahrnuje přenesení to také přenesení práva zem. úřadu rozhodovati s konečnou platností, a že tudíž rozhodnutí okresního úřadu vydané o takovéto věci, přenesené z působnosti zemského úřadu, je konečné.
Z těchto úvah plyne tedy, že v daném případě náleželo vyměření pensijních požitků st-lových do kompetence okresního úřadu jako jediné stolice správní. Žal. zemský úřad nebyl tedy vůbec příslušný učiniti výrok označený svrchu č. 1. Ale pak je nař. rozhodnutí, pokud obsahuje tento výrok, nezákonné.
Ježto pak výrok ad 2. zřejmě předpokládá, že výrok ad 1. byl vydán úřadem kompetentním, čemuž však, jak bylo dovoženo, tak není, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss a to nejen co do výroku ad 1., nýbrž i co do výroku ad 2., aniž se nss mohl zabývati meritem stížnosti.

Citace:

č. 10107. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 475-477.