Č. 10012.

Živnostenské právo: Spadají agentury pro zprostředkování míst artistům pod předpisy živn. řádu, zejména §§ 15, 21 a 22?
(Nález ze dne 19. září 1932 č. 18305/30.)
Věc: Jindřich P. v B. proti zemskému úřadu v Brně o přestupek živnostenského řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Trestním nálezem městské rady v Brně z 2. ledna 1930 byl st-l jako předseda spolku »Svaz čsl. artistů (syndikát produkčních umělců a příbuzných odvětví v Č. S. R.)« v Brně uznán vinným přestupkem § 22 živ. ř., jenž byl spáchán tím, že řečený spolek opatřuje bez živn. oprávnění svým členům (artistům) engagementy u zábavních podniků proti placení správních příspěvků, které činí v každém jednotlivém případě 10% z gáže artisty, jemuž bylo místo opatřeno.
Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, poněvadž skutková podstata přestupku st-li za vinu kladeného je prokázána jeho vlastním doznáním a konaným šetřením, jímž bylo prokázáno, že »Svaz« bral úplatu za obstarávání míst členům ve formě zvýšených příspěvků, činících 10% z gáže artisty, který byl zaměstnán. Podotknuto bylo, že je nerozhodno, k jakému účelu se používá těchto příspěvků, a že schválené stanovy neopravňují spolek k takové činnosti, k níž jest zapotřebí zvláštního úředního povolení nebo koncese. Jelikož v § 21 a) živn. ř. prohlašuje se každé po živnostensku provozované zprostředkování míst a služeb, a to bez rozdílu kategorií prostředkovaných míst a služeb, za živnost koncesovanou, byl spolek povinen vyžádati si koncesi dříve, než s touto činností započal.
O stížnosti na toto rozhodnutí nss uvážil toto:
V § 15 bodu 22 a v § 21 a) živn. ř. prohlášeno bylo za živnost koncesovanou živnostenské zprostředkování služeb a míst [§§ 21 a) až 21 f)]. Pojem po živnostensku provozovaného zprostředkování služeb a míst není v zákoně definován a nelze podle interpretačního pravidla obsaženého v § 6 o. z. o. pojmu tomu dávati jiný smysl, než jaký plyne z vlastního významu slova v právnické mluvě a ze souvislosti pojmu toho s institucí zprostředkování soukromých jednání, ježto až do dne, kdy nabyla účinnosti novela živn. řádu z 5. února 1907 čís. 26 ř. z., bylo po živnostensku provozované zprostředkování služeb a míst posuzováno jako zprostředkování soukromých jednání podle výnosu stát. min. z 28. února 1863 č. 2306. S tohoto hlediska dlužno zprostředkováním služeb a míst rozuměti každou po živnostensku provozovanou činnost, jejímž obsahem a cílem je, aby došlo ke konkrétní — Č. 10012 —
služební smlouvě neb smlouvě o dílo mezi individuelně určitými, od zprostředkovatele odlišnými osobami. Pod tento pojem patří také agentury, které se zabývají zprostředkováním služeb a míst pro artisty. Na tom stanovisku stojí také důvodová zpráva, která byla připojena k vládnímu návrhu zmíněné novely k živn. ř. z r. 1907 (tisk čís. 2141 příloh sten. protokolů o XVII. zasedání poslanecké sněmovny z r. 1905). V ní se praví, že vzhledem ke zvláštním poměrům jednotlivých odvětví zprostředkování míst jest nařizovací moci vlády ponecháno, aby pro takové zprostředkovatelské podniky vydala zvláštní přísné předpisy. Zároveň se tam vyslovuje, že tohoto zmocnění bude užiti především pro divadelní agentury, které jsou činný pro příslušníky jevišť a artisty.
Divadelní agentury byly — ovšem až do účinnosti zák. č. 26/1907 ř. z. podle čl. V. lit. f) uvoz. pat. k živn. řádu jako podniky soukromého zprostředkování v jiných než obchodních věcech vyňaty z působnosti živn. ř.
Nejsou-li nyní agentury pro zprostředkování služeb a míst pro artisty vyňaty z účinnosti živn. ř., pak dlužno zkoumati, má-li zprostředkování, jak je provozuje »Svaz«, povahu podniku po živnostensku provozovaného, což stížnost popírá.
V tom směru dlužno konstatovati, že v § 6 odst. 2 bodě 15 stanov je vytčeno jako účel »Svazu« zřizování podniků k obstarávání engagementů. V § 7 se praví, že peníze potřebné k provádění svých účelů opatří si »Svaz« ze zápisného, správních příspěvků, z čistého zisku svých podniků a ostatních tam uvedených pramenů. St-l předložil se svojí stížností opis hlavy IV. t. zv. správního řádu, která je nadepsána »kondiční referát«. Podle ustanovení §§ 1 a 2 této hlavy zřídil Svaz »kondiční referát« jako podnik k obstarávání engagementů nejen pro své členy, nýbrž i pro nečleny (§ 2: »členové spřátelených organisací jsou postaveni na roveň vlastním členům«). Tento referát stanoví si svůj rozpočet (§ 12), o němž rozhoduje valná hromada »Svazu«, a vybírá pro sebe na základě usnesení valné hromady »Svazu« 10% z gáže osob, jimž opatřil engagement. Příspěvky tyto neodvádějí kondičnímu referátu artisté, pro něž »Svaz« obstarává engagement, sami, nýbrž jejich zaměstnavatelé (§ 13 správ. řádu).
Z těchto ustanovení jde zřetelně, že Svaz provozuje samostatný podnik, který vykazuje veškeré znaky živn. podnikání ve smyslu § 21 a) živn. ř. Poukazuje-li st-l po této stránce k tomu, že účelem spolku jest podporovati členy, a tvrdí-li, dovolávaje se nál. Budw. A. 1667/03, že činnost podpůrného spolku tohoto druhu, jako je spolek, o nějž jde, nelze považovati za provozování živnosti podle živn. řádu, stačí poznamenati, že s hlediska živn. ř. nezáleží na tom, jaký účel sleduje spolek, který obstarává engagementy pro artisty, nýbrž rozhodno je, jakým způsobem má býti účelu spolkového dosaženo. Má-li se tak státi zřízením zvláštního podniku, záleží na povaze jeho a nikoli na účelu, kterému se odvádí čistý zisk z podniku toho plynoucí. Že podnik sám je po živnostensku, t. j. s úmyslem výdělečným provozován, vysvítá již z toho, že činnost podniku není omezena na členy Svazu.
Dovolání se svrchu cit. nálezu býv. ss-u je nepřípadné, poněvadž v náleze tom nebyla řešena otázka, která je na sporu, nýbrž otázka, jsou-li zří- — Č. 10012 —
zenci podpůrného spolku podle ustanovení § 1 zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z. o nemocenském pojištění, podrobeni nemocenskému pojištění. Z tohoto nálezu neplyne nic pro posouzení právní povahy spolkem provozovaného zprostředkování služebních smluv pro artisty.
V rozporu s obsahem shora zmíněného t. zv. správního řádu je tvrzení stížnosti, že »Svaz« obstarává engagement jen pro své členy a vybírá příspěvky jen od svých členů, neboť obstarává engagement i pro artisty, kteří nejsou jeho členy, a vybírá od nich příspěvky. Z toho je dále patrno, že není ani správné tvrzení stížnosti, že »Svaz« obstarával engagement pro artisty bezplatně.
Jsou tedy bezdůvodný veškeré námitky, jimiž se stížnost snaží dokázati, že v daném případě chybí určité momenty rozhodné pro posouzení otázky, lze-li činnost »Svazu« záležející v obstarávání engagementu pro artisty považovati za živnost, a že k provozování této činnosti není potřeba živnostenského oprávnění po rozumu § 21 a) živn. ř.
Stížnost prohlašuje také za nesprávné stanovisko žal. úřadu, že schválením stanov nenabyl spolek ještě živn. oprávnění. Nemá pravdu.
Osvědčením o právním trvání spolku podle § 9 zák. z 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z. nabývá spolek, který je podle stanov oprávněn provozovati určitou živnost, pouze právní způsobilost k provozování této živnosti (§ 3 odst. 2 živn. ř.). Chce-li však živnost skutečně provozovati, musí vy- hověti předpisům živn. řádu, musí tedy živnost opověděti, resp. vymoci si koncesi podle § 22 živn. ř.
St-l konečně namítá, že neměl býti potrestán, poněvadž spolek, provozuje zprostředkování služebních míst pro své členy, jednal v dobré víře ve stanovy a musil míti za to, že k řečené činnosti žádné koncese nepotřebuje. Nss však vyslovil v nál. Boh. A 265/19 právní názor, že pro obor trestního práva policejního omyl právní trestnost nevylučuje. Na tomto názoru trvá soud i v daném případě.

Citace:

č. 10012. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 266-268.