Č. 10050.

Pojištění úrazové: * Obchodvedoucí v zasílatelském závodě jsou závodovými úředníky ve smyslu § 1 úraz. zák.
(Nález ze dne 1. října 1932 č. 179/31.) Prejudikatura: Boh. A 7564/28.
Věc: Firma B. a R. v D. proti ministerstvu sociální péče o úrazové pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Proti výměrům úrazové pojišťovny dělnické v Praze ze 6. dubna 1928, jimiž byl stěžující si firmě zasílatelské v D. stanoven za příspěvková období 1921/1 až včetně 1924/11 a za období 1925/1 až 1927/11 pojistný příspěvek i za úředníky Františka L. v B. a Augusta V. v K., podala st-lka námitky, v nichž uvedla, že jmenovaní, kteří jsou vedoucími filiálek v uvedených místech, nekonají žádné práce v nádražních skladištích ani na kolejích, nýbrž toliko v nádražní budově, kde odevzdávají nákladní listy a platí dovozné, takže nepodléhají úrazovému pojištění.
Rozhodnutím ze 6. února 1930 nevyhověl zemský úřad v Praze podaným námitkám a poznamenal k tvrzení, že jmenovaní nemají povahu úředníků závodových, toto: »Za závodové úředníky dlužno považovati ty, jejichž činnost přivádí je ve styk s manipulační stránkou obchodu se zbožím. Není třeba, aby styk úředníků se zbožím byl přímý, aby totiž oni úředníci při dopravě fysicky spolupůsobili, ke vzniku jejich pojistné povinnosti stačí, aby tento styk byl nepřímý (na příklad při dozoru nad prováděním dopravy zboží a pod.). Že tento nepřímý styk s manipulační stránkou obchodu u jmenovaných úředníků byl, jest zřejmo jednak již ze samého podání firmy — oba úředníci docházeli do staničních budov za účelem podání zásilek a nákladních listů, dohlíželi na dopravu zboží a pod., — jednak tato okolnost plyne z povahy jejich funkce jako vedoucích úředníků. Vzhledem k shora uvedenému jest zřejmo, že námitky stěžující si firmy nejsou odůvodněny, neboť oba úředníci měli ve sporné době povahu úředníků závodových ve smyslu § 1 úraz. zák. pojistné povinnosti podléhajících.«
Další odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého.
O stížnosti uvážil nss:
Podle § 1 úraz. zák. podléhají pojistné povinnosti všichni dělníci a závodoví úředníci zaměstnaní v podnicích v zákoně tom jmenovaných. Mezi tyto náleží podle čl. I. zák. č. 168/1894 ř. z. i provozování všelikých podniků, které se po živnostensku zabývají dopravou osob nebo věcí po zemi nebo po řekách a vodách vnitrozemských.
Stížnost nepopírá, že podnik stěžující si firmou provozovaný, totiž zasílatelství, jako takový zásadně podléhá úrazovému pojištění, má však za to, že osoby, jejichž pojistnou povinnost neuznává, nelze kvalifikovati jako manipulační dělníky, ani jako závodní úředníky, kteří by přicházeli do styku s manipulační stránkou obchodu, ježto činnost jejich jest kancelářská a převážně dozorčí a řídící. — K tomu budiž především podotknuto, že žal. úřad, převzav důvody první stolice, nepohlížel na zmíněné zaměstnance jako na dělníky, takže námitka tohoto obsahu jde zcela mimo, nýbrž vycházel z toho, že jde o závodové úředníky.
Po rozumu úrazového zákona není pak možnost nebezpečí úrazu v konkrétním podniku rozhodným kriteriem pro pojistnou povinnost úrazovou a povinnost ta není podmíněna tím, že v jednotlivém podniku je nebezpečí úrazové nýbrž stíhá zpravidla všechny dělníky a závodové úředníky zaměstnané v podniku; výjimka z této zásady, jež došla výrazu v 5. odst. § 1 a o kterou v daném případě neběží, jest právě jen výjimkou, kterou vykládati jest striktně a která platí proto pouze pro podniky v tomto odstavci vytčené, totiž pro podniky hospodářské, polní nebo lesnické (srov. Boh. č. 7564/28).
Podniky v čl. I. zákona č. 168/1894 ř. z. uvedené, mezi které náleží i po živnostensku provozovaná doprava věcí po zemi atd., podléhají pojistné povinnosti jako takové, bez ohledu na způsob provozu a zdali se při nich používá nějakého stroje a v důsledku toho, že se pro tuto povinnost nebéře zřetele na nějaké nařízení, které by teprve je kvalifikovalo jako podnik podléhající úrazovému pojištění — jak tomu jest u podniků vyznačených v § 1 bodu 2 úraz. zák. — podléhají pojišťovací povinnosti všichni dělníci a závodní úřadníci, v tomto podniku zaměstnaní; že pak obchodvedoucí takovéhoto závodu může přicházeti ve styk s manipulační stránkou podniku, to zřejmě nelze již vzhledem k povaze jeho zaměstnání vyloučiti. Že pak jak L., tak i V. jsou vedoucími filiálek, stížnost sama uvádí a nelze proto shledati závěr žal. úřadu, že jmenovaní jsou závodními úředníky, ve smyslu zákona, nesprávným.
Při tom jest lhostejno, že August V. podle tvrzení stížnosti vykonává svůj úřad jako vedoucí filiálky toliko jako vedlejší zaměstnání, neboť v tomto směru zákon výjimky nestanoví, stejně jako jest irelevantní, že jest soukromě proti úrazu pojištěn. Neboť, pokud stížnost se snaží dovoditi, že tendencí úrazového zákona jest poskytncuti manuelním dělníkům, kteří nemají prostředků, aby se sami proti následkům úrazu soukromě pojistili, ochranu z veřejných prostředků, čímž patrně chce namítati, že tam, kde dotyčný zaměstnanec sám uzavře soukromou pojišťovací smlouvu, nemá zákonné pojištění místa, nemá tento názor ve znění úrazového zákona nejmenší opory.

Citace:

č. 10050. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 349-351.