Č. 10093.

Pojištění sociální. — Řízení před nss-em: Je rozhodnutím podle § 2 zák. o ss výnos min. soc. péče, kterým se ve sporu představenstva Léčebného fondu veř. zaměstnanců v Praze s jednotlivým okresním sborem stran jmenování důvěrného lékaře, vyslovuje, že jmenování to přísluší Ústřednímu sboru, nikoliv představenstvu Léčebného fondu?
(Nález ze dne 25. října 1932 č. 10739.) Věc: Léčebný fond veřejných zaměstnanců v Praze (rada fin. prok. Dr. Vojt. Felix) proti ministerstvu sociální péče o jmenování důvěrného lékaře.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Přípisem z 8. května 1929 sdělil léčebný fond veř. zaměstnanců v Praze předsedovi okresního sboru v N., že představenstvo léčebného fondu nemohlo vžiti na vědomí usnesení tohoto sboru z 30. dubna 1929 ve věci ustanovení důvěrného lékaře, že ke změně platně ustanoveného důvěrného lékaře není žádné příčiny a že z důvodu toho představenstvo nemůže jmenovati důvěrným lékařem lékaře okresním sborem navrženého. Zároveň bylo okr. sboru uloženo, aby místní lékaře nepodporoval v jejich protismluvním jednání. Opis tohoto přípisu byl zaslán min. soc. péče na vědomí se žádostí, aby min. v této věci představenstvo Léčebného fondu účinně podporovalo; dále žádáno, aby min. si neobtěžovalo oznámiti Léčebnému fondu v Praze, co bylo v této věci zařízeno.
Na tuto žádost odpovědělo min. soc. péče nař. výnosem takto: »K tamní žádosti, aby představenstvo Léčebného fondu bylo ve věci shora označené min. soc. péče účinně podporováno, se sděluje, že podle zák. z 15. října 1925 č. 221 Sb. (§ 20 č. 7) přísluší uzavírati smlouvy s jednotlivými lékaři ústřednímu sboru Léčebného fondu. Tento předpis se zajisté vztahuje i na ustanovení důvěrného lékaře Léčebného fondu a přikazuje-li § 23 odst. 1 cit. zák. představenstvu přijímání zaměstnanců, sluší tento předpis vykládati zřejmě restriktivně. Proto jest velice pochybno, zda představenstvo Léčebného fondu bylo bez předchozího předložení záležitosti ústřednímu sboru oprávněno jmenovati důvěrného lékaře Léčebného fondu pro okres nitranský.« V dalším podotknuto, že záležitost ta týká se provádění léčebné péče v okresu a že proto vzhledem k § 24 č. 1 cit. zák. nebude lze okresnímu sboru v N. upírati právo protestovati z věcných důvodů proti jmenování lékaře důvěrného. Protestem takovým však nemá se zabývati představenstvo, nýbrž vyříditi protest náleží jedině ústřednímu sboru léčebného fondu. Ten se věcí dosud nezabýval a nutno mu záležitost předložití a o jeho usnesení pokud se týče urovnání konfliktu je podati zprávu min.
Léčebný fond v přípise z 3. srpna 1929 hájil stanovisko, že jmenováni důvěrného lékaře přísluší představenstvu a že toto při jmenování, o něž jde, postupovalo správně. Žádáno, aby zpráva ta vzata byla na vědomí.
Nař. výnosem dostalo se léčebnému fondu této odpovědi: »Min. soc. péče poukazuje na svůj výnos z 10. června 1929 a žádá, aby podána byla zpráva, jak urovnán byl konflikt mezi představenstvem Léčebného fondu v Praze a okresním sborem Léčebného fondu v N. ohledně jmenování důvěrného lékaře. Předložena buďte usnesení ústředního sboru v té věci učiněná. Min. zdrav. přípisem z 11. listopadu 1929 a min. vnitra přípisem z 28. listopadu 1929 se zdejším stanoviskem projevily plný souhlas. Min. soc. péče neochvějně má za to, že by bylo anomálií, kdyby ústřední sbor byl povolán uzavírati smlouvy služební s lékaři, provádějícími léčebnou péči, kdyby však tyto lékaře měl kontrolovati lékař důvěrný, určený pouhým výkonným orgánem ústředního sboru, t. j. představenstvem.« O stížnosti, kterou podal do tohoto výnosu Léčebný fond v Praze, uvážil nss takto:
Podle § 2 zák. o ss rozhoduje nss o stížnostech podaných na rozhodnutí neb opatření správních úřadů, o nichž strana tvrdí, že jimi zasaženo bylo nezákonně do jejích práv. Opatřením resp. rozhodnutím rozuměti jest akt vrchnostenský, jímž se individuelní právní situace autoritativně určuje, nově zakládá, mění nebo ruší. S tohoto hlediska posuzován, mohl by nař. výměr býti považován za rozhodnutí resp. opatření žal. úřadu nejvýše potud, pokud žádá, aby podána byla zpráva, jak urovnán byl konflikt mezi představenstvem Léčebného fondu v Praze a okresním sborem Léčebného fondu v N. a předložena usnesení ústředního sboru ve věvi té učiněná. Tu by snad bylo možno tvrditi, že výzvou tou žal. úřad způsobem neoprávněným zasáhl v práva Léčebného fondu a namítati, že k výzvě resp. žádání takovému žal. úřad oprávněn nebyl. Ale po té stránce neobsahuje stížnost žádné formulované výtky.
Stížnost zabývá se jen otázkou, zda jmenování lékaře důvěrného může býti provedeno představenstvem či ústředním sborem léčebného fondu. Ale po té stránce není ve výměru žal. úřadu nic, co by jej jako rozhodnutí či opatření ve smyslu výše vyloženém charakterisovalo. Vždyť výměr ten ani neruší jmenování provedené představenstvem Léčebného fondu, ani neukládá, aby o jmenování rozhodl ústřední sbor. Takový příkaz nelze zejména shledati v passu nař. výnosu, požadujícím, aby předložena byla usneseni ústředního sboru ve věci té učiněná, ježto již z gramatické souvislosti tohoto passu s předchozí částí nař. výnosu plyne, že míněna jsou tu usnesení ústředního sboru o odstranění konfliktu mezi představenstvem Léčebného fondu v Praze a okresním sborem Léčebného fondu v N., což ostatně vysvítá i z odkazu na dřívější výnos žal. úřadu z 10. června 1929.
Není-li ve věci, jíž stížnost jedině se zabývá, vydáno rozhodnutí neb opatření úřadu správního, jaké má na mysli cit. § 2 zák. o ss, schází hlavní předpoklad pro rozhodovací činnost nss-u a stížnost jest proto po té stránce nepřípustná.
Proti oné části výnosu, již by bylo možno za rozhodnutí či opatření ve smyslu § 2 zák. pokládati, nemá stížnost, jak svrchu uvedeno, stížního bodu formulovaného dle § 18 zák. o ss a je tedy po té stránce nepřípustnou i s hlediska §§ 18 a 21 zák, o ss.

Citace:

č. 10093. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 443-445.