Č. 9912.

Učitelstvo: * »Přestupem na občanskou školu« ve smyslu § 7 odst. 3 učit. zák. č. 104/26 sluší rozuměti při převodu učitelů občanských škol do platů podle zákona toho, kteří ze školské služby vystoupili a byli před účinností učitelského zákona znovu ustanoveni na školu občanskou, dobu, kdy po svém reaktivování byli na školu občanskou ustanoveni.
(Nález ze dne 20. května 1932 č. 8202.) — Č. 9912 —
Věc: Růžena N. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty o výměru služebních platů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-lka nastoupila službu obecnoškolskou dne 20. listopadu 1898. Ode dne 1. září 1904 působila na škole občanské nejprv ve vlastnosti zatímní, později ve vlastnosti definitivní učitelky odborné, až do 28. února 1911, kdy — provdavši se — byla zproštěna služby. Po té opětně působila jakožto výpomocná učitelka na obecných školách od 12. prosince 1915 do 28. března 1918 a dále od 15. února 1920, načež od 13. listopadu 1921 přestoupila na občanskou školu jako odborná učitelka. Výnosem zšr-y v Praze z 9. října 1920 byla st-lce po reaktivaci a po udělení dispense od opakování zkoušky způsobilosti (rozhodnutí min. škol. ze 17. června 1920) započtena jak do pense tak do postupu veškerá léta před přerušením služby jakož i před udělením zmíněné dispense podle § 4 zák. č. 274/19.
Výměrem okr. škol. výboru v P. z 18. srpna 1927 byla st-lka, zatímní odborná učitelka, převedena ke dni 1. ledna 1926 do nových platů podle učitelského zákona č. 104/26 a bylo jí se zřetelem k celkové služební době 21 roků 6 měsíců přiznáno služné 7. stupně ročních 21180 Kč. Při tom bylo stanoveno, že přestup na občanskou školu nastal dne 1. září 1904 a spadal do 14. roku služebního.
Zšr v Praze výnosem z 28. června 1928 zrušila na základě ustanovení článků 70 a 92 prov. výnosu min. škol. ze 4. listopadu 1927 č. 123439 (věstník min. škol. ročník IX., sešit 11, čís. 118) cit. výměr, odůvodňujíc toto své opatření takto: »Na občanské škole počala st-lka vyučovati po zkoušce učitelské způsobilosti pro školy občanské dne 1. září 1904. Provdavši se, vystoupila dnem 28. února 1911 ze školní služby a byla opětně po reaktivaci ve školní službě ustanovena na školu občanskou ode dne 13. listopadu 1921. Poněvadž toto přerušení služby na škole občanské nelze pokládati za nezaviněné, jest nutno ve smyslu ustanovení článku 92 výše cit. prov. výnosu míti za přestup na občanskou školu teprv den 13. listopadu 1921. Spadá tedy přestup na občanskou školu do 18. roku služebního a přísluší st-lce ode dne 1. ledna 1926 služné 7. stupně ročních 20.880 Kč.
Ošv v P. dodal podle toho st-lce nový převodní výměr z 5. července 1928. Do tohoto výměru vznesla st-lka námitky, v nichž uváděla, že stanovením doby přestupu na občanskou školu do 18. roku služebního a výpočtem přídavků 3. odstavce § 7 učit. zák. na tomto základě byla dotčena ve svých právech. Rozhodujíc o námitkách těch, vyslovila zšr výnosem ze 3. listopadu 1928, že setrvává na svém výnosu z 28. června 1928 z důvodů ve výnosu tom uvedených. Odvolání zamítlo min. škol. nař. výnosem z důvodů rozhodnutí vzatého jím v odpor.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Na sporu jest otázka, má-li st-lka, která se provdáním vzdala v roce 1911 služby a byla reaktivována v roce 1918, nárok na to, aby jí přiznáno bylo při převodu do platů podle zák. 104/26 zvýšení služného — Č. 9912 —
ve smyslu § 7 odst. 3 tak, jako by přestup její na školu občanskou nastal 1. září 1914, či sluší-li považovati za dobu přestupu na školu občanskou teprve den 13. listopad 1921, kdy na školu tu byla ustanovena po své reaktivaci.
Žal. úřad zodpověděl otázku tu záporně v podstatě v úvaze, že přerušení služby není nezaviněné a že proto nutno ve smyslu článku 92 prov. výnosu min. škol. ze 4. listopadu 1927 míti za přestup na školu občanskou den 13. listopadu 1921.
Stížnost naproti tomu vychází z názoru, že podle ustanovení § 37 odst. 1 a 4 učit. zák. č. 104/26 má st-lka nárok na to, aby za den přestupu na školu občanskou byl pokládán prvý přestup st-lčin na školu tu před vystoupením ze služby učitelské, t. j. 1. září 1904 a to v podstatě v úvaze, že byla st-lce započtena ve smyslu § 4 zák. č. 274/19 výnosem zšr-y v Praze z 9. října 1920 veškerá služební doba před přerušením služby a před dispensí od opakování zkoušky způsobilosti do postupu i pense a. že proto sluší pohlížeti na služební dobu st-lčinu jako na celek a počítati zvýšení služného podle § 7 odst. (3) učit. zák. od 1. září 1904. Poněvadž pak nepřestoupila na obecnou školu, jsouc na ni dosazena zatímně neb definitivně, jak toho vyžaduje § 7 odst. (5) cit. zák., nemůže prý býti zbavena tohoto zvýšení služného, které jí za dobu jejího zatímního neb definitivního působení na občanské škole mělo býti přiznáno podle (3) odst. § 7. Dovolává-li se žal. úřad toho, že přerušení služby na škole občanské nelze považovati za nezaviněné, a že proto podle bodu 92 prov. výn. ze 4. listopadu 1927 nutno pokládati za den přestupu na školu občanskou až den 13. listopadu 1921, není prý pro to opory v zákoně.
Nss neuznal stížnost důvodnou:
Převod definitivních literních učitelů do platů zák. č. 104/26 upraven jest v § 37 resp. 38 cit. zákona. Z těchto určuje odst. (1) § 37, že pro stanovení výše služného je rozhodnou dobou započítatelná (započtená) služební doba, zkrácená o tři roky. Podle odst. (4) § 37 obdrží literní učitelé, ustanovení definitivními neb zatímními učiteli na občanských školách služné, které by jim příslušelo podle ustanovení § 7 odst. (3), kdyby tento zákon byl již účinným v době jejich definitivního neb zatímního ustanovení na občanskou školu. Podle odst. (3) § 7 cit. zák. zvyšuje se těmto učitelům služné při přestupu na občanskou školu o částku ročních 780 Kč, mají-li služné nejvýše 6. stupně, a o částku 1080 Kč, mají-li služné 7. neb vyššího stupně. Ze souvislosti těchto ustanovení vyplývá, že služné definitivních neb zatímních učitelů občanských škol má dvě složky (služné základní a zvýšení), z nichž se při převodu každá určuje jiným způsobem, resp. pro každou jsou rozhodný jiné skutečnosti. Prvá složka se určí podle t. zv. rozhodné doby, t. j. služební doby započitatelné ve služebním poměru, ve kterém se učitel převádí, skutečně ztrácené a služební doby započítané, t. j. jiných období pro postup v tomto služebním poměru započtených, vyjímajíc dobu připočtenou podle čl. I. § 2 zák. č. 251/22 (viz § 38 učit. zák.). Druhá se řídí dobou, kdy učitel občanské školy na školu tu přestoupil. Podle — Č. 9912 —
toho může přijíti v úvahu délka služební doby toliko při určování t. zv. základního služného učitele občanské školy a mohou tedy míti právní relevanci akty o zápočtu určitého období pro postup jen, pokud jde o otázku stanovení stupně základního služného. Pro otázku počátku zvýšení služného ve smyslu § 7 odst. (3), tedy druhé složky služného, je délka služební doby bez jakéhokoliv vlivu. Nemá proto stížnost pravdu, hájí-li své stanovisko poukazem na to, že byla st-lce započtena výnosem zšr-y v Praze z 9. října 1920 veškerá služební doba před přerušením služby a před dispensí od zkoušky způsobilosti do postupu a že proto sluší pohlížeti na služební dobu její jako na jeden celek. Akt tento mohl míti vliv toliko na určení stupně služného; pro otázku, od kdy sluší počítati přestup na školu občanskou, je bez významu.
Otázku tu sluší naopak zodpověděti jedině ze znění 4. odst. § 37 cit. zák. Tento mluví v předvětí o učitelích ustanovených definitivními nebo zatímními na občanských školách a přiznává jim zvýšení na služném tak, jako kdyby učitelský zákon se na ně vztahoval již v době jejich definitivního neb zatímního ustanovení na občanskou školu. »Učiteli ustanovenými« může rozuměti zákon vzhledem k tomu, že nabyl účinnosti 1. ledna 1926, jen ty učitele, kteří v té době byli již učiteli občanských škol. Ustanovuje-li dále, že se zvýšení služného těchto osob učitelských má provésti tak, jako kdyby zákon byl již účinným v době jejich definitivního nebo zatímního ustanovení na občanskou školu, dává tím zřejmě na jevo, že má na mysli jen ony osoby učitelské, jejichž služební poměr učitelský trvá od jejich ustanovení na občanskou školu nepřetržitě a které tedy jsou učiteli ustanovenými dne 1. ledna 1926 na občanské školy bez přerušení svého služebního poměru učitelského. Pouze u těchto učitelů má se provésti převod tak jako kdyby byl učitelský zákon a tedy i předpis § 7 odst. (3) již účinným v době jejich přestupu na občanskou školu. Z toho jde, že u těch učitelů, kteří vystoupili ze školské služby a byli před účinností učitelského zákona znova ve školské službě ustanoveni a přestoupili poté na školu občanskou, nelze přihlížeti při převodu do platů zákona č. 104/26 a tedy i při určování zvýšení služného ve smyslu § 7 odst. (3) k jejich býv. působení na škole občanské a že jejich »přestupem« může býti toliko doba, kdy po svém reaktivování byli na školu občanskou ustanoveni. Názor ten podporuje i úvaha, že učitel, který ze školské služby vystoupil, pozbyl zrušením služebního poměru všech práv a nároků z něho vzešlých a že proto nové ustanovení ve školské službě zakládá nový služební poměr, který ex lege nemá souvislosti s dřívějším. Bylo by proto potřebí výslovného ustanovení učitelského zákona, kdyby se mělo při převodu učitelů občanských škol, kteří vystoupili ze služby školské a byli později znovu přijati (reaktivováni), přihlížeti k přestupu jejich na občanskou školu, který se stal před vystoupením ze školské služby. Potvrzení tohoto názoru plyne i z § 11 učit. zák., podle něhož při opětném ustanovení obdrží učitel počáteční služné a který tedy pohlíží na opětné ustanovení ve školské službě jako na založení nového služebního poměru bez jakékoli souvislosti s tím, co ustanovení tomu předcházelo. — Č. 9912 —
Jak nesporno, vystoupila st-lka ze školské služby dne 28. února 1911 a přestoupila na občanskou školu po svém novém ustanovení ve školské službě teprve 13. listopadu 1921. Pokládal proto žal. úřad právem tento den za den přestupu ve smyslu § 37 odst. (4) ve spojení s § 7 odst. (3) učit. zák. a nemá stížnost pravdu, tvrdí-li opak. Nelze-li však přihlížeti při určování zvýšení služného podle § 7 odst. 3 cit. zák. k době, kdy st-lka poprvé přestoupila na občanskou školu, nemůže míti vliv při řešení sporné otázky ani skutečnost, přestoupila-li po prvém působení na občanské škole na obecnou školu či nikoli, a padá tím i argumentace stížnosti dovolávající se ustanovení § 7 odst. 5 uvedeného zák. Za tohoto stavu práva je ovšem bez významu okolnost, zda článek 92 prov. předpisu Věst. min. škol. č. 118/27, o který se žal. úřad opřel, odpovídá zákonu čili nic, resp. je-li právní normou, zakládající nároky učitelstva, neboť nař. rozhodnutí obstojí po zákonu ať je obsah čl. 92 cit. výnosu jakýkoliv.

Citace:

č. 9912. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 25-29.