Č. 9944.

Obecní volby: * Ustanovení § 26 řádu volení do obcí nevylučuje, aby se dvě navzájem sdružené skupiny v tomto spojení sdružily ještě s jinými volebními skupinami.
(Nález ze dne 3. června 1932 č. 9085.)
Věc: Richard U. v T. proti zemskému úřadu v Praze o volbu obecního zastupitelstva.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Pro volbu obecního zastupitelstva v T., konanou dne 12. května 1929, sdružily se — kromě jiných volebních stran — jednak volební skupina č. 10 (»Deutsche Nationalpartei, Berufsgruppe Handel und Gewerbe«) se skupinou čís. 11 (»Deutsche Nationalpartei, Berufsgruppe Festbesoldete und Freie Berufe«), jednak obě tyto navzájem sdružené skupiny jako celek s volebními skupinami č. 9. (»Deutsche christlichsociale Volkspartei«), č. 12 (»Deutsche Arbeits — und Wirtschaftsgemeinschaft«) ač. 13 (»Liste der deutschen Hausbesitzer«). Mandáty — počtem 17 — které připadly posléze dotčenému širšímu sdružení společně, rozvrhla volební komise na jednotlivé členy sdružení takto: volební skupina č. 9 4, zbytek dělení 188; sdružené volební skupiny č. 10 a 11 7, zbytek dělení 351; vol. skupina č. 12 3, zbytek dělení 317; vol. skupina č. 13 1, zbytek dělení 327; zbylé dva mandáty přiděleny podle největších zbytků dělení, t. j. jeden navzájem sdruženým skupinám č. 10 a 11, druhý volební skupině čís. 13. Další rozvrh 8 mandátů, připadlých užšímu sdružení volebních skupin č. 10 a 11 proveden tak, že skupina č. 10 dostala 6 mandátů a skupina č. 11 zbylé 2 mandáty. — Č. 9944 —
V námitkách, jež proti volbě podal Dr. Karel Jindřich St., bylo dovozováno, že volební komise při rozdělování mandátů mezi listiny sdružené neměla přihlížeti k užšímu sdružení volebních skupin č. 10 a 11, které tyto skupiny dalším a tudíž jedině platným sdružením se skupinami č. 9, 12 a 13 odvolaly, a vytýkáno, že tímto nesprávným postupem dostalo se volební skupině č. 10 více o jeden mandát, který měl připadnouti volební skupině č. 12.
Nař. rozhodnutím zemský úřad v Praze k podaným námitkám opravil výsledek volby v tom směru, že zrušil volbu Richarda U., zvoleného za volební skupinu č. 10 a prohlásil za zvolena Hugo L., kandidovaného volební skupinou č. 12. V odůvodnění tohoto výroku uvedeno: »K volbě obecního zastupitelstva sdružily se volební skupiny č. 10 a 11 a tyto dvě sdružené volební skupiny sdružily se pak opětně jakožto jediný celek s volebními skupinami č. 9, 12 a 13. Ježto však podle § 26 vol. řádu lze sdružiti pouze kandidátní listiny, nikoliv celky aneb skupiny z kandidátních listin sdružením již utvořené, nebylo lze k dalšímu sdružení s listinami č. 9, 12 a 13 po zákonu již přihlížeti a bylo nutno dle toho výsledek volby opraviti.
Jednaje o stížnosti Richarda U. na toto rozhodnutí, uvážil nss takto:
Námitkami Dra St. proti volbě obecního zastupitelstva v T. byla vznesena na spor především zásadní otázka, zda je přípustno, aby se dvě mezi sebou sdružené volební skupiny v tomto spojení ještě dále sdružily s jinými volebními skupinami. Zaujav v příčině té stanovisko záporné, hájil jmenovaný ve svých námitkách dále názor, že při takovém nepřípustném dvojím sdružení platí toliko sdružení druhé (širší), ježto pozdějším sdružovacím prohlášením ruší se sdružovací prohlášení dřívější.
Žal. úřad dal námitkám za pravdu potud, že po jeho názoru lze podle § 26 ob. ř. vol. sdružiti pouze kandidátní listiny nikoli celky neb skupiny z kandidátních listin již utvořené, v druhé části námitek však dospěl k závěru opačnému uznav, že při dvojím sdružení platí sdružení prvé (užší), k druhému pak že již nelze po zákonu přihlížeti.
Stížnost podaná k nss-u jednak namítá, že nepřípustnost dvojího sdružování nejen neplyne z § 26 ob. ř. vol., ale že v takovém dvojím sdružení není také nic, co by odporovalo smyslu a účelu tohoto zařízení, zavedeného volebním řádem do obcí, jednak vytýká, že nař. rozhodnutí, neomezivši se na petit námitek, jež se domáhaly uznání sdružení druhého (širšího), je nezákonné, poněvadž úřad, rozhoduje o námitkách proti volbě, není — pokud nejde o nedostatek volitelnosti — oprávněn zjišťovati z moci úřední vady zběhlé v řízení volebním a rušiti volbu pro vady, které nebyly v námitkách vůbec uplatňovány.
Ježto tato posléze dotčená výtka míří svou podstatou již proti provedené změně v přidělení mandátů, k níž úřad přikročil za předpokladu, že dvojí sdružení je podle zák. nepřípustné, musil se nss nejprve zabývati touto zásadní otázkou, nebo, objevil-li by se předpoklad, z něhož úřad při opravě výsledku volby vycházel, mylným, nebylo by pro uvažování, šel-li při tom nad petit námitek či nikoli, vůbec již místa.
Maje odpověděti na uvedenou spornou zásadní otázku, dal se nss vésti těmito úvahami: — Č. 9944 —
V § 26 odst. 1 řádu volení do obcí se stanoví, že v obcích, v nichž volba se koná podle zásady poměrného zastoupení, mohou zmocněnci volebních skupin u obecního úřadu předložiti společné prohlášení, že listiny navzájem sdružují. Podle posledního odstavce cit. § sdružení listin značí, že při rozvrhu mandátů se k nim hledí jako k celku. Zákon tu mluví všeobecně o sdružování kandidátních listin, aniž toto jakkoli omezuje. Pod pojem »sdružování listin« spadá ovšem především sdružování jednotlivých kandidátních listin o sobě, nelze z něho však vylučovati ani sdružování kandidátních listin navzájem sdružených s jinými kandidátními listinami ať jednotlivými, ať rovněž sdruženými, neboť i to není svou podstatou nic jiného, než zase sdružení kandidátních listin. Rozdíl mezi oběma uvedenými způsoby je toliko ten, že tam se sdružuje jedna kandidátní listina s druhou, třetí, čtvrtou atd., zde pak jedna a druhá s třetí, čtvrtou nebo jedna a druhá s třetí a čtvrtou a pod. Jde tedy v tomto poslednějším případě pouze o různé provedení sdružení kandidátních listin, nikoliv o něco, co by již sdružením kandidátních listin ve smyslu § 26 řádu vol. nebylo. Že účinky řečených různých způsobů sdružení listin na rozvrh mandátů mezi jednotlivé sdružené skupiny nejsou anebo nemusí býti vždycky stejné, je jiná otázka, která na přípustnost sdružení tím nebo oním způsobem nemá vlivu rozhodujícího.
K úzkému výkladu, jaký dává žal. úřad § 26 ob. řádu vol., znění tohoto předpisu nejen nenutí, ale spíše mluví proti němu, jak vysvítá z této úvahy:
Řád volení v obcích je podle zprávy úst. výboru Nár. shrom. (tisk 302) zbudován na soustavě poměrného zastoupení, která má zabezpečiti co možná nejširším vrstvám voličů účast na správě obecní. Jedním z prostředků k dosažení tohoto cíle anebo aspoň k přiblížení se jemu jest právě institut sdružování kandidátních listin, jehož účel tkví v tom, aby zbytky hlasů jednotlivých volebních stran, nedosahující čísla volebního, nepřišly při rozvrhu mandátů na zmar. Směřuje tedy beze vší pochyby intence zákona k tomu, aby v řízení volebním bylo sdružování kandidátních listin popřáno pole co nejširší, kterýžto požadavek není zajisté ani s hlediska volební techniky neproveditelný.
Jestliže za tohoto stavu věci dospěl žal. úřad k závěru, že ustanovení § 26 ob. řádu vol. vylučuje, aby se mezi sebou sdružené volební skupiny č. 10 a 11 v tomto spojení sdružily dále ještě se skupinami č. 9, 12 a 13, a zrušil-li v důsledku tohoto, jak vyloženo, nesprávného právního názoru volbu st-lovu, ocitl se v rozporu se zákonem, a bylo proto nař. rozhodnutí již z tohoto důvodu zrušiti podle § 7 zák. o ss, při čemž, jak jíž svrchu naznačeno, odpadla potřeba zabývati se stížností také po stránce vytýkaného jí zrušení volby st-lovy z důvodu v námitkách neuplatňovaného.

Citace:

č. 9944. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 100-102.