Č. 9956.

Dávky za úřední úkony. — Řízení správní:* Proti rozhodnutí okresního úřadu, vydanému za platnosti zákona č. 125/27, ukládajícímu dávku za úřední výkon částkou 200 Kč nepřesahující, není přípustný další opravný prostředek (čl. 8 zák. č. 125/27).
(Nález ze dne 14. června 1932 č. 12107/30.)
Věc: Jan kníže ze Sch. ve Sch. proti zemskému úřadu v Praze o dávku za úřední úkon.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 2. května 1929 přidělil okresní úřad v Táboře správě Sch.-ského pivovaru v Ch. k její žádosti z 25. března 1929 pro traktor poznávací značku O-XLIII-640 a předepsal za toto přidělení dávku z úředního výkonu per 50 Kč podle sazby B pol. 57 vl. nař. č. 163/1925. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání st-lem z předpisu dávky podané, v němž uplatňováno, že st-1 není povinen dávku vůbec platiti. Nař. rozhodnutí odůvodněno je tím, že vyměřená dávka jest přiměřená vzhledem k okolnostem § 2 posl. odst. zák. č. 53/25.
Rozhoduje o stížnosti, musil se nss z úřední povinnosti především zabývati otázkou, zda nař. rozhodnutí bylo vydáno úřadem příslušným, při čemž uvažoval takto:
Ustanovením čl. 8 odst. 3 zák. č. 125/27, které jako předpis organisační platí pro všechna rozhodnutí politických úřadů ve všech oborech jejich působnosti, vylučuje se odvolání ve sporech, jejichž předmětem jest pouze peněžité plnění nepřesahující částku 200 Kč. Podle hlavy druhé bodu 3. cit. zák. všeobecné právní předpisy jakož i právní předpisy v jednotlivých zemích nebo župách zůstávají v platnosti, pokud tomuto zákonu nebo vl. nařízením na jeho základě vydaným neodporují. Z ustanovení toho plyne a contrario, že dnem účinnosti zák. č. 125/27 pozbyly platnosti všechny právní předpisy, které ustanovením tohoto zákona a tedy i ustanovení svrchu cit. čl. 8 odst. 3 odporují.
Byla-li podle § 7 zák. ze 3. dubna 1925 č. 53 Sb. (jehož platnost byla zákonem č. 253/26 prodloužena do konce r. 1929) proti rozhodnutí úřadu dávku z úředního úkonu vyměřujícího připuštěna stížnost k nadřízenému úřadu, nehledíc k výšce dávky té, odporuje tento předpis, pokud jde o dávku částku 200 Kč nepřesahující, ustanovení čl. 8 odst. 3 zák. č. 125/27, jež připouští opravný prostředek jen tehdy, přesahuje-li peněžité plnění 200 Kč. Proto pozbylo ustanovení § 7 zák. č. 53/25 v tomto rozsahu ve smyslu —Č. 9956 —
3. bodu druhé hlavy zák. č. 125/27 dnem účinnosti tohoto zákona platnosti. V zemi České a Moravskoslezské nabyl zák. č. 125/27 účinnosti dne 1. prosince 1928 (§ 1 zák. č. 92/28) a není tedy od toho dne z předpisu dávky 200 Kč nepřesahující, stížnost k nadřízenému úřadu přípustná.
Poněvadž pak výměrem okresního úřadu v Táboře ze 3. května 1929 (tedy již za účinnosti zák. č. 125/27) byla předepsána dávka z úředního úkonu v částce 50 Kč a jde tudíž v tomto sporu o peněžité plnění nepřesahující částku 200 Kč, bylo rozhodnutí to konečné. Žal. úřadu nedostávalo se kompetence, aby o nepřípustné stížnosti vydával meritorní rozhodnutí. Učinil-li tak, překročil meze své kompetence a muselo jeho rozhodnutí bytí zrušeno podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9956. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 128-129.