Č. 10001.

Vyvlastnění. — Stavební ruch: Od kdy běží 4nedělní lhůta stanovená §em 10 zák. č. 46/22 pro žádost expropriáta za zrušení vyvlastňovacího nálezu z důvodu, že stavba nebyla provedena ve lhůtě dané podle § 8 cit. zák.?
(Nález ze dne 10. září 1932 č. 13868.)
Věc: Berta K. v L. a spol. proti zemskému úřadu v Bratislavě o zrušení vyvlastňovacího nálezu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Starosta města L. vy vlastnil výměrem z 30. prosince 1922 na základě § 4 zák. č. 45/22 z pozemku kat. č. . . . v L., náležejícího Pavlu a Bertě K. tamtéž, část ve výměře 2363 čtv. sáhů ve prospěch čsl. státních — Č. 10001 —
drah na stavbu obytných domů a vyslovil, že ředitelství státních drah v Bratislavě je povinno podle § 8 cit. zák. stavbu během 1 roku od pravoplatnosti tohoto výměru provésti a to s přísným dodržením předpisů v § 3 cit. zák. označených, t. j. nejméně 40 rodinných bytů postaviti. Proti tomuto výměru odvolání podáno nebylo.
Podáním z 20. května 1924 oznámili expropriáti městské radě v L., že ředitelství státních drah do uplynutí shora uvedené lhůty, t. j. do uplynutí jednoho roku od pravoplatnosti vyvlastňovacího výměru, jež nastalo v lednu 1923, postavili na vyvlastněném pozemku pouze 1 obytný dům s 24 byty a žádali, aby jmenované ředitelství bylo vyzváno, aby se stavbou druhého obytného domu během stanovené lhůty započalo a ji do úplného zakončení nepřetržitě provádělo, jinak že se budou domáhati vrácení oné části tohoto pozemku, na níž tento druhý dům měl býti postaven, jakož i náhrady škody.
Okresní úřad v Lučenci, jemuž podání to bylo postoupeno, výměrem z 12. srpna 1924 vyzval ředitelství státních drah, aby se stavbou druhého domu během 3 měsíců započalo a bez přetržení v ní pokračovalo, jinak bude bývalý majitel pozemku míti právo patřičnou část pozemku vyměniti za určenou vyvlastňovací cenu, jakož i uplatniti nárok na odškodné.
Když pak ředitelství státních drah ani během této lhůty ani později druhý obytný dům nepostavilo, zažádali manželé K. podáním z 23. června 1928, aby bylo zahájeno řízení o vrácení nezastavěné plochy. Žádosti této okresní úřad výměrem z 18. prosince 1928 vyhověl, na základě § 10 zák. č. 45/22 shora uvedený vyvlastňovací výměr zrušil, pokud se týká nezastavěné poloviny vyvlastňovaného pozemku ve výměře 1182,5 čtv. sáhů, a nařídil, aby tato část byla ředitelstvím státních drah po pravoplatnosti tohoto výměru dřívějším vlastníkům odevzdána.
Výměr tento žal. úřad k odvolání ředitelství státních drah nař. rozhodnutím zrušil jako zmatečný a žádost manželů K. zamítl podstatně z toho důvodu, že žádost ta byla podána po uplynutí propadné 4nedělní lhůty stanovené v § 10 zák. o stav. ruchu.
O stížnosti do rozhodnutí toho uvažoval nss takto:
Na sporu jest otázka, zda žal. úřad v daném případě právo st-lů, domáhati se podle § 10 zák. o stav. ruchu zrušení vyvlastňovacího nálezu, prohlásil právem za zaniklé z toho důvodu, že nebylo v zákonné lhůtě uplatněno, či nikoli.
Podle § 10 zák. č. 45/22, za jehož účinnosti byl vyvlastňovací nález vydán, mohl býti vyvlastňovací nález pro neprovedení stavby ve lhůtě dané podle § 8 tohoto zák. zrušen jen tenkráte, jestliže vyvlastněný o to zažádal do 4 neděl po uplynutí uvedené lhůty. Podle tohoto předpisu tedy právo vyvlastněného, domáhati se zrušení vyvlastňovacího nálezu, zaniklo pro- jitím 4 neděl po uplynutí lhůty dané vyvlastniteli podle § 8 k provedení díla, k jehož zřízení byl vydán vyvlastňovací nález. Opomenul-li vyvlastněný v této lhůtě podati žádost o zrušení vyvlastňovacího nálezu, byl s takovouto žádostí pro budoucno prekludován.
Tato situace se však měnila, použil-li úřad oprávnění, daného mu v § 10 odst. 2 cit. zák., t. j. prodloužil-li vyvlastniteli původní lhůtu, danou mu ve — Č. 10001 —
vyvlastňovacím nálezu podle § 8 k provedení díla — ovšem jen tenkráte, učinil-li tak dříve, než prošla doba 4 neděl od uplynutí původní lhůty a než tedy právo vyvlastněného, domáhati se zrušení vyvlastňovacího nálezu, zaniklo. V takovémto případě nastala pak situace taková, jakoby původně, t. j. již v nálezu, byla vyvlastněnému k dokončení díla dána lhůta delší, a proto také pro vyvlastněného začala běžeti 4nedělní lhůta podle § 10 odst. 1 teprve uplynutím této lhůty prodloužené.
V daném případě není ze znění nař. rozhodnutí bezpečně patrno, který z těchto dvou případů prekluse byl žal. úřadu důvodem pro zamítnutí žádosti st-lů. Leč ať již měl na mysli ten či onen případ, pokaždé je jeho rozhodnutí stiženo podstatnou vadou řízení.
Chtěl-li říci, že právo st-lů domáhati se zrušení vyvlastňovacího nálezu zaniklo již proto, že se ho nedomáhali do 4 neděl po uplynutí jednoroční lhůty, počavší běžeti ode dne pravoplatnosti vyvlastňovacího nálezu, byl by se musel vypořádati s podáním vyvlastněných z 20. května 1924, v němž přece tito svoje právo na vrácení části vyvlastněného pozemku uplatňovali, třebas je nevyjádřili kategorickou formou, že již nyní žádají zrušení vyvlastňovacího nálezu. Byl by tedy žal. úřad musil zjistiti, že žádost tato byla podána po 4 nedělích od uplynutí jednoroční lhůty po pravoplatnosti vyvlastňovacího nálezu. Tuto okolnost však žal. úřad ve svém rozhodnutí nezjišťuje a ze spisů správních také zřejmá není, neboť není v nich založen ani doklad o doručení vyvlastňovacího nálezu, ani není tu zmínky o tom, zda snad proti nálezu tomu nebylo podáno další odvolání a zda následkem toho vyvlastňovací nález nevešel v právní moc až v takové době, od níž počítáno jevila by se žádost vyvlastněných z 20. května 1924 podanou včas. Tu padá zejména na váhu předkládací zpráva notářského úřadu z 9. srpna 1926, kde se praví, že záležitost tato následkem odvolání ohledně ceny byla okresním úřadem řešena v r. 1923. Za tohoto stavu pak nelze nic vyvozovati ani z poznámky vyvlastnitelů v jejich podání z 20. května 1924, že vyvlastňovací nález vešel v moc práva v lednu 1923, zvláště když st-lé toto své tvrzení ve stížnosti opravují a tvrdí, že následkem odvolání stalo se vyvlastnění pravoplatným dnem 29. května 1923 na základě výměru župního úřadu ve Zvolenu č. 5695/1923.
Chtěl-li však žal. úřad říci, že zákonná lhůta 4nedělní začala pro st-le běžeti ode dne, kdy uplynula 3měsíční lhůta, daná resp. prodloužená vyvlastniteli ve výměru okresního úřadu z 12. srpna 1924, byl by musil zjisiti, že a kdy výměr ten byl st-lům, resp. jejich právním předchůdcům doručen, neboť dokud jim výměr ten doručen nebyl, nemohl pro ně založiti počátek pro běh zákonné lhůty 4nedělní. Žal. úřad však okolnost tuto nezjistil, st-lé ji popírají a ve správních spisech také doklad o doručení výměru toho založen není.

Citace:

č. 10001. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 235-237.