Č. 10103.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: * Byla-li předepsána dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí ve výši částku 200 Kč nepřesahující, jest rozhodnutí okresního úřadu podle odst. 3 čl. 8 zák. org. č. 125/27 v každém případě konečné.
(Nález ze dne 27. října 1932 č. 12215.)
Věc: Zemplínské lesné hospodárstvo, úč. spol. v Ružomberku (adv. Dr. Pavel Gál z Ružomberku) proti zemskému úřadu v Bratislavě (za obec S. adv. Dr. Jan Pfrogner z Prahy) o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebními rozkazy obce S. z 10. září 1927 byla stěžující si straně z převodu nemovitostí na Jana M. a Josefa D. a jeho manželku předepsána dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti ve výši 33 Kč 50 h a 182 Kč 52 h. O odvoláních, v nichž stěžující si strana namítala jednak, že převody jsou osvobozeny podle ustanovení § 3 č. 3 dávk. prav. č. 143/22 od dávky, jednak, že přírůstek hodnoty byl nesprávně zjištěn, rozhodovalo v instančním postupu obecní zastupitelstvo usnesením z 11. května 1926, pak okresní úřad ve Snině rozhodnutími z 27. listopadu 1928 a konečně zemský úřad v Bratislavě dnes nař. rozhodnutími, jimiž platební rozkazy byly zrušeny a obecnímu starostovi nařízeno zavedení nového vyměřovacího řízení. Současně pak byla zamítnuta námitka odvolání, domáhající se osvobození od dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti z důvodu, že jde o převody uskutečněné na základě zákona záborového a zákonů tento zákon provádějících a doplňujících.
Stížnosti do rozhodnutí těchto podané brojí proti nař. rozhodnutím jedině potud, pokud převodům nebylo přiznáno osvobození od dávky. Uvažuje o stížnostech musil se nss z povinnosti úřední zabývati především otázkou, zda nař. rozhodnutí byla vydána úřadem k tomu kompetentním.
Rozhodnutí okresního úřadu ve Snině byla vydána dne 27. listopadu 1928, tedy po 1. červenci 1928, kteréhož dne v zemi Slovenské nabyl účinnosti zákon o organisaci politické správy č. 125/27 (odst. 1 hlavy II). Podle odst. 3 hlavy II cit. zák. všeobecné právní předpisy, jakož i právní předpisy v jednotlivých zemích nebo župách zůstávají v platnosti, pokud tomuto zákonu nebo vl. nař. na jeho základě vydaným neodporují. Z ustanovení toho plyne a contrario, že dnem účinnosti zák. č. 125/27, to jest dnem 1. července 1928, pozbyly platnosti všechny právní předpisy, které ustanovením tohoto zákona odporují. Článek 8 cit. zák., jednající o opravných prostředcích, ustanovuje v odst. 1, že pokud opravný prostředek není vyloučen, lze se odvolati z rozhodnutí (opatření a nálezů) okresního úřadu k zemskému úřadu. V odst. 3 se pak stanoví, že při sporech, jejichž předmětem jest pouze peněžité plnění částky 200 Kč nepřesahující, jest odvolání nepřípustno. Rozhodnutí okresního úřadu o takovýchto odvoláních jest tedy konečné, takže žádný úřad vyšší stolice není příslušný, aby je mohl instančně přezkoumávati. Ustanovení toto jest dáno v zákoně organisačním č. 125/27 a vztahuje se bez výjimky na všechna rozhodnutí (opatření a nálezy) politických úřadů bez rozdílu, v jaké jejich působnosti zákonem nebo vl. nař. jim přikázané rozhodnutí ta vydána, tedy také na rozhodnutí o opravných prostředcích ve věci dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí podle § 19 dávk. prav.
I když tedy podle dřívějšího ustanovení odst. 3 § 19 dávk. prav. č. 143/22 byl ve věcech dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí do rozhodnutí bezprostředního úřadu dohlédacího, t. j. okresního úřadu, přípustný další opravný prostředek k vyššímu dohlédacímu úřadu, t. j. zem. úřadu, nehledíc k výši peněžního plnění, odporuje tento předpis, pokud jde o platební příkazy znějící na částku 200 Kč nepřesahující, ustanovení čl. 8 odst. 3 zák. č. 125/27, jenž z rozhodnutí okr. úřadu připouští opravný prostředek jen tehdy, přesahuje-li peněžité plnění částku 200 Kč, a pozbyl proto v tomto rozsahu ve smyslu bodu 3 II. hlavy zák. č. 125/27 dnem účinnosti tohoto zákona platnosti, takže další odvolání z rozhodnutí okr. úřadu jest nepřípustno, a zem. úřad jako stoiice odvolací není vůbec kompetentní, aby věcně rozhodoval o opravném prostředku k němu v takovém sporu vzneseném.
V daném případě šlo o spory, jejichž předmětem bylo vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí částku 200 Kč nepřesahující. Rozhodnutí okr. úřadu vydaná dne 27. listopadu 1928, tedy již za účinnosti zákona organisačního, byla proto konečná a další odvolání proti nim bylo nepřípustno. Žal. úřad nebyl vzhledem k tomu příslušný o nepřípustném odvoláni rozhodovati, a rozhodnutí jeho jako rozhodnutí úřadu nekompetentního musila býti zrušena podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 10103. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 465-466.