Čís. 15207.
Střetly-li se dědické přihlášky vzdálenějších příbuzných zůstavitelových s dědickými přihláškami jeho bližších příbuzných, jest na pořad práva odkázati příbuzné vzdálenější.
(Rozh. ze dne 20. května 1936, R I 365/36.)
Pozůstalostní soud poukázal v pozůstalostním řízení po Marii H. podle § 126 nesp. pat. z dědiců, již se vesměs přihlásili k pozůstalosti ze zákona, na pořad práva vzdálenější příbuzné. Rekursní soud potvrdil toto usnesení prvého soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle čl. V č. 1 zák. č. 251/34 Sb. z. a n. jest nezákonné jen takové opatření nebo usnesení, které se příčí jasnému a nepochybnému znění nebo smyslu zákona, jehož bylo nebo mělo býti na případ použito. Když tedy v souzeném případě oba nižší soudy poukázaly na pořad práva vzdálenější příbuzné, jejichž dědické přihlášky se střetly s dědickými přihláškami osob, jimž svědčí pravděpodobnější nárok na dědictví jako bližším příbuzným zůstavítelovými, není napadiené usnesení nezákonné, neboť odpovídá § 126 nesp. pat. (srovn. rozh. 10209 Sb. n. s.). Rekursní důvod nezákonnosti nelze opodstatňovati vývody, jimiž má býti vyvrácen skutkový předpoklad, že František S. a Josefa H. jsou bližšími příbuznými, pokudi se týče, že vůbec nejsou příbuznými oprávněnými děditi po zůstavitelce Marii H., neboť to jest právě sporná otázka, kterou podíle §§ 125, 126 nesp. pat. nelze rozřešiti v řízení nesporném, nýbrž jedině pořadem práva. Při výslechu podle § 126 nesp. pat. nelze tudíž probírati okolnosti, z nichž bezdůvodnost kolidujících nároků dědických druhých dědiců k dědictví se přihlásivších vyplývá, by se neprejudikovalo konečnému nálezu ve sporu dědickém, jenž teprve před jiným soudem rozvinouti se má. Právě proto se praví, že nesporný soudce rozhodne príma facie cognitione o tom, kdo z dědiců se přihlásivších zaujme ve sporu o dědictví, jenž teprve započíti má, obtížnější úlohu žalobcovu a komu se přikáže výhodnější role žalovaného. Nižší soudy proto nepochybily, když se nezabývaly věcí s těch hledisek, která stěžovatelé zdůrazňují.
Citace:
Čís. 15207. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 567-568.