Čís. 14864.

Promlčení přetrhuje se připojením se poškozeného jako soukromého účastníka k trestnímu řízení s nároky číselně určitými. Od pravoplatného skončení trestního řízeni začíná běžeti nová promlčecí lhůta. Promlčení nenastane, byl-li návrh na pokračování v civilním sporu o náhradu škody podán před uplynutím nové promlčecí lhůty běžící od skončení trestního řízení.
(Rozh. ze dne 11. ledna 1936, Rv I 440/34.)
Žalobce připojil se k trestnímu řízení jako soukromý účastník s ciferně určitými pohledávkami, jež ještě za trvání trestního řízení zažaloval v částce 12373 Kč 20 h. Řízení o této žalobě bylo přerušeno podle § 191 c. ř. s. až do pravoplatného skončení trestního řízení, což se stalo dne 19. března 1931 výrokem zprošťujícím žalovaného obžaloby. Návrh na pokračování v řízení o žalobě na náhradní škody učinil žalobce dne 20. října 1932. Nižší soudy uznavše námitku promlčení opodstatněnou, žalobu zamítly.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Zákon vyžaduje v § 1497 obč. zák. ku přetržení promlčení, aby bylo »nastupováno« oprávněným proti tomu, kdo se chce dovolávati promlčení, před uplynutími promlčecí lhůty a aby bylo v žalobě řádně pokračováno. Jak bylo vyloženo v rozhodnutí nejvyššího soudu sb. čís. 10907, nemíní se tímto »nastupováním« proti dlužníku jen pořad práva soukromého, nýbrž každý zákonem předepsaný postup, tudíž i uplatnění určitého soukromoprávního nároku v trestním řízení podle §§ 4, 47, 365 a 366 tr. ř. Trestní řízení připojené nahrazuje tu pořad práva, majíc jednodušším a rychlejším způsobem dopomoci poškozenému k odškodnění, pokud k tomu ovšem stačí výsledky trestního řízení. Až do skončení trestního řízení nemůže poškozený věděti, zda bude či nebude nucen nastoupiti řádný pořad práva. V takových případech se promlčení přetrhuje nejen žalobou, nýbrž i prohlášením, obsahujícím v sobě uplatnění určitých číselně vyjádřených soukromoprávních nároků poškozeným jako soukromým účastníkem v řízení trestním (srov. rozh. čís. 12372, 2866 Sb. n. s.). Žalobce uplatnil proti žalovanému určité náhradní nároky v trestním řízení, vedeném proti žalovanému, připojiv se k němu jako soukromý účastník dne 15. září 1928 a to s nároky na náhradu za poškození zboží ve výši 5559 č 50 h a za poškození automobilu ve výši 8857 č 18 h, kteréžto nároky později žalobou, o niž tu jde, zažaloval ve výši 12373 Kč 20 h. Trestního řízení žalobce se činně zúčastnil, byv v něm zastoupen advokátem, až do pravoplatného skončení, t. j. do 10. března 1931, kdy byl žalovaný pravoplatně zproštěn obžaloby pro přestupek § 335 tr. zák. a žalobce byl odkázán se svými náhradními nároky na pořad práva soukromého. Podle toho, co bylo vyloženo, byla promlčecí lhůta § 1489 obč. zák. přetržena tímto připojením se žalobce jako soukromého účastníka k trestnímu řízení s číselně určitými nároky, neboť toto připojení a soudní uplatňování jest klásti na roveň podání žaloby, pokud jde o otázku přetržení promlčení. Toto přetržení promlčení trvalo od 15. září 1928, kdy se žalobce jako soukromý účastník připojil k trestnímu řízení, až do 10. března 1931, kdy bylo trestní řízeni pravoplatně skončeno. Od 11. března 1931 počala pak běžeti nová zákonná promlčecí lhůta, neboť z pojmu přetržení promlčení vyplývá, že doba dosud uplynulá se nepočítá a že lhůta promlčecí počne běžeti celá znovu (srov. rozh. čís. 7651 Sb. n. s.). Z toho plyne závěr, že jest pro spor bezvýznamná okolnost, kterou považovaly nižší soudy za rozhodnou, že totiž žalobce podal již za trestního řízení dne 25. října 1928 žalobu na náhradu škody a že v této žalobě, o níž bylo sporné řízení přerušeno podle § 191 c. ř. s. až do pravoplatného skončení trestního řízení, vedeného proti žalovanému, řádně nepokračoval, učiniv návrh na pokračování ve sporu teprve dne 20. října 1932. Usuzovaly-li nižší soudy z této okolnosti, že žalobce, podav návrh na pokračování v řízení o uvedené žalobě po více než 19 měsících po skončení trestního řízení, projevil trvalý nezájem na sporu, a že právní účinky přetržení promlčení podáním této žaloby podle § 1497 obč. zák. nenastaly, neposoudily věc správně po stránce právní v otázce promlčení žalobního nároku, neboť přehlédly, že v souzené věci promlčecí lhůta (§ 1489 obč. zák.) pro připojení se žalobce jako soukromého účastníka k trestnímu řízení začala běžeti od 11. března 1931 znovu. Poněvadž návrh na pokračování ve sporu, učiněný dne 20. října 1932 u soudu, byl podán ještě před uplynutími této nové promlčecí lhůty, nenastalo promlčení žalobního nároku. Pro odchylný právní názor v otázce promlčení nezabývaly se nižší soudy ostatními námitkami, jež žalovaný vznesl proti žalobnímu nároku ve věci samé, takže jest řízení kusé (§ 503 čís. 2 c. ř. s.).

Citace:

Č. 14864. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 66-68.