Čís. 15088.

V konkursním řízení lze uplatňovati odpůrčí nárok i žalobou určovací.
(Rozh. ze dne 27. března 1936, Rv I 497/36.)
Žalobce (správce konkursní podstaty Ludvíka S.) domáhá se žalobou výroku, že zástavní právo Edmunda S. (žalovaného) podle přednesu žalobcova, fingované a váznoucí na nemovitostech úpadci náležejících, jest proti konkursním věřitelům bezúčinné. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Uplatňuje-li se odpůrčí nárok žalobou podle konk. ř. čís. 64/31 Sb. z. a n., jest v důsledku povahy odpůrčího nároku žalovati o plnění, jak plyne z § 42 odstavec (1) konk. ř. Ale tím není vyloučeno, aby, jsou-li splněny předpoklady žaloby určovací podle § 228 c. ř. s., žalováno bylo toliko o určení, že odporovatelné právní jednání jest bezúčinné. V souzeném případě domáhá se žalobce jen výroku, že jest proti konkursním věřitelům bezúčinné zástavní právo žalovaného Edmunda S. za pohledávku 250000 Kč s příslušenstvím, vložené na základě dlužního úpisu ze dne 29. srpna 1931 v knih. vložce čís. 1962 pozemkové knihy obce Ch., ač mohl žalovati hned na plnění, to jest, když ne přímo na výmaz zástavního práva, tedy aspoň na zápis obmezení, že vložené zástavní právo jest bezúčinné proti konkursním věřitelům. Otázku, zda žalobce má právní zájem na brzkém zjištění práva nebo právního poměru, jest zkoumati i ve vyšších stolicích z úřadu (srovnej rozhodnutí čís. 9820, 10155 Sb. n. s.), leda že by otázka ta byla již vyřešena pravoplatně formálním usnesením (rozhodnutí čís. 7491 Sb. n. s.). Nezbytnou náležitostí určovací žaloby jest žalobcův právní zájem, aby právní poměr nebo právo nebo pravost listiny byly soudním rozhodnutím najisto postaveny co nejdříve. Právní postavení žalobcovo musí tedy býti takové, by brzké, rychlé určení sporného právního poměru nebo práva bylo jediným žádoucím východiskem (rozhodnutí čís. 11630 Sb. n. s.). Proto možnost žaloby o plnění vylučuje pravidelně žalobu určovací, což však podle stálé judikatury nejvyššího soudu neplatí bez výhrad. Jak bylo podrobně vyloženo zejména v rozhodnutích čís. 4498, 6015, 10155, 10233, 10331, 10942, 11150, 12100 Sb. n. s.), jest totiž určovací žaloba přípustná, ač by bylo lze žalovati i přímo o plnění, zjednává-li se jí pevný základ pro právní vztahy stran, předejde-li se jí zbytečnému rozmnožování sporů o plnění a sleduje-li tedy svůj samostatný a rozumný účel. V souzeném případě však dovolací soud seznal, že tyto předpoklady pro samostatnou určovací žalobu nejsou splněny, a bylo již z tohoto důvodu žalobu zamítnouti.

Citace:

Čís. 15088.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 392-393.