Čís. 14879.

K §§ 471 a 970 obč. zák.
Zadržovací právo podle § 970 c) obč. zák. se vztahuje na veškeré předměty vnesené hostem do podniku, i když nejsou vlastnictvím hostovým.
Předpis prvého odstavce § 471 obč. zák. vyslovuje obecnou zásadu, jíž jest použíti i na zadržovací právo podle § 970 c) obč. zák.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1936, Rv I 370/34.)
Žalující firma prodala svému zástupci Antonínu E-ovi auto, vyhradivši si na autu právo vlastnické až do úplného zaplacení. Poněvadž E. zůstal se splátkami v prodlení, byl na vydání auto žalován, avšak exekuce na vydání auta na základě vydobytého rozsudku zůstala bezvýslednou, poněvadž auto bylo v držení žalovaného, který k němu uplatnil retenční právo podle § 970 c) obč. zák. pro pohledávku proti E-ovi za nájem pokojů a garáže. Žalobě na zjištění, že auto jest vlastnictvím žalující, prvý soud vyhověl, zamítl jí však pro tentokráte, pokud bylo žádáno, že jest žalovaný povinen auto vydati žalující. Odvolací soud nevyhověl dovolání.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů ve výroku, jímž byla žaloba pro tentokráte zamítnuta a uložil prvému soudu v tomto směru nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Auto, jehož vydání se žalující firma na žalovaném domáhá, nebylo do hostinského podniku žalovaného vneseno žalující firmou, nýbrž Antonínem E., jemuž bylo žalující firmou prodáno a odevzdáno, avšak s výhradou vlastnictví dosud účinnou. Pokud dovolání z této skutečnosti dovozuje, že žalovanému nevzniklo zadržovací právo účinné proti žalující firmě, ježto sporné auto jako její vlastnictví jest vyloučeno i ze zadržovacího práva podle obdoby ustanovení § 1101 obč. zák., nelze mu přisvědčiti. Obdobné použití § 1101 obč. zák. na souzený případ jest vyloučeno, ježto zadržovací právo, jehož se žalovaný dovolává, jest upraveno zvláštním předpisem, totiž ustanovením § 970 lit. c) obč. zák. Podle tohoto ustanovení jsou osoby jmenované v § 970 obč. zák. oprávněny zadržovati vnesené věci k zajištění svých pohledávek za ubytování a stravování, jakož i svých vydání za hosty. Ustanovení § 970 lit. c) obč. zák. nemluví tedy o věcech náležejících hostovi, naopak ze souvislosti § 970 c) a § 970 obč. zák. plyne, že zákon přiznává osobám jmenovaným v § 970 obč. zák. zadržovací právo ke všem věcem, za něž tyto ručí podle tohoto ustainovení, a nesejde na tom, zda věci ty patří hostovi vlastnicky čili nic. Tomu nasvědčují také materiálie k třetí dílčí novele k obč. zák. V nich, ve zprávě komise pro justiční věci str. 300, jest při zamýšlené reformě § 970 obč. zák. výslovně uvedeno, že zvláštní nebezpečí »otevřeného domu«, pro něž stanoveno přísné ručení hostinského, jest nebezpečím také pro hostinského, jenž si nemůže vybrati hosty zrovna tak, jako host hostinského, a že proto zákon vyvozuje důsledek i v jeho prospěch stanovením zvláštního práva hostinského ku vneseným věcem. Nižší soudy tudíž nepochybily, uznaly-li, že zadržovacímu právní podle § 970 lit. c) obč. zák. podléhají všechny předměty hosty s sebou přinesené a že nesejde na tom, komu vlastnicky patří a že nelze ani žalovanému toto právo odepírati jen z toho důvodu, že sporné auto nebylo do jeho podniku vneseno vlastníkem auta, nýbrž osobou třetí jako hostem podniku. Zadržovací právo žalovaného podle § 970 lit. c) obč. zák. nemohlo, však vésti k úplnému zamítnutí žaloby na vydání auta ani pro tentokráte, nýbrž bylo žalovaného odsouditi k vydání auta, avšak toliko proti vzájemnému splnění nároků žalovaného, pro něž uplatňuje zadržovací právo. Ustanovení § 970 lit. c) obč. zák. arciť nepředepisuje výslovně, že osoby jmenované v § 970 obč. zák. mohou vnesené věci zadržovati jen s účinkem, že mohou býti odsouzeny k vydání zadržovaných věcí jen proti vzájemnému plnění jejich nároků, jak to činí zákon v § 471 obč. zák. u těch, kteří zadržují věc pro náklad na ni učiněný nebo pro škodu jí způsobenou. Avšak toto ustanovení § 471 obč. zák. obsahuje obecnou zásadu, které jest obdobně použíti na všechna zadržovací práva poskytnutá ustanoveními občanského zákoníka, tedy i na zadržovací právo podle § 970 lit. c) obč. zák. Okolnost, že v případě § 471 obč. zák. jde o nároky pro náklad učiněný na zadržovanou věc nebo pro škodu touto věcí způsobenou, kdežto v případě § 970 c) obč. zák. ručí vnesené věci pro náklad na osobu hosta, nemůže o sobě odůvodniti rozdílné posuzování rozsahu právních účinků zadržovacího práva v obou případech. Podle zprávy komise pro justiční věci k § 471 obč. zák. bylo zmíněné omezení účinků zadržovacího práva odůvodněno úvahou, že zadržovací právo nemá sloužiti k šikanosnímu protahování sporu, tedy úvaha všeobecná, která dopadá i v případě § 970 lit. c) obč. zák. Míní-li žalovaný, že zákonodárce chtěl hostinskému poskytnouti právo zvláštní od ustanovení § 471 obč. zák. odlišné a že by jinak bylo ustanovení § 970 lit. c) obč. zák. zcela zbytečné, stačí k vyvrácení jeho názoru poukázati na zmíněnou již různost předpokladů obou zadržovacích práv, zdůrazněnou žalovanými samým, jakož i na zprávu komise pro justiční věci k § 970 c) obč. zák., v níž zvláštní stanovení zadržovacího práva hostinského vedle zadržovacího práva podle § 471 obč. zák. není odůvodněno úvahou, že účinek zadržovacího práva má býti i v obou případech různý, nýbrž jen poukazem na to, že § 1440 obč. zák. nepřipouští právě pro uschovatele zadržovací právo. Má tudíž také zadržovací právo podle § 970 lit. c) obč. zák. jen účinek stanovený v § 471 obč. zák. a lze hostinského, žalovaného o vydání zadržované věci, odsouditi k vydání této jen proti vzájemnému splnění jeho nároků. Nicméně nelze rozhodnouti hned ve věci samé a změnou rozsudků nižších soudů uznati, že žalovaný jest povinen vydati žalující firmě sporné auto proti vzájemnému splnění nároků žalovaného, ježto k tomu jest zapotřebí, aby byla přesně zjištěna výše pohledávek žalovaného, jež má žalující firma vzájemně plniti, aby mohla vymáhati nárok na vydání auta, a nižší soudy, posuzujíce věc s jiného právního hlediska, dosud taková zjištění neučinily.

Citace:

Č. 14879. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 85-87.