Authors:
= Váž. civ., 18 (1936)
PDF

Čís. 15477.


Účin zastavení pohledávky.
Tím, že někdo dal svoji pohledávku do zástavy, nezaniklo jeho žalobní právo; zástavce může žalovati dlužníka o složení zastavené pohledávky na soudě.
(Rozh. ze dne 8. října 1936, Rv I 95/35.)
Žalobkyně dala do zástavy k zajištění svého dluhu u společenstva (peněžního ústavu) žalobou vymáhanou pohledávku žádajíc, by tato pohledávka byla složena žalovanými podle § 1425 obč. zák. na soudě. Proti žalobě namítli žalovaní též, že žalobkyně tím, že pohledávku zastavila, pozbyla práva ji žalobou vymáhati. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tři stolic, nejvyšším soudem v otázce, o niž tu jde, z těchto
důvodů:
Žalobkyně nepostoupila zažalovanou pohledávku shora uvedenému společenstvu, nýbrž zastavila ji pouze k zajištění zápůjčky jí poskytnuté. To však nemá v zápětí zánik disposičního práva žalobkyně se zastavenou pohledávkou, najmě jejího žalobního práva, jenže nemůže žalovati o zaplacení, nýbrž toliko o složení na soudě. Právní názor žalovaných, že žalobní právo žalobkynino vůbec zaniklo, jest proto mylný. Žalobkyně se zcela správně domáhá jen složení sporné částky na soudě a nelze jí upříti oprávnění tak činiti. Tento žalobní nárok není vyloučen ani tím, že se doposud ani žalobkyně, ani nadzástavní věřitelka neprohlásily ochotnými vystaviti žalovaným výmaznou kvitanci.
Citace:
č. 15477. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 925-925.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).