Čís. 14869.

Předpis čl. IV (2) zák. čís. 251/34 Sb. z. a n. platí i tehdy, byla-li po 1. lednu 1935 rozšířena původní žaloba podaná a odpůrci doručená před 1. lednem 1935.
(Rozh. ze dne 16. ledna 1936, R I 1378/35.)
Žaloba, jíž se žalobce domáhá na žalovaných solidárního zaplacení služebních požitků za dobu od 1. července 1931 do 30. dubna 1932 v celkové výši 16466 Kč 70 h, byla u soudu podána a žalovaným doručena v roce 1932, tedy před účinností zák. čís. 251/34 sb. z. a n. Po účinnosti tohoto zákona, t. j. při ústním jednání dne 19. dubna 1935 rozšířil žalobce žalobní žádost o služební požitky splatné v době od 1. května 1932 do 1. dubna 1935 v částce 57633 Kč 53 h. Prvý soud rozšíření žaloby připustil, rekursní soud návrh zamítl v podstatě proto, že o části, jíž se rozšíření žaloby týká, by musil rozhodovati soud vzhledem k čl. IV zák. čís. 251/34 Sb. z. a n. v řízení upraveném zákonem čís. 131/31 Sb. z. a n. o pracovních soudech, zejména pokud jde o řízení dovolací, takže jde o řízení odlišné od řízení, jehož jest použíti při rozhodování o původním žalobním nároku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Spor byl zahájen u okresního soudu, v jehož okresu nebyly zřízeny ani pracovní soud ani oddělení pro pracovní spory. V této době platily u okresních soudů jednajících na místo pracovních soudů podle § 42 zák. č. 131/31 Sb. z. a n. obecné předpisy civilního řádu o řízení. Teprve druhým odstavcem čl. IV zákona č. 251/34 Sb. z. a n. bylo ustanoveno, že o zastupování v pracovních sporech u okresních soudů, které jednají na místo pracovních soudů, a rovněž o řízení, až na ustanovení o přísedících, platí ustanovení zák. č. 131/31 Sb. z. a n. V čl. VI téhož zákona bylo ustanoveno, že předpis čl. IV (2) neplatí, byl-li spor zahájen před účinností zákona č. 251/34 Sb. z. a n. Z tohoto nového předpisu je tedy patrno, že o nárocích, jež byly vyvozovány z pracovního, služebního nebo učebního poměru, založeného soukromoprávní smlouvou, vzniklých mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, musí býti projednáno zvláštním řízením upraveným podle předpisů zák. č. 131/31 Sb. z. a n., pokud tyto nároky byly u soudu uplatňovány teprve po 1. lednu 1935, a zákon nerozeznává, zda se uplatňování děje podáním nové žaloby, anebo rozšířením původní žaloby již před 1. lednem 1935 u soudu podané a odpůrci doručené. Že uplatňováním nároku jest rozuměti též rozšíření žaloby plyne z úvahy, že podle druhého odstavce § 232 c. ř. s., vznese-li některá strana nárok teprve za rozepře, nastane zahájení sporu, vzhledem k tomuto nároku teprve tím časem, kdy se ho bylo domáháno při ústním jednání. Různost řízení, jež by musilo býti provedeno o původní a rozšířené žalobní žádosti, je tudíž v této věci na závadu, by žalobní žádost mohla býti navrženým, způsobem rozšířena, ježto tím by bylo řízení zřejmě značně stiženo (§ 235 odst. 3 c. ř. s.).

Citace:

Č. 14869. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 72-73.