Čís. 15458.

K účinnosti výpovědi služebního poměru zaměstnavatelem stačí, že byla dodána osobě, která byla podle předpisu poštovního řádu oprávněna ji za zaměstnance přijmouti; zaměstnavatel může zaslati výpovědní dopis na poslední jemu známou adresu zaměstnancovu.
(Rozh. ze dne 2. října 1936, Rv I 2011/36.)
Žalobce byl zaměstnán u žalované jako obchodní cestující s ujednanou šestinedělní výpovědní lhůtou ke konci měsíce. V žalobě přednesl, že dopisem z 18. září 1935 dostal výpověď k 31. říjnu 1935. Dopis došel do jeho bytu 19. září 1935 a byl přijat jeho manželkou. Poněvadž žalobce byl na obchodní cestě, dostal jej až po návratu 20. září 1935, tedy opožděně. Domáhá se proto na žalované mimo jiné též náhrady platu za řádně danou výpovědní lhůtu. Nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Ani podle zásad akceptační teorie není třeba k účinnosti výpovědi, by vypovídaný nabyl o ní vědomosti, stačí, že ho došla včas, a nesejde na tom, kdy seznal obsah výpovědního dopisu. Nebezpečí opožděného dojití nese ovšem vypovídající, avšak v souzené věci nebyla dána výpověď opožděně, ježto žalobci byla dána dopisem ze dne 18. září 1935 a došla na jeho řádnou adresu do jeho trvalého bytu v P. dne 19. září 1935, takže mezi tímto dnem a ukončením lhůty šestitýdenní (t. j. 31. října 1935) byla zachována celá smluvená lhůta šesti týdnů (§ 902 obč. zák.). Zákon neustanovuje, že písemná výpověď musí býti doručena zaměstnanci přímo do vlastních rukou, stačí, že byla dodána osobě, která ji za něho podle předpisu poštovního řádu mohla přijati (srov. č. 14250 Sb. n. s. a 2022 Sb. m. spr.). V souzené věci byl výpovědní dopis doručen manželce žalobcově dne 19. září 1935, tedy včas; nebylo prokázáno, že jmenovaná podle předpisů poštovního řádu nebyla oprávněna jej přijmouti. Neprávem vytýká žalobce, že dopis neměl mu býti zaslán do jeho bytu v P., ježto žalovaná věděla, že je na cestách a že ho tedy dopis nemůže dojiti v P. Vždyť žalovaná nevěděla, kde žalobce dne 19. září 1935 bude, ježto posledně hlásil firmě dne 11. září 1935, že mu korespondence může býti zasílána do 16. záři 1935 do M. a ač měl od žalované dopisní papír s předtiskem, kam cestuje a kde ho v kterém Hotelu zastihne korespondence, a ač podle smlouvy měl z cesty denně referovati a uvésti místo pobytu, již neuváděl, kam mu mají bytí dopisy zaslány. Opominul-li žalobce svoji dočasnou adresu oznámiti žalované firmě, šlo to na jeho vrub, zaměstnavatelka nemohla tímto opominutím býti připravena o právo výpovědi a byla oprávněna výpovědní dopis žalobci zaslati do místa jeho řádného pobytu na známou jí adresu.

Citace:

č. 15458. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 902-903.