Čís. 14962.
K §§ 695, 709 obč. zák.
Určil-li zůstavitel určitou částku vykonavateli poslední vůle a zároveň dědici s tím, by z úroků udržoval jeho hrob a ještě za svého života určil částku tu pod touto podmínkou třetí )osobě, jde o příkaz podle §§ 695 a 709 obč. zák.; jeho předmětem jsou peníze, jež musí býti podle §158 nesp. pat. zajištěny, nebylo-li zajištění prominuto nebo nezřekli-li se ho účastnící pozůstalostního řízení.
(Rozh. ze dne 15. února 1936, R I 957/35.)
Podle poslední vůle určila zůstavitelka z pozůstalosti částku 4000 Kč, by z jejich úroků vykonavatel poslední vůle udržoval hrobku v dobrém stavu. Podle přání zůstavitelčina měl vykonavatel určití tuto částku některému ochotnému příbuznému za týchž podmínek. Vykonavateli poslední vůle byli jmenováni bratr a sestra zůstavitelčini. Za projednání pozůstalosti zemřela jak sestra tak i bratr zůstavitelčin, který používaje svého práva daného mu zůstavitelkou, určil svoji manželku Klotildu W-ovou, která o tom předložila písemné potvrzení. Ostatní dědici popřeli však, že by tomu tak bylo, namítajíce, že po dohodě se zemřelým bratrem zůstavitelčiným měla býti částka 4000 Kč vydána jeho synovi Aloisi Sch-ovi. Prvý soud nařídil soudnímu komisaři, pozůstalost projednávajícímu, by uvedenou částku vydal Klotildě W-ové, maje za to, že tvrzená dohoda dědiců zůstavitelčiných není právně účinná, když nebyla schválena pozůstalostním soudem.Rekursní soud potvrdil usnesení prvého soudu. Důvody: Tvrzení, že již v průběhu projednání pozůstalosti Alois W. dle poslední vůle zůstavitelky určil obnos 4000 Kč svému synovci Aloisů Sch-ovi, aby z úroků jeho udržoval hrobku v dobrém stavu, není doloženo a také není v pozůstalostních spisech o takovémto ustanovení zmínky. K neprokázanému tvrzení nelze vžiti zřetel. Prvý soud neměl důvodu, aby staral se o zajištění obnosu 4000 Kč k účelu zůstavitelkou určenému, poněvadž zůstavitelka žádné zajištění obnosu toho ve své poslední vůli nenařídila a ani dědicové takového návrhu neučinili. Složení částky 4000 Kč u soudu za účelem jejího zajištění možným není, ježto není věcí soudu, aby v takovýchto případech účelová jmění spravoval.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Poslední pořízení zůstavitelčino obsahuje toto ustanovení: »Na udržení hrobky naší v dobrém stavu určuji obnos 4000 Kč. Tento obnos 4000 Kč ponechá vykonavatel u sebe a bude z úroků starati se, by hrobka v dobrém stavu byla — pokud úroky stačí. Ještě za života nechť určí vykonavatel opět některému) ochotnému příbuznému obnos 4000 Kč s toutéž podmínkou. Za vykonavatele poslední vůle žádám bratra a sestru svou.« Napadené usnesení jest nezákonné, poněvadž částka 4000 Kč má býti bez zajištění vydána Klotildě W., vdově po zůstavitelčinu bratru Aloisů W., který mezitím zemřel. Z uvedeného ustanovení posledního pořízení je zřejmo, že obnos 4000 Kč měl jako součást pozůstalostního jmění připadnouti řečené osobě nejen jako vykonavateli poslední vůle, nýbrž jako dědici, a že zůstavitelka, vyslovivši se o účelu, ku kterému oněch 4000 Kč zanechala, neprojevila pouhé přání, jež by nemělo právních následků (§ 711 obč. zák.), nýbrž oné osobě uložila povinnost, aby zmíněných 4000 Kč k onomu účelu použila. Jde proto o příkaz po rozumu §§ 695 a 709 obč. zák.; jeho předmětem jsou peníze, které mají býti vydány povolanému dědici, a musí proto podle § 158 nesp. patentu býti zajištěny se sirotčí jistotou, nebylo-li v posledním pořízení samém zajištění prominuto, nebo nezřekli-li se účastníci pravoplatně zajištění. Touto otázkou se nižší soudy dosud nezabývaly. Teprve v případe, kdyby nižší soudy dospěly k závěru, že příkaz netřeba zajišťovati, poněvadž jsou tu podmínky § 158 nesp. pat., bude na nich, aby uvažovaly, zda zajištění má býti nahraženo ustanovením vykonavatele poslední vůle. Pak bude nutno, by nižší soudy, postupujíce dle § 23 zákona č. 100/31, provedly všechny důkazy v ohledu tom potřebné.