Čís. 15435.

K pojmu ztracené věcí podle §§ 388, 389 obč. zák.
(Rozh. ze dne 24. září 1936, Rv I 2364/34.)
Žalobkyně tvrdíc, že nalezla šperk patřící žalované, domáhá se na ní nálezného. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Odvolací soud nepovažoval hodinky, o něž jde, za ztracené ve smyslu §§ 388, 389 obč. zák. Pojem »věci ztracené« vyznačuje pozbytí skutečné vlády nad nimi za okolností, že stav ten jest pokládati za trvalý a znovunabytí vlády nad nimi za věc pouhé náhody. Ztracenými jsou proto i předměty, jež přišly ze skutečné vlády jich držitele bez jeho vědomí a vůle, jež se dostaly na místo majiteli neznámé, pro jich určení nevhodné anebo pro jejich znovudosažení nepříhodné, takže jejich majitel dle pravidelného anebo alespoň pravděpodobného běhu věci již nemůže počítati s tím, že je dostane zpět do své vlády než čirou náhodou (rozh. č. 1642 Sb. n. s.). Není pochybné, že uvedený šperk, t. j. hodinky, bez vůle a vědomí držitele po případě zaměstnankyně Terezie K. vypadly z otevřeného výkladu na chodník před obchodem žalované firmy, která tím pozbyla skutečné vlády nad nimi. Nelze to na roveň postaviti ani spadnutí zboží před krámem zavěšeného, neboť pro drahocenné hodinky by to bylo jistě místo nevhodné a žádný klenotník nebo hodinář tak nečiní. Nerozhodným jest i, zdali zaměstnanci žalované firmy hned mohli a musili hodinky na chodníku pozorovati, jakmile vystoupili z obchodu, neboť nehledíc k tomu, že jim vůbec ještě nebylo známo, že hodinky byly ztraceny, a až do objevení ztráty mohlo uplynouti tolik času, že již nebylo počítati s jejich znovunabytím na frekventovaném místě, nenahrazuje případná domněnka, o tom, kde se věc pravděpodobně ztratila, vůbec skutečné vlády nad ní. Stejně lhostejné jest, že žalobkyně z okolností případu mohla seznati, kdo byl domnělým majitelem nalezených hodinek, neboť ustanovení § 389 obč. zák. zavazuje nálezce v takovém případě pouze k přímému vrácení věci předchozímu držiteli, aniž mu upírá nárok na nálezné. Přisvědčiti lze odpůrkyni dovolatelčině ovšem v tom, že tento nárok nepřísluší tomu, kdo pozoroval, že někdo věc ztrácí. Ale v souzeném případě žalobkyně neviděla, že hodinky vypadly z výkladu žalované firmy.

Citace:

č. 15435. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 868-869.