Čís. 14892.

Důsledky spoluvlastnictví.
Spoluvlastnický podíl k movité věci nelze odevzdati hmotně podle § 426 obč. zák.
Společné držby společné věci lze nabýti odevzdáním znameními nebo prohlášením.
(Rozh. ze dne 25. ledna 1936, Rv I 2606/35.)
Podle přednesu žalobkyně koupila tato auto, jež nyní vylučuje z exekuce, od Josefa O-a a později Heřmana E-a, jimž každému náleželo z polovice. Odevzdání stalo se tím způsobem, že O. odevzdal jí dne 20. února 1933 prohlášení toho obsahu, že žalobkyně nabyla koupí jeho polovice auta a přepsal tehdy typové vysvědčení na její jméno; užíval však auta dále a ponechal je v garáži pod svým jménem najaté; druhou polovinu auta prodal písemným prohlášením ze dne 9. srpna 1933, při čemž jí vrátil i její potvrzení před tím jemu odevzdané, podle něhož ho uznala za spoluvlastníka auto. Žalobkyně v první stolici se obmezila jen na tvrzení, že auto převzala, aniž udala jakým způsobem, a že typové vysvědčení bylo vystaveno na její jméno. Prvý soud žalobě vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Šlo o 2 fáze nabytí auta a jest proto zkoumati každou fázi zvlášť. Od O. mohla nabýti koupí pouze jeho spoluvlastnické polovice auta. Jest uznati, že spoluvlastnický podíl k movité věci nelze odevzdati hmotně podle § 426 obč. zák., nýbrž že společné držby ke společné věci podle § 833 obč. zák. lze nabýti odevzdáním znameními nebo prohlášením (§§ 427 a 428 obč. zák.; srovnej na př. rozh. č. 12373 Sb. n. s.). Za znamení ve smyslu § 427 obč. zák. pokládá dovolatelka vystavení typového vysvědčení, což však podle již ustálené judikatury nejvyššího soudu nestačí (srov. na př. rozh. č. 13144 a již dříve č. 4404 Sb. n. s.). Odevzdání prohlášením vůbec v první stolici tvrzeno nebylo, a to ani prohlášením výslovným, ani prohlášením konkludentním jednáním; za prohlášení takové nelze ani pokládati přepsání typového vysvědčení na jméno dovolatelčino samo o sobě, ani odevzdání potvrzení o kupní smlouvě ze dne 20. února 1933, v němž o převodu držby není zmínky. Od Josefa O. tedy spoludržba auta na žalobkyni přenesena nebyla. Nestalo se tak ani při uzavření kupní smlouvy s Heřmanem E., neboť i v prohlášení tohoto ze dne 9. srpna 1933 není zmínky o převodu držby a nebylo ani v tomto případě tvrzeno, že došlo ještě k jinakému prohlášení ohledně přenesení držby. Z toho vyplývá, že žalobkyně neprokázala jednu z podstatných náležitostí pro nabytí vlastnického práva, totiž právní odevzdání a převzetí ve smyslu §§ 425 a násl. obč. zák. a nebylo tedy lze vyhověti její žalobě podle § 37 ex. ř., opřené o právo vlastnické.

Citace:

Č. 14892. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 106-107.