Authors:
= Váž. civ., 18 (1936)
PDF

Čís. 15530.


Nejde o skutkové zjištění, nýbrž jen o úsudek, vyslovil-li nesporný soudce v rozlukovém řízení podle § 17 rozl. zák. na podkladě skutkových okolností zjištěných v rozvodovém sporu názor, že navrhovatel jednal v úmyslu, aby manželku dohnal k rozvodu a využil rozvodového rozsudku k dosažení rozluky.
(Rozh. ze dne 22. října 1936, R II 332/36.)
Navrhovatel, jehož manželství bylo k žalobě jeho manželky rozvedeno z jeho viny, domáhá se podle § 17 rozl. zák. vyslovení rozluky tohoto manželství. Prvý soud vyhověl jeho návrhu a rozloučil manželství obou stran z viny navrhovatelovy. Rekursní soud návrhu nevyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Navrhovatel odporuje přesvědčení rekursního soudu, že se navrhovatel dopouštěl vůči své manželce deliktů přímo v tom úmyslu, aby ji dohnal k rozvodu a využil pak rozsudku rozvodového k dosažení rozluky jinak pro něho nedosažitelné, a dovozuje, že rozsudek ve věci rozvodové takový úmysl nezjistil. Podle jeho názoru nelze v nesporném řízení vycházeti z okolností, které ve sporném řízení zjištěny nebyly. V projednávaném případě nejde však o zjištění nových skutkových okolností, nýbrž o úsudek, k němuž rekursní soud dospěl na základě skutkových okolností v rozvodovém řízení zjištěných. V rozvodovém rozsudku bylo zjištěno, že navrhovatel se svou manželkou zle nakládal, jídlo jí odpíral, výživy neposkytoval a ze společné domácnosti jí vyháněl. Tyto okolnosti stačily, aby rekursní soud dospěl k úsudku shora uvedenému. Když pak rekursní soud za tohoto stavu věcí návrh dovolacího rekurenta na rozloučení manželství podle § 17 rozl. zákona zamítl, vycházel jen z právního názoru vysloveného v rozhodnutích čís. 5189, 8209, 8420 a 9330 Sb. n. s. Při tom je bez významu, že odpůrkyně nemusila žalovati na rozvod, nýbrž že se mohla jen od svého manžela vystěhovati a žalovati ho na výživné. Rovněž nelze přihlíželi k tvrzení dovolacího rekurenta, že jako malorolník potřebuje se znovu oženiti; to by nemohl učiniti, kdyby se jeho manželka místo rozvodu byla spokojila s pouhým opuštěními společné domácnosti, k němuž byla pro chování manželovo oprávněna, a nemůže to tedy býti důvodem k rozluce manželství ani za stavu nynějšího.
Citace:
č. 15530. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 989-990.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).