Čís. 14885.

Nárok rozvedené (rozloučené) manželky na placení výživného jest nárokem soukromoprávním, jehož se může manželka platně vzdáti.
Jak je zvýšiti výživné rozvedené (rozloučené) manželky ujednané soudním smírem, jestliže se majetkové poměry manželovy podstatně zlepšily.
(Rozh. ze dne 23. ledna 1936, Rv I 2564/35.)
Žalovaný zavázal se soudním smírem platiti své rozloučené manželce měsíčně 50 Kč. Žalobkyně tvrdíc, že se majetkové poměry žalovaného od uzavření smíru podstatně zlepšily, domáhá se na žalovaném zvýšení výživného na 250 Kč měsíčně. Prvý soud přiznal žalobkyni 200 Kč, odvolací soud, 100 Kč měsíčně. Důvody: Při stanovení výživného smírem ze dne 23. března 1925, kterým se žalovaný zavázal platiti žalobkyni 50 Kč měsíčně, byl jeho výdělek 947 Kč, z něhož musil platiti na svého syna 250 Kč, takže mu zbývalo 697 Kč měsíčně. Příjem jeho v roce 1934 pak činil 967 Kč. Když odpadla jeho alimentační povinnost k synovi dnem 10. dubna 1925, tedy po smíru, zlepšily se jeho majetkové poměry o tuto alimentační částku 250 Kč. Poněvadž tím nastala jejich podstatná změna, o niž je také žaloba opřena, jest spravedlivo, aby bylo i výživné pro žalobkyni přiměřeně zvýšeno. Nelze však posuzovati přípustnost zvýšení podle celkového příjmu žalovaného, poněvadž tu nejde o stanovení výživného vůbec, nýbrž jen podle zlepšení poměrů jeho, jak odpovídá skutečnosti, kdežto základ pro ně byl již dán souhlasnou vůlí stran výše citovaným smírem. Bylo tedy přibližně podle poměru příjmů žalovaného a smluveného výživného v době smíru zvýšiti je vzhledem k příjmu v době podání žaloby. Hledě k zjištěnému stavu věci a také i poměrům žalobkyně považuje odvolací soud zvýšení výživného o 50 Kč za přiměřené.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Není sporu o tom, že manželství stran bylo rozvedeno a rozloučeno. Podle ustáleného rozhodování nejvyššího soudu jest považovati nárok rozvedené (tím spíše rozloučené) manželky na placení výživného za nárok soukromoprávní (sr. čís. 7633, 8110 Sb. n. s.). S tímto svým nárokem na výživné může rozvedená manželka volně disponovati, může se ho dokonce i vzdáti (srov. čís. 7633 Sb. n. s.). Není proto závady, aby se rozvedená manželka nedohodla s manželem, že jí bude manžel platiti nižší výživné, než by jí příslušelo podle zákona. Takovýto smír o výživném, jako každý smír, jest ovšem — není-li jinak ujednáno — uzavírán s předpokladem, že, nastanou-li napotom podstatné změny v poměrech osob, smír uzavřevších, na něž nemohly při uzavírání smíru pomýšleti, lze se domáhati zvýšení nebo snížení výživného (§ 1389 obč. zák.). Že v souzené věci nastaly podmínky pro to, aby výživné žalobkyně bylo zvýšeno, uznává i žalovaný. Jest proto vycházeti z toho, že nastala taková změna poměrů, že žalobkyně jest oprávněna domáhati se zvýšení výživného, a jde jen o to, zda při zvýšení výživného jest vzíti za základ celkový nynější příjem žalovaného a vyměřiti výživné přiměřené tomuto příjmu, jak má za to prvý soud, či zda při výpočtu zvýšeného výživného jest vzíti za základ poměr příjmů žalovaného ke smluvenému výživnému stanovený smírem, jak má v podstatě za to odvolací soud. Dovolací soud, uváživ vylíčenou povahu nároku rozvedené (rozloučené) manželky na výživné, má za to, že, byl-li dohodou stran stanoven určitý poměr mezi příjmy žalovaného a mezi výší výživného poskytovaného žalobkyni, jest i zvýšené výživné vypočísti v témž poměru ke zvýšeným příjmům žalovaného. Zvýšené výživné, přisouzené žalobkyni odvolacím soudem však, hledí-li se ke zjištěným zvýšeným příjmům žalovaného, dokonce převyšuje poměr mezi příjmy žalovaného a výživného, na němž se strany dohodly ve smíru o výživném ze dne 23. března 1925.

Citace:

Č. 14885. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 98-99.