Čís. 15060.

Jak dalece je nemanželský otec povinen hraditi zemskému fondu náklad, vzešlý ošetřením a léčením dítěte.
(Rozh. ze dne 20. března 1936, Rv I 1126/34.)
Žalující zemský fond domáhá se na žalovaném náhrady nákladů podle § 1042 obč. zák., jež vznikly žalobci ústavním ošetřením a léčením nemanželského dítěte žalovaného ve výši 3204 Kč 95 h. Nižší soudy uznaly podle žaloby částkou 200 Kč, prvý soud z těchto důvodů: Žalovanému byla stanovena usnesením soudu povinnost platiti na výživném nezl. Zdenky S-ové až do doby, než dítko se bude moci samostatně živiti, částkou 200 Kč měsíčně a to do rukou dočasného poručenstva děcka právního ochranného oddělení zemského ústavu pro péči o dítě v Praze. Usnesení to odůvodňuje povinnost žalovaného z ustanovení §§ 166, 167 obč. zák. Žalovaný splnil řádně povinnost do konce dubna 1931. Nesplnil však svoji povinnost za květen 1931, ač nemanželské dítko se ještě dne splatnosti nároku dožilo. Právní ochranné oddělení jako orgán žalujícího vynaložil na dítko, o jehož zaopatření se staralo, částku 4404 Kč 95 h, takže po srážce placených 1200 Kč dosud zbývá 3204 Kč 95 h, žalobou vymáhaných. Není sporu o tom, že náklady ty spadají pod náklady, jež ukládá § 166 obč. zák. plniti nemanželskému otci. Stanoviti výši těchto nákladů nemanželského děcka proti otci povolán jest soud a v daném případě, když nemanželský otec otcovství uznal, v řízení nesporném. Výše soudem stanovená vymezuje rozsah povinností, uložených žalovanému jako nemanželskému otci Zdenky S-ové. Jest tudíž žalující oprávněn dle § 1042 obč. zák. požadovati náhradu nákladů těch na žalovaném toliko do výše, stanovené opatrovnickým soudem a to v daném případě do výše 200 Kč, ježto jen touto částkou žalovaný své povinnosti řádně nesplnil. Pokud však vynaložil více, jde to na útraty její.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
21* Důvody:
Dle § 166 obč. zák. jest povinen nemanželský otec dítěte, aby je přiměřeně svému jmění vyživoval, vychovával a zaopatřil. Poručenský soud však určil nemanželskému otci ku placení jako výživné dle tehdejších poměrů přiměřenou částku měsíčně 200 Kč. Bylo to již v době, kdy dítě bylo v opatření Zemského ústavu a stalo se určení výše výživného docela k návrhu právního ochranného oddělení onoho ústavu, které jest orgánem žalobcovým. Ony měsíční částky 200 Kč byly také ústavu zaplaceny a žalobcem zúčtovány. Byla-li za výše uvedených okolností nemanželskému otci vyměřena právní povinnost platební ku splnění zákonné povinnosti z nemanželského otcovství plynoucí určitou částkou a tuto on po dobu rozhodnou platil, nelze všeobecně dovozovati, že by byl povinen podle zákona učiniti více. Vynaložila-li tedy žalující strana nad to částku žalobou vymáhanou, nemůže požadovati náhradu toho na žalovaném, zejména když v prvé stolici ani netvrdila změnu poměrů.

Citace:

Čís. 15060.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 349-350.