Čís. 4469.Vyhnání vlastního plodu není činem menšího významu, pro který by bylo podle § 6 (1) odst. 1 zák. čís. 48/31 upustiti od uložení trestu a podle § 7 čís. 4 nevysloviti, že se mladistvý dává pod ochranný dozor.(Rozh. ze dne 22. září 1932, Zm I 646/32.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací v neveřejném zasedání 1. zamítl zmateční stížnost otcovského opatrovníka nezl. obžalované a jeho odvolání proto, že nebylo upuštěno od potrestání do rozsudku krajského soudu jako senátu mládeže v Litoměřicích ze dne 20. června 1932, pokud jím byla obžalovaná uznána vinnou proviněním podle § 3 zák. čís. 48/31 a § 144 tr. zák.; 2. nevyhověl jeho stížnosti (nesprávně odvolání) do usnesení téhož soudu ze dne 20. června 1932, jímž byla dána obžalovaná pod ochranný dozor. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v důvodech: Odvolání z toho, že nebylo upuštěno od potrestání, není důvodné. Jest přisvědčiti názoru soudu první stolice, že není tu podmínek pro upuštění od uložení trestu podle § 6 zák. čís. 48/31. Vždyť schází tu především, pokud se odvolání dovolává nerozvážnosti mladistvé a vlivu jiných osob (alinea 1. prvního odstavce § 6) první předpoklad, že jde o čin menšího významu. Vyhnání vlastního plodu není nepochybně činem menšího významu. Že se obžalovaná dopustila činu z omluvitelné neznalosti právních předpisů, nebylo ani jí ani obhajobou vůbec tvrzeno. Stížnosti — nesprávně označené jako odvolání — do usnesení, jímž byla dána obžalovaná pod ochranný dozor, nebylo vyhověno. O této stížnosti přísluší rozhodnouti soudu zrušovacímu, an byl kromě stížnosti proti rozhodnutí o ochranném opatření podán i opravný prostředek (zmateční stížnost) proti rozsudku (§ 52 odst. 4 zák. čís. 48/31). V souzeném případě byla obžalovaná podmíněně odsouzena, nebyla nařízena ochranná výchova a nejde tu, jak již řečeno, o čin nepatrného významu. Proto právem podle §§ 7 čís. 4, 11, 25 odst. 1 a § 49 odst. 1 zák. čís. 48/31 bylo napadeným usnesením vysloveno, že se obžalovaná dává pod ochranný dozor.