Čís. 4388.

S hlediska § 523 tr. zák. nezáleží na tom, zda bylo k uvedení pachatele ve stav úplné opilosti zapotřebí více či méně lihových nápojů, najmě že stačilo menší jich množství, an jest pachatel z důvodu zvláštního zdravotního stavu (nervové nemoci) méně odolný k účinkům alkoholu na jeho vědomí.
T. zv. pathologická opilost, nastávající abnormální reakcí na požití alkoholu a záležející v tom, že zbavení příčetnosti nastává již při požití poměrně nepatrného množství alkoholu, vylučovala by zodpovědnost opilé osoby za stav opilosti jen, kdyby stav ten nastal bez jejího zavinění, najmě kdyby o této své abnormální reaktivnosti na požití alkoholu v době činu nebyla ještě věděla.
Subjektivní stránka.
(Rozh. ze dne 15. března 1932, Zm II 183/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 27. března 1931, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem opilství podle § 523 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po právní stránce jest přisvědčiti vývodům stížnosti, že se ustanovení §§ 236, 523 tr. zák. vztahují jen ke zločinům spáchaným v úplné opilosti, nikoliv i ke zločinům spáchaným v jiném pomatení smyslů, ve kterém si pachatel nebyl vědom svého jednání, a že úplná opilost, v níž došlo k účinku oné povahy, jest podle § 523 tr. zák. trestná jen, je-li zaviněná, přesněji že není trestná ani podle tohoto ustanovení úplná opilost, nastala-li bez zavinění opilého (pachatele). Avšak nelze přisvědčiti dalším vývodům stížnosti, najmě závěrům odvozeným z oněch správných názorů. I stav úplného opilství jest — nepřivedl-li se v něj pachatel maje zločin pak spáchaný již v úmyslu — jedním ze stavů pomatení smyslů pozůstávajícího v nedostatku pachatelova vědomí o jeho jednání, kteréžto stavy vylučují (ruší) podle § 2 písm. c) tr. zák. zlý úmysl a tím podle zásady § 1 tr. zák. i přičítání skutku spáchaného ve stavu tom, třebaže skutek ten vykazuje na venek veškeré znaky určitého zločinu. Nařizuje-li § 523 ve spojení s § 236 tr. zák., že pro opilství má býti trestán, kdo, jsa opilý, vykoná čin, který by se mu mimo opilství přičítal za zločin, je zřejmé, že toto ustanovení trestního zákona neupravuje snad jen mírnější formu odpovědnosti a trestnosti za skutek zločinné povahy z důvodu, že k němu došlo ve stavu úplného opilství, nýbrž činí podkladem zvláštní trestní normy čin od tohoto skutku různý, ten totiž, že se jednající uvedl ve stav opilství, v němž pak nahodile k onomu skutku došlo. Důsledkem toho nezáleží s hlediska § 523 tr. zák. na tom, zda bylo k uvedení pachatele ve stav úplné opilosti zapotřebí více či méně lihových nápojů, najmě že stačilo menší jich množství, an jest pachatel z důvodu zvláštního zdravotního stavu (nervové nemoci) méně odolný k účinkům alkoholu na jeho vědomí. I pak jde v pomatení smyslů (v nedostatku vědomí) o účinek alkoholu, ale ovšem na příznivější, než jest obyčejně, duševní základnu, tudíž o úplnou opilost, do které se pachatel připravil a za niž za dalšího předpokladu tam stanoveného (za předpokladu, že pak spáchal skutek zločinné povahy) odpovídá podle § 523 tr. zák. Tak zvaná pathologická opilost, nastávající abnormální reakcí na požití alkoholu a záležející v tom, že zbavení příčetnosti nastává již při požití poměrně nepatrného množství alkoholu, vylučovala by zodpovědnost opilé osoby za stav opilosti jen, kdyby stav ten nastal bez jejího zavinění, jak zmateční stížnost sama uznává, najmě, kdyby osoba o této své abnormální reaktivnosti na požití alkoholu nebyla ještě věděla. Obžalovaný se však zodpovídal právě tím, že o této své abnormální reaktivnosti na požití nepatrného množství alkoholu již dávno, a to již v čase své četnické služby dobře věděl; věda to však, měl se zdržeti i toho nepatrného množství, a když se nezdržel, spočívá právě v tom jeho zavlnění a ona abnormální reaktivnost nemůže ho omluviti, an musil s ní počítati a předvídati možnost, že ve stavu nepříčetnosti, jejž si tím přivodí, spáchá trestný čin. Proto nepoužil soud zákona v ustanovení § 2 písm. c) tr. zák. nesprávně a nezatížil rozsudek zmatkem § 281 čís. 9 písm. b), správně a), neshledav ve zjištěné neurasthenii stěžovatelově skutečnost, která by ho zprostila i odpovědnosti podle § 523 tr. zák. za úplnou opilost, ve které spáchal skutek, jenž by mu byl jinak přičítán za zločin. Vývody o nedostatku subjektivní stránky přestupku § 523 tr. zák. (o nedostatku nedbalosti stěžovatelovy co do požití lihových nápojů) jsou podle toho, co řečeno, rovněž pochybené. Nezáleží na tom, že se stěžovatel ve stav úplné opilosti nepřipravil úmyslně, tím méně na tom, že tak neučinil se záměrem, by se později se strážníky hádal. Třebaže zašel do baru jen, by se pobavil, jednal nedbale a zavinil svou opilost — jak rozsudek vhodně dovozuje — tím, že jsa si vědom, že alkohol nesnese, že, jakmile vypije 2 nebo 3 piva, nedovede se vůbec ovládnouti, a pije bez míry dále, šel, ač vypil již několik piv, do baru, objednal si celou láhev vína a pak další a pil, až nevěděl co dělá. Vzhledem k tomuto vhodnému opodstatnění předpokladu nedbalosti netřeba připomenouti, že i pro dosah § 523 tr. zák. platí zásada § 238 tr. zák., takže je skutek, za který jest pachateli podle onoho ustanovení odpovídati (úplná opilost) zaviněna již jednáním proti zákazu se opíti (vědomým a nemírným požíváním lihových nápojů).

Citace:

Čís. 4388. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 79-81.