Čís. 4449.

Přítomnost obžalovaného při hlavním odvolacím líčení, nejsou-li splněny podmínky stanovené § 1 zák. č. 8/24 Sb. z. a n., je nutná pod zmatečností jen v případech podle § 23 zák. čl. XXXIV:1897.
(Rozh. z 2. září 1932, Zm IV. 156/32.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti V. D., obžalovanému ze zločinu krádeže a j., po veřejném líčení o zmateční stížnosti obžalovaného zmateční stížnost zamítl.
Z důvodů:
Zmateční stížností včas podanou a písemně odůvodněnou uplatňuje obžalovaný důvod zmatečností podle § 384 čís. 6 tr. ř. proto, že odvolací soud provedl hlavní odvolací líčení v jeho nepřítomnosti, ač jeho zvolený obhájce navrhl, aby hlavní líčení bylo odročeno, poněvadž se obžalovaný pro nemoc nemohl k soudu dostaviti; dále věcný důvod zmatečností podle § 385 čís. 2 tr. ř. proto, že nebyl obžalovanému povolen podmíněný odklad výkonu trestu. Formální důvod zmatečnosti podle § 384 č. 6 tr. ř. jest tu podle zákona tehdy, když se hlavní líčení koná v nepřítomnosti osoby, jejíž přítomnost prohlašuje zákon za nezbytnou. Přítomnost obžalovaného při hlavním odvolacím líčení jest však nutná, nejsou-li splněny podmínky stanovené zákonem č. 8/1924 Sb. z. a n. — jen v případech § 414 tr. ř., jsou-li vrchním soudem při líčení prováděny důkazy, dále podle 5. odst. § 423 tr. ř., má-li býti změněn v neprospěch obžalovaného rozsudek zprošťující, a posléze podle § 23 zák. čl. XXXIV:1897, přezkoumává-li vrchní soud rozsudek, uloživší trest na svobodě na doživotně nebo déle 10 roků, k odvolání, které se neopírá jen o důvod zmatečnosti. Poněvadž v souzené věci nešlo o žádný z uvedených případů, není v tom, že odvolací soud provedl hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného, vytýkaného důvodu zmatečnosti. Pokud by však vytýkaná vada mohla býti podřaděna pod důvod zmatečností podle 9. bodu § 384 tr. ř., byla by i v tom směru zmateční stížnost bezpodstatná, neboť obhájce, navrhuje odročení odvolacího hlavního líčení, neuvedl, v čem by přítomnost obžalovaného měla přispěti jeho obhajobě. Proto nelze tvrditi, že odvolací soud, nevyhověv tomuto návrhu, porušil předpis anebo zásadu zákona, podstatnou se stanoviska obhajoby.

Citace:

Čís. 4449. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 172-173.