Čís. 4361.

»Osobami služebnými« ve smyslu § 176 2 b) tr. zák. není jen čeleď, nýbrž i jiné osoby, pověřené služebními výkony, které nejsou převahou rázu intelektuelního a nepředpokládají vyšší, najmě vědecké průpravy, ať přísluší k domácnosti zaměstnavatele čili nic.
Domovník není nádeníkem ve smyslu § 176 2 c) tr. zák., ovšem ale osobou služebnou po rozumu § 176 2 b) tr. zák.
(Rozh. ze dne 29. ledna 1932, Zm I 262/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 18. února 1931, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174 2 c), 176 2 c) tr. zák. v doslovu zákona čís. 31/1929 sb. z. a n. a zároveň opravil v rozsudečné větě kvalifikaci podle § 176 2 c), na kvalifikaci podle § 176 2 b) tr. zák. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech.
Zmateční stížnost namítá, že domovnice, jíž byla v době krádeží stěžovatelka u vlastníka kradených věci, není nádennicí, tím méně učednicí nebo živnostnicí zaměstnavatele ve smyslu § 176 2 c) tr. zák. S námitkou tou je stížnost v právu, najmě any náležejí domovníkům podle § 1 zákona z 30. ledna 1920, čís. 82 Sb. z. a n. kromě různých ručních prací i jiné práce týkající se správy domu, a ano je i rozvázání domovnického poměru v § 10 cit. zákona zvláště upraveno způsobem u nádenníků neobvyklým. Přes to nemůže míti stížnost jiný úspěch než opravu dotčené části rozsudečné věty. Jdet u domovníků (domovnic) o lidi služebné po rozumu § 176 2 b) tr. zák., jimiž není jen čeleď, nýbrž i jiné osoby, pověřené služebními výkony, které nejsou převahou rázu intellektuelního a nepředpokládají vyšší, najmě vědecké průpravy (rozhodnutí č. 1689 sb. n. s.; srovnej i rozhodnutí č. 1083, 3648 víd. úř. sb.), ať patří k domácnosti zaměstnavatele či nic (rozh. čís. 167 Sb. n. s.; srovnej i rozh. č. 241, 1083 víd. úř. sb.). Rozhodným pro poměr předpokládaný § 176 2. b) tr. zák. jest jen, že dává služebné osobě (zvýšenou) příležitost k páchání krádeží na zaměstnavateli, čemuž tak bylo i u stěžovatelky, která měla z důvodu domovnictví byt v domě, v němž v noci kradla, a zakládá zvláštní závazek k poctivosti, jehož porušení činí podle povšechné zásady § 43 tr. zák. zločin větším a trestuhodnějším, najme když krádežím domovníků v domě svěřeném jejich správě nelze zabránit opatrností, která stačí proti jiným zlodějům.

Citace:

Čís. 4361. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 35-36.