Čís. 12983.

K zastupování pozůstalosti proti třetím osobám jsou povoláni všichni dědici, kteří co do správy pozůstalosti jsou společenstvím, na něž jest obdobně použíti předpisů §§ 833 a násl. obč. zák. Dědic, který jest proti pozůstalosti v poměru věřitele nebo dlužníka, jest ve věcech týkajících se tohoto poměru ze zastupování pozůstalosti vyloučen a zastupují pozůstalost v tom případě zbývající dědici.
O tom, zda jest uděliti svolení pozůstalostního soudu k podání žaloby (proti dědici), rozhodují jen zájem a potřeba pozůstalosti a pozůstalostního řízení. Zájem pozůstalosti vyžaduje jen výjimečně, by pohledávky byly vymáhány za pozůstalostního řízení.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1933, R I 691/33.)
K pozůstalosti po Boženě K-ové přihlásili se jako dědici Josef K., František K., Růžena Č-ová a Václav K. Návrh Josefa K-a, Františka K-a a Růženy Č-ové, by jim bylo uděleno zmocnění k vedení sporu proti Václavu K-ovi o zaplacení peněžité pohledávky, pozůstalostní soud zamítl. Důvody: Podle §§ 547 a 550 obč. zák. jest považovati všecky přihlášené dědice za jednu osobu. Bylo by v rozporu s těmito ustanoveními, kdyby soud dal jen některým ze spoludědiců, mezi něž patři i Václav K., zmocnění, by nastupovali jménem pozůstalosti žalobou proti spoludědici. Ostatně k takové žalobě zletilí dědicové ani nepotřebují soudního zmocnění (roz. ze dne 2. října 1885 čís. 12036 Gl. U. 13533). Rekursní soud udělil navrhovatelům zmocnění k vedení sporu proti Václavu K-ovi. Důvody: I stěžovatelé i Václav K. přihlásili se k dědictví po Boženě K-ové dne 31. října 1929 bez zanechání poslední vůle zemřelé ze zákona s dobrodiním inventáře a přihlášky jejich byly na soud přijaty. Není tedy pochybnosti o tom, že se podle §§ 547 a 550 obč. zák. proti třetí osobě se zůstavitelkou považují za osobu jedinou, a to všichni. Než v projednávaném případě jde o uplatnění pohledávky zůstavitelky proti přihlášenému dědici Václavu K-ovi, který jest tedy zároveň dlužníkem pozůstalosti. Soud prvý jest toho názoru, že nelze dáti zmocnění jen některým dědicům, aby jménem pozůstalosti zakročili proti spoludědici žalobou. Přehlíží však, že se přihlášením se dlužníka zůstavitelky za dědice nic nemění na právech pozůstalosti pokud se týče spoludědiců (§ 1445 obč. zák.) proti němu jako dlužníku. Proto také žalující stranou nejsou tu dědicové, nýbrž pozůstalost po Boženě K-ové a žalovaným není Václav K. jako dědic, nýbrž jako dlužník pozůstalosti, tak že je nerozhodné, že jest i spoludědicem žalující pozůstalosti. Poněvadž nemůže vystupovati jako dědic v roli žalobce a současně jako dlužník v roli žalovaného, může býti pozůstalost zastoupena jen zbývajícími přihlášenými dědici, kteří, ježto jde o placení, potřebují podle § 145 nespor. pat. zmocnění pozůstalostního soudu k vedení tohoto sporu, při čemž jest nerozhodné, že jsou zletilí.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
K zastupování pozůstalosti proti třetím osobám povoláni jsou všichni dědici (§§ 547 a 550 obč. zák.), kteří co do správy pozůstalosti jsou společenstvím, na něž jest užíti obdobně předpisů § 833 a následujících obč. zák., takže o věcech řádné správy rozhoduje většina počítaná podle dědických podílů (§ 833 obč. zák.). Dědic, který jest proti pozůstalosti v poměru věřitele nebo dlužníka, jest ve věcech týkajících se tohoto poměru ze zastupování pozůstalosti podle přirozené povahy věci pro kolisi zájmů vyloučen a zastupují pozůstalost v tom případě zbývající dědici. Ti však jsou způsobilí rozhodovati o věcech správy jen, byla-li pro dotyčné usnesení získána potřebná k tomu (§ 833 obč. zák.) většina všech podílů. V souzeném případě přihlášení dědici Josef K., František K. a Růžena Č-ová povoláni jsou k pozůstalosti po Boženě K-ové dohromady jen z polovice, takže sami nemohou, třebas souhlasně, rozhodnouti o vymáhání domnělé pozůstalostní pohledávky za přihlášeným spoludědicem Václavem K-em, povolaným rovněž k polovici pozůstalosti, takže potřebují svolení pozůstalostního soudu k podání žaloby proti Václavu K-ovi. Při rozhodování o tomto svolení jest však směrný jen zájem a potřeba pozůstalosti a pozůstalostního řízení. Pro účely pozůstalostního řízení pravidelně stačí zařazení pozůstalostní pohledávky do pozůstalostního jmění a odevzdání pozůstalosti dědicům. Se stanoviska pozůstalostního řízení lze pravidelně ponechati dědicům, by si sami vymáhali pozůstalostní pohledávky podle dílů, jakými jim pozůstalost byla odevzdána. Jen výjimečně vyžaduje toho zájem pozůstalosti, by pohledávky byly vymáhány za řízení pozůstalostního; pravidelně bude toho potřebí, kdyby z průtahu hrozilo nebezpečenství, že pohledávka stane se nedobytnou. V souzeném případě dědici Josef K., František K. a Růžena Č-ová v té příčině uvedli, že by se dědic Václav K., kdyby svolení ke sporu nebylo dáno, mohl vymknouti své povinnosti a zbaviti se tak dluhu a že by se odkladem stížila dobytnost pohledávky. Nižší soudy nezkoumaly, zdali zájem a potřeby pozůstalosti podání žaloby vyžadují, ač toho bylo potřebí se zřetelem na tvrzení Václava K-a, že by i při příznivém pro něho výsledku sporu utrpěl újmu jako dědic, poněvadž by se pozůstalostní jmění zmenšilo o náklady sporu, které by pozůstalost, kdyby ve sporu podlehla, byla povinna hraditi, čímž by se zmenšil jeho dědický podíl, a soud se zřetelem na ustanovení § 23 zákona ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. měl si z úřadu zjednati podklad pro své rozhodnutí.

Citace:

č. 12983. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 450-452.