Čís. 13017.

Nejde o formální vadu, kterou má soud odstraniti z úřadu (§§ 84, 85 c. ř. s.), nejsou-li v žalobní odpovědi nabídnuty důkazy o skutkových okolnostech v ní tvrzených. Nedostaví-li se pak žalovaný k ústnímu jednání a takto zmešká příležitost napraviti vadu, nastupují účinky zmeškání podle § 399 c. ř. s.
Nenabídl-li žalovaný důkaz výslechem stran v žalobní odpovědi, nesměl jej soud po návrhu žalobce, by bylo postupováno podle § 399 c. ř. s., provésti z úřadu o tvrzení žalovaného v žalobní odpovědi.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1933, Rv I 1877/33.) Na žalobu, zadanou na krajském soudě, o zaplacení peněžité pohledávky, podali žalovaní včas žalobní odpověď, v níž namítli mimo jiné, že pohledávka žalobců není dosud splatná, aniž však o tomto tvrzení nabídli důkazy. K roku, nařízenému k ústnímu jednání, se žalovaní nedostavili, načež procesní soud prvé stolice vynesl k návrhu žalobců rozsudek pro zmeškání podle § 399 c. ř. s., jímž uznal podle žaloby. Údaj žalovaných v žalobní odpovědi o tom, že zažalovaná pohledávka není dosud splatná, nevzal soud prvé stolice za prokázaný, ježto žalovaní nenabídli o řečeném tvrzení v žalobní odpovědi důkazy. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Vadnost řízení spatřuje odvolatelka v tom, že prvý soud nedal příležitost žalované, která opomenula v žalobní odpovědi o skutkové okolnosti, kterou tvrdila, nabídnouti důkaz, k opravě vady žalobní odpovědi a že zameškání roku k ústnímu jednání za následků podle § 399 c. ř. s. nemůže míti za následek preklusi ohledně vad formálních, za jakou jest pokládati ve smyslu § 85 c. ř. s. opomenutí žalované strany a že vůbec soud prvé stolice měl provésti důkazy o splatnosti zažalované pohledávky. Odvolací soud, i když pokládá opomenutí žalované strany nabídnouti důkazy o tak důležité okolnosti, jako je tvrzené posečkání věřitele, za formální vadu podle § 85 c. ř. s. v podání přípravném, jež zastupuje odpověď na žalobu, nemůže souhlasiti s názorem odvolatelky, že soud prvé stolice nedal žalované příležitost, aby mohla tuto formální vadu napraviti. Naopak soud prvé stolice předvolal strany k ústnímu jednání, též zástupce strany žalované byl řádně a včas vyrozuměn, i v tom směru, že podle možnosti mají se k soudu strany osobně dostaviti, ale přes to se ani jeden ze dvou žalovaných ani jich vykázaný plnomocník nedostavil. Dal tedy procesní soud žalované straně dostatečnou příležitost, ale žalovaní ji nepoužili, čímž se stalo, že vadu neodstranili. Pak ovšem nezbylo druhé straně, nežli navrhnouti postup podle § 399 c. ř. s. S názorem odvolatelů, že by soud sám měl z úřadu prováděti důkazy o okolnosti v žalobní odpovědi tvrzené, když strana sama o tom vhodný důkazní prostředek nenavrhla, nelze souhlasiti, poněvadž podle zásady disposiční přísluší stranám úplná disposice nad vedením sporu a soud nemůže předpokládati, že strana určitou okolnost a kterou chce podrobiti řízení důkaznímu, zvláště když žalovaný má podle § 243 c. ř. s. již v žalobní odpovědi označiti důkazy pro dolíčení pravdivosti námitek, které má proti tvrzením žalobním.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelé napadají rozsudek odvolacího soudu z dovolacích důvodů § 503 čís. 2 a 4 c. ř. s. I kdyby bylo lze přisvědčiti názoru dovolatelů, jejž zastává i soud odvolací, že neuvedení průvodních prostředků v žalobní odpovědi bylo vadou formální, nelze souhlasiti se stanoviskem dovolatelů, že neodstranění této vady z úřadu podle §§ 84 a 85 c. ř. s. jest vadou řízení. Předpisem § 84 c. ř. s. jest soudu uložena povinnost, by nařídil odstranění formálních vad podání, ale jen takových, které jsou s to, by překazily řádné úřední vyřízení podání. Nejsou-li v žalobní odpovědi nabídnuty o skutkových okolnostech důkazy, lze žalobní odpověď vyříditi řádně i bez odstranění této vady. Soud může důvodně předpokládati, že se strana, pokud se týče její právní zástupce dostaví
81* k roku určenému k ústnímu jednání, při němž soud vyzve stranu podle § 182 c. ř. s., by dodatečně důkazy nabídla. Někdy toho nebude ani třeba, stane-li se údaj, o němž strana opomenula důkazy nabídnouti, nesporným, nebo strana údaj odvolá. Nejde-li o formální vadu, kterou soud má odstraniti z úřadu, nastupují účinky zameškání, jestliže se strana nedostaví k ústnímu jednání a takto zmešká příležitost napraviti vadu (§ 399 c. ř. s.). V třetí větě prvního odstavce § 399 c. ř. s. jest stanoveno, že při vynesení rozsudku jest hleděti k výsledkům důkazů dříve provedených jakož i ke dřívějším prohlášením a udáním o skutkových okolnostech obmeškalé strany, pokud jsou dotvrzena obsahem spisů. Nelze proto přihlížeti k pouhému vylíčení skutkových okolností, o nichž nebyly nabídnuty důkazy, jak žalovaní sami správně v odvolání uvedli. Prostředkem průvodním jest i důkaz výslechem stran a, nenabídli-li žalovaní tento důkaz v žalobní odpovědi, nesměl jej soud po návrhu žalobců, aby bylo postupováno podle § 399 c. ř. s., provésti z úřadu o tvrzení žalovaných. Ostatně vývody dovolání uplatňované z toho důvodu, že nebyl proveden důkaz výslechem stran, musí zůstati nepovšimnuty již proto, že žalobci v odvolání neuplatňovali jako vadnost řízení, že tento důkaz nebyl proveden soudem první stolice, a nemohou doháněti teprve v dovolání, co zameškali v odvolání, v němž navrhovali jen provedení důkazu svědky. Poukaz žalovaných na rozhodnutí čís. 11714 sb. n. s. není případný, poněvadž výpověď strany vyslýchané před soudem za účelem provedení důkazu má zcela jiný význam, než pouhá skutková tvrzení v podání, o nichž důkaz ani nebyl nabídnut. Z těchto důvodů není dovolání žalovaných opodstatněno, pokud s hlediska dovolacích důvodů č. 2 a 4 § 503 c. ř. s. vytýká, že soud nevyzval žalované k udání důkazů o tvrzeném posečkání, že k tvrzení tomu nepřihlížel a že o něm neprovedl důkaz výslechem stran.

Citace:

č. 13017. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 502-504.