č. 9778.

Školství: * žádané přeškolení celé obce politické od školy v obci sousední ke škole v jiné obci sousední, které nesporně je v zájmu »snadnější návštěvy školy« (§ 9 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z. česk.), nemůže úřad odepříti ani z důvodu, že docházka dětí do dosavadní školy není obtížná, ani z důvodu, že přeškolením by byla dosavadní školní obec tak finančně poškozena, že by to bylo na újmu zdárnému rozkvětu její školy (§ 8 cit. zák.).
(Nález ze dne 30. března 1932 č. 914/30.)
Prejudikatura: Boh. A 3917/24, 5314/26, 5888/26, 7645/28.
Věc: Obec V. proti ministerstvu školství a národní osvěty o přeškolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezá- konnost. Důvody: Obec V. byla výměrem zšr-y v Praze z 11. října 1919 jako osada politické obce K. spolu s touto obcí, v níž současně povoleno zřízení dvoutřídní obecné školy, odškolena od školní obce R. Podáním z 22. listopadu 1926 požádala však tehdy již samostatná obec V. za zpětné přeškolení ze školní obce K. ke školní obci v R. Po místním šetření konaném dne 2. února 1927 zamítla zšr výměrem z 8. prosince 1927 tuto žádost, při čemž přihlížela k tomu, že usnadnění školní docházky, jehož by se žádaným přeškolením dosáhlo, není v zájmu školních dětí z V. nutně třeba, protože podle výsledku komis, šetření z 2. února 1927 není dosavadní docházka těchto dětí do školy v K. obtížná a namáhavá a také dosud jim nečinila potíží, že žádaným přeškolením byla by školní obec k.-cká, zvláště vzhledem k nastávající nutné a neodkladné novostavbě školní budovy, tak finančně poškozena, že by to bylo na újmu zdárnému rozkvětu její školy (obdoba předpisu § 8 zák. z 19. února 1870 č. 22. z. z.).
Odvolání obce V. zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z 5. června 1929 z důvodů uvedených zšr-ou. Vzhledem k námitce stížnosti, jakoby polní pěšina, zkracující cestu z V. poli ke škole v K. byla pouze do odvolání přístupnou, podotklo min., že již v protokole z 2. dubna 1919, který jest uložen ve spisech ošv-u v Roudnici, jest napsáno, že na námitky člena mšr-y V. K., jakoby pěšina z K. do V. nebyla veřejnou, prohlásili oba — č. 9778
451
tehdejší starostové B. K. z K. a V. K. z V., že pěšina ta je veřejnou a protokol ten podepsali všichni tři. Pří úřední pochůzce dne 4. června 1929, které se zúčastnili přednosta okresního úřadu, jakožto představený ošv-u v Roudnici, okr. škol. inspektor a úředník min. škol. a náhodou i starosta nyní samostatné politické obce V., neshledali přítomní, že by cesta ta byla nějak veřejně označena za soukromou a nutno tedy považovati tvrzení stížnosti za ničím nedoložené a zmíněným protokolem z 2. dubna 1919 za vyvrácené.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí 1.) nesprávný názor právní a skutkový o povaze pěšiny z K. do V., jakož i vadnost a neúplnost řízení v tomto směru, dále 2.) nesprávné použití § 8 zák. čís. 22/1870 z. z., konečně 3.) nepřihlížení k finanční síle obce V. a 4.) k obtížnosti a namáhavosti docházky dětí z V. do školy v K., která by byla ještě horší v případě zrušení oné pěšiny. O stížnosti uvážil nss:
V daném případě jde o otázku přeškolení a nutno proto vycházeti ze zákonných předpisů, jež jsou pro posouzení této otázky směrodatný. Podle § 9 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z. česk. má každá veřejná škola národní svůj obvod (osadu) Při stanovení mezí osady školní buď pravidlem, aby kromě zvláštních okolností meze ty byly zároveň mezemi obvodu obcí, ač není-li příhodno, aby pro snadnější návštěvu školy celé obce nebo části obce byly přiděleny škole obce sousední. Podle tohoto zákonného předpisu a podle konstantní judikatury (srv. Boh. A 7645/28, 3197/24) je pro určení školního obvodů a tedy též pro jeho změnu — jakou je i přeškolení — vedle zřetele na shodu s obvodem obce — rozhodným jedině usnadnění školní docházky, čímž rozumějí se jen poměry komunikační (srv. Boh. A 5314/26, 5888/26, 7645/28). Úřad rozhodující o povolení či nepovolení žádaného přeškolení, může tudíž pro odůvodnění svého výroku použiti jedině těchto, z § 9 cit. zák. se podávajících možností, a skutečností na základě tohoto předpisu zjišťovaných.
Posuzuje-li se pak s tohoto hlediska nař. rozhodnutí, dlužno uvážiti, že toliko prvá část jeho důvodů recipovaných z rozhodnutí zšr-y dotýká se poměrů komunikačních. Avšak tu jde ze znění nař. rozhodnutí v prvé řadě, že úřad připouští, že žádaným přeškolením dosáhlo by se usnadnění školní docházky, což ostatně i plyne z obsahu správních spisů, zvláště pak z výsledků místního šetření z 2. února 1927. Po tomto zjištění nelze však shledati s hlediska zákona za rozhodující závěr žal. úřadu, že usnadnění školní docházky, jehož by se žádaným přeškolením dosáhlo, není v zájmu školních dětí z V. nutně třeba, protože podle výsledku komis, šetření z 2. února 1927 není dosavadní docházka těchto dětí do školy v K. obtížná a namáhavá a také dosud jim nečinila potíží. Nehledě k tomu, že není dostatečně jasným, co chtěl žal. úřad tímto závěrem vzhledem k směrodatnému předpisu § 9 cit. zák. říci, nutno uvážiti, že po zjištění skutečnosti, že přeškolením dosáhlo by se usnadnění školní docházky, jsou ostatní skutečnosti žal. úřadem uváděné podle povahy případu irelevantními. Vycházel-li pak úřad z opačného názoru, nedochází tento právní názor opory v zákoně.
Stejně tak nelze shledati ve shodě se zákonem ani druhou část důvodů nař. rozhodnutí, obírající se finančními zájmy obce K. a »zdárným
29* \
452
— č. 9779 —
rozkvětem« školy v K. s hlediska § 8 cit. zák. Přeškolení obce do jiné obce školní řídí se — jak již bylo řečeno — právě jen předpisy § 9 zák. čís. 22/1870 z. z. a nikoliv také ohledy na § 8 téhož zák., který má podle svého obsahu na zřeteli toliko »násobení« škol národních a tedy rozmnožování jich jako nových jednotek v organisaci národního školství vůbec, o kterýžto případ zde nejde. Odůvodňuje-li tudíž žal. úřad své rozhodnutí též tím, že by přeškolením byla školní obec k.-cká, stojící před novostavbou školní budovy, tak finančně poškozena, že by to bylo na újmu zdárnému rozkvětu její školy, a odvolává-li se při tom na obdobu předpisu § 8 zák. čís. 22/1870 z. z., nemá jeho rozhodnutí opory v zákoně.
Byla-li však stížnost v těchto směrech uznána důvodnou, netřeba již zabývati se námitkou stížnosti, že nebylo přihlíženo též k finanční síle obce V. Za tohoto skutkového a právního stavu bylo nař. rozhodnutí jako nezákonné zrušiti, aniž měl nss příčiny zabývati se ještě námitkou, vytýkající nař. rozhodnutí nesprávný názor právní a skutkový o povaze pěšiny z K. do V., jakož i vadnost a neúplnost řízení v tomto směru.

Citace:

č. 9778. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 646-648.