č. 9771.


Vodní právo:* Změna hospodářského účelu, pro který bylo propůjčeno užívací právo k veřejné vodě, je podmíněna novou vodoprávní koncesí. Změnou hospodářského účelu není pouhé přibrání účelu dalšího, když se tím propůjčené užívací právo nijak nemění.
(Nález ze dne 23. března 1932 č. 1104.)
Věc: Otakar S. v Č. (adv. Dr. AI. Neuman z Telče) proti zemskému úřadu v Brně o vodní oprávnění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad na odvolání dnešní zúčastněné strany z výměru osp-é v Dačicích v pořadí instančním podle § 72 mor. vod. zák., že Otakar S. dopouští se proti ustanovení § 16 mor. vod. zák. svémocné novoty tím, že používá bez vodoprávního povolení vody mlýna v Č. k pohonu generátoru za účelem výroby elektrické energie, že je povinen odstraniti spojení své turbiny s generátorem elektrárenského družstva a zdržeti se dalšího užívání vody k výrobě elektrické energie. Nař. rozhodnutí odůvodněno jest v podstatě takto: Elektrárenskému družstvu v Č. bylo dáno živn. povolení k provozu elektrárny. Při výkonu tohoto živn. oprávnění užívá se k výrobě elektrické síly turbiny v mlýně v Č. tak, že tato turbina pohání kromě dosavadních mlýnských strojů generátor elektrárny. Používáním vody mlýna k výrobě elektrické energie je majitel pily ve svém vodním právu poškozován. K tomu, aby vody mlýna bylo užíváno k pohonu generátoru elektrárny, nemá však ani Otokar S. ani elektrárenské družstvo vodoprávního povolení, ač k tomuto užívání vody jest za daných okolností vodoprávního povolení
28* — č. 9771 —
podle § 16 mor. vod. zák. potřebí. Toto povolení nestává se zbytečným tím, že Otakar S. nezměnil nic na svém vodním díle. Neboť nejen změna ve vodním díle, která působí na povahu, tok nebo výšku vody, vyžaduje podle § 16 mor. vod. zák. kromě zřízení vodního díla vodoprávního povolení, nýbrž i užívání vody, které by vykonávalo nebo vykonávati mohlo účinky právě uvedené, i beze změny vodního díla nebo bez zřízení vodního díla. A tu jest nesporné, že se vody mlýna v C. užívá kromě k pohonu mlýna, tedy k dosavadnímu účelu, i k účelu výroby elektrické energie, a že k pohonu generátoru turbinou mlýnskou se spotřebuje nepopi- ratelně větší množství vody z rybníka, a to po delší dobu, než vyžadoval pohon mlýna sám o sobě. Je tu tedy zákonný účinek větší spotřeby vody, užívání vody působí na výšku vody, a užívání vody k pohonu generátoru vyžaduje proto povolení podle § 16 mor. vod. zák. Takového povolení však nemá ani Otakar S. ani Elektrárenské družstvo, nýbrž naopak vodní právo, propůjčené Otakaru S., bylo omezeno na určitý hospodářský účel tím, že podle pravoplatného vodoprávního výměru osp-é v Da- čicích z 18. května 1927 není majitel mlýna v Č. oprávněn používati vody z č.-ského rybníka, aniž by jí užil k pohonu mlýna. Jestliže však užívání vody jest omezeno na určitý hospodářský účel, pak jest přibrání dalšího účelu spojeného s větší spotřebou vody, novým užíváním vody, které vyžaduje podle § 16 mor. vod. zák. vodoprávního povolení, nemá-li se jeviti svémocnou novotou s právními následky § 72 mor. vod. zák.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí je založeno na právním názoru, že v tom případě, je-li užívání vody omezeno na určitý hospodářský účel, jest přibrání dalšího účelu, k němuž vodní síly se používá, novým užíváním vody a svémocnou novotou ve smyslu § 72 mor. vod. zák. Tomuto právnímu názoru vytýká stížnost nezákonnost a dovozuje, že záměna účelu používání vodní síly není změnou ve smyslu tohoto zákonného ustanovení, ježto nejde o změnu užívání vody, nýbrž jen o lepší její využití. Jádrem sporu jest tedy především otázka, jaký právní význam má změna hospodářského účelu vodního oprávnění, konsensem uděleného, s hlediska ustanovení § 72 mor. vod. zák.
Vodní zákon nedává na tuto otázku přímé odpovědi. Sluší ji tedy vyhledati ze souboru a ze souvislostí všech zákonných norem o zvláštních užívacích právech k vodám, jež vodoprávní koncesí se zakládají. Podle § 16 vod. zák. je každé a jakékoli užívání vody veřejné, přesahuje-li rámec užívání obecného (§ 15 vod. zák.), podmíněno vodoprávní koncesí. Povolení tohoto je podle téhož § 16 zapotřebí také ke zřízení a změně děl, jichž ke zvláštnímu užívání vody jest zapotřebí, jsou-li s to, aby vykonávala vliv na podstatu a tok vody neb na výši vodního stavu neb aby ohrožovala břehy. Jako takováto díla vodní uvádějí se v § 17 výslovně díla hnací a zdýmadla, a úřední povolení vyžaduje se výslovně ke každé změně těchto děl, pokud změna má vliv na tok, spád a spotřebu vody. V povolovací listině má býti podle § 18 určeno místo, míra a způsob užívání vody. Ani ustanovení §§ 17 a 18, ani ustanovení § 16, pokud jedná o vodních dílech, nezmiňuje se o hospodářském účelu, pro který užívací právo k vodě se propůjčuje. Ale již podle ustanovení § 16 — č. 9771 —
437
je vodoprávní koncese zapotřebí nikoliv jen ke zřízení nebo změně vodního díla, nýbrž ke každému užívání vody nad meze užívání obecného. (Srov. již Budw. A 688). Že hospodářský účel užívání vody není při tom lhostejný, je patrno z ustanovení § 78, podle něhož žádost za propůjčení práva vodního a za povolení vodního díla má označovati nejen rozsah díla nebo podniku a množství vody k tomu potřebné, nýbrž i účel díla a podniku a že mají v žádosti této býti vylíčeny prospěchy, jež lze z propůjčení užívacího práva očekávati. Maje o žádosti rozhodnouti, je vodoprávní úřad podle § 79 povinen zjistiti mimo jiné, jak dá se podnik účelným způsobem provésti, jaké výhody a jaké nevýhody lze od něho očekávati, a zdali je možno žádaného množství vody používati k zamýšlenému účelu bez ohrožení zájmů veřejných. Podle § 83 závisí pak na menší důležitosti podniku, zdali lze o žádosti provésti řízení zkrácené. Podle § 93 náleží při konkurenci několika uchazečů o propůjčení užívacího práva pro nové podniky přednost onomu podniku, který má větší důležitost národohospodářskou. Podle § 26 platí pak v pochybnostech o míře práva užívacího zásada, že propůjčení vodního práva užívacího omezeno jest na potřebu podniku.
Ze souboru a ze souvislosti všech těchto předpisů zákonných vyplývá, že vodní právo užívací nepropůjčuje se absolutně, t. j. bez ohledu na hospodářský účel podnikání žadatelova, nýbrž že propůjčuje se vzhledem ke zcela konkrétnímu účelu hospodářskému, jímž je propůjčené vodní právo do té míry determinováno, že změněný hospodářský účel nebyl by již udělenou vodoprávní koncesí kryt a vyžadoval by proto koncese nové. (Srov. Boh. A 8759/30.) Správnost tohoto pojetí povahy koncese vodoprávní potvrzuje také úvaha, že koncese tyto jeví se jako akty, jimiž vodoprávní úřad provádí distribuci vodní síly veřejných vod, a že při této distiribuci nemohou býti momenty národohospodářské lhostejný a to tím méně, ježto zcela nepochybně náležejí do okruhu zájmů veřejných, jichž i podle výslovného předpisu zákonného (§ 79 lit. c) při udílení vodoprávní koncese sluší dbáti. Proti opačnému pojetí svědčí pak zvláště úvaha, že nemělo by smyslu klásti při konkurenci několika žadatelů rozhodující váhu na větší národohospodářský význam podniku (§ 93 odst. 1. lit. b), kdyby podnikatel, obdržev vodoprávní koncesi, byl oprávněn svémocně použiti vodní síly jemu propůjčené k jakémukoliv účelu hospodářskému, tedy i k účelu národohospodářsky méně významnému, než jaký by měly podniky jeho konkurentů v soutěži podlehnuvších.
Proti těmto úvahám nemůže obstáti právní názor, zejména v nál. Budw. A 9133 vyslovený, podle něhož majitel vodního oprávnění je zásadně oprávněn využiti vodní síly jemu propůjčené k libovolnému účelu hospodářskému, neboť názor tento přehlíží zákonná ustanovení svrchu uvedená, opíraje se v podstatě toliko o zákonný předpis, podle něhož ke změně vodního díla je nové vodoprávní koncese zapotřebí jen tehdy, je-li vodní dílo schopno účinků v § 16 odst. 1. naznačených, ačkoliv předpis tento míří právě jen na změnu vodního díla a nezabývá se změnou obsahu práva užívacího, který je determinován hospodářským účelem propůjčeného užívání vody, kdežto pro změnu vodního díla, — č. 9771 —
jež týká se v podstatě jen technické stránky užívání vody, nemá ovšem hospodářský účel podniku rozhodného významu.
Vodní právo užívací, propůjčené koncesí vodoprávní, je tedy ve smyslu zákona determinováno nejen místem, mírou a způsobem užívání vody (§ 18), po případě i dobou tohoto užívání (§ 18 2. věta a § 93 odst. 2.), nýbrž i hospodářským účelem, pro který vodní síla byla propůjčena. Všecky modality právě vytčené jsou koeficienty při distribuci vodní síly veřejných vod, kterouž úřad, udíleje koncese vodoprávní, provádí. Ale právě proto, že propůjčené vodní právo užívací je — nehledě ke zvláštním snad »podmínkám« ve smyslu § 93 odst. 2 — svrchu uvedenými koeficienty co do svého obsahu úplně určeno a vymezeno, nebude ani úřední distribuce vodní síly dotčena, ani hranice propůjčeného práva užívacího překročena, jestliže a pokud majitel vodoprávní koncese, zachovávaje přesně tuto hranici, tedy zachovávaje zejména úřední určení místa, míry, způsobu, doby a hospodářského účelu, využije vodní síly v mezích koncese získané a již použité, současně ještě také k jinému účelu hospodářskému, třeba že vodoprávní koncese dána byla výslovně pro účel zcela určitý. Neboř takovýmto přípojným využitím energie v mezích koncese získané a již použité neděje se nic více, nežli že energie této využitkuje se současně ještě k nějakému účelu dalšímu, čemuž žádný z positivních předpisů vodního zákona, ani žádná ze zásad, jež z předpisů těchto dají se odvoditi, nikterak nebrání a patrně ani brániti nechce, ježto se připojením takového pouze akcesorního, byť i s propůjčeným užívacím právem hospodářsky nesouvislého účelu ani nic se nemění na režimu vodním ani na právech ostatních koncesionářů vodní síly. Z toho podává se však důsledek, že nejde-li o nic jiného a o nic více, nežli o takovéto akcesorní využití koncesované vodní síly, nemůže býti řeči ani o nedovolené novotě ve smyslu § 72 vod. zák.
Žal. úřad vychází však podle sentence svého rozhodnutí z odchylného právního názoru, že užívání vodní síly, koncesované pro určitý hospodářský účel pro další ve vodoprávní koncesi neoznačený účel hospodářský, je vůbec a za všech okolností svémocnou novotou podle § 72 vod. zák. Neboť podle textování sentence dopouští se st-1 svémocné novoty již tím, že používá bez vodoprávního povolení vody mlýnu v Č. k pohonu generátoru za účelem výroby elektrické energie, pročež se st-li zcela absolutně ukládá, aby odstranil spojení své turbiny s generátorem a aby se vzdal dalšího užívání vody k výrobě elektrické energie. Podle vývodů svrchu podaných by však využití vody mlýna k pohonu generátoru bylo jen tehdy překročením právních hranic vodního oprávnění st-lova, kdyby jím byla překročena míra nebo doba nebo způsob povoleného užívání anebo kdyby propůjčené vodní síly bylo používáno k nohonu generátoru místo k povolenému pohonu mlýna. Ale v odůvodnění nař. rozhodnutí se praví, že »k pohonu generátoru turbinou mlýnskou se spotřebuje nepopiratelně větší množství vody z rybníka a to po delší dobu, než vyžadoval pohon mlýna sám o sobě«, z čehož lze souditi, že žal. úřad přece jen neklade váhu výlučně na přibrání jiného hospodářského účelu, t. j. výroby elektrické energie k účelu koncesí vodoprávní označenému, t. j. k pohonu mlýna. Ale právě tato skutečnost, t. j. — č. 9772 —
439
odebírání většího množství vody a po delší dobu než by vyžadoval pohon mlýna, která zajisté by měla rozhodující význam, nebyla zjištěna způsobem procesně bezvadným, neboť žal. úřad reprodukuje tu prostě posudek svého technického oddělení, který st-li v řízení správním nebyl sdělen, takže se proti němu nemohl náležitě brániti. V tomto opomenutí musil nss viděti podstatnou vadu řízení.
Citace:
č. 9771. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 631-635.