č. 9728.Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí:* Shledá-li vyměřovací úřad, že připočítatelné náklady podle § 8 dávk. ř. č. 545/20 byly zjištěny nesprávně, může — pokud neprošla promlčecí lhůta k dodatečnému vyměření dávky podle § 27 dávk. ř. a § 3 zák. č. 31/1878 ř. z. — předpis dávky, zjistě náklady ty nově, in pejus strany změniti. Změně takové není na překážku ani právní moc prvního předpisu, ani případné rozhodnutí odvolací stolice o výši připočítatelných nákladů.(Nález ze dne 3. března 1932 č. 3254.)Prejudikatura: Srv. Boh. A 9678/32, 1115/22, 1878/23, 2065/23; Boh. F 4543/28, 3438/26, 1871/24. Věc: Mělnická ovocnářská společnost s r. o. na M. (adv. Dr. Zdeněk Vavruch z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení. Důvody: Smlouvou trhovou ze 14. května 1921 prodala st-lka nemovitosti ve vlož. č.... kat. obce B. za 700000 Kč, dále podle odst. 2 též železniční koleje na pozemcích těch položené a právo používati vlečky na pozemcích sousedních za 100000 Kč. Platebním rozkazem z 12. června 1923 vyměřena z převodu toho dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí na podkladě nabývací ceny 152632 K s připočtením nákladů částkou 102179 Kč 40 h, a zcizovací ceny 800000 Kč.Zsv v Praze rozhodnutím z 8. října 1924 platební rozkaz zrušil v bodě 2. k novému jednání o nákladech, v bodě 3. k novému určení hodnoty zcizovací z těchto důvodů: »Strana uvedla a prokázala náklady ve výši Kč 167582.18. Vyměřujícím úřadem: bylo jí sděleno, že po konaném šetření byly připočítatelné náklady uznány jen částkou Kč 102179.40, aniž však bylo uvedeno, které z nákladů se neuznávají, nebyla tudíž straně poskytnuta příležitost, aby se o stanovisku vyměřujícího úřadu co do nákladů mohla vyjádřiti. Platební rozkaz spočívá v bodě 2. na vadném řízení. Podle § 5 posl. odst. d. ř. z roku 1920 se — č. 9728 —327při vyměřování dávky k ceně (hodnotě) příslušenství nepřihlíží. Kolej nacházející se na pozemku nelze však pokládati za odlučitelnou věc movitou, nýbrž za neodlučitelnou součást nemovitosti; úplata za kolej tudíž dávce podléhá. Naproti tomu právo užívati vlečky na sousedních pozemcích nelze pokládati ani za součást nemovitosti, ani za právo, jež by bylo nemovitosti na roven postaveno. Jest tudíž úplatu na toto právo připadající z ceny zcizovací vyloučiti.« Novým platebním rozkazem z 19. července 1926 vyměřena dávka na podkladě nabývací ceny 152.632 Kč 50 h, náklady podle § 8 uznány částkou 52.389 Kč 73 h, a zcizovací cena stanovena 700000 Kč s připočtením ceny kolejnic na prodaných pozemcích per 30000 Kč. Podané odvolání, vytýkající jednak nesprávné stanovení připočítatelných nákladů, jednak přípočet ceny kolejnic k ceně zcizovací, žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl připojiv tyto důvody: »Nesporno jest, že zsv ve svém rozhodnutí z r. 1924 uznal náklady částkou Kč 167582.18 za prokázané. Uznáním tím byla pro vyměřující úřad vyloučena každá pochybnost o tom, že tyto náklady byly skutečně vynaloženy, ale nikoliv též v tom směru, zda sloužily vesměs k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti. V tomto směru mohl, ba musil zemský inspektorát pro zemské dávky v řízení pokračovati. Pro toto nové řízení vyslovil zsv ve svém rozhodnutí směrnici výtkou, že dosud nebyla straně poskytnuta příležitost, aby se o stanovisku vyměřujícího úřadu co do nákladů mohla vyjádřiti. V novém řízení byla zásada rovného slyšení strany v plném rozsahu zachována a takto vytknutá vada dřívějšího řízení odstraněna. Stížnost strany nenamítá ničeho proti způsobu, jakým toto nové řízení bylo provedeno, nýbrž tvrdí pouze, že vyměřující úřad měl alespoň vycházeti z obnosu 102179 Kč 40 h a to poněvadž ve svém původním platebním rozkaze ze dne 12. června 1923 sám uznal připočítatelný náklad tímto obnosem. Názoru strany, že vyměřující úřad byl tímto uznáním vázán, nelze však přisvědčiti. Rozhodnutí býv. zsv zrušilo dosavadní řízení o nákladech v celém rozsahu, nový platební rozkaz spočívá ohledně nákladů na šetření od začátku nově provedenému Vyměřující úřad mohl se tudíž odchýliti od výsledku svého původního šetření a byl proto oprávněn starý platební rozkaz opraviti v bodě 2 podle výsledku nového šetření buď nad nebo pod obnos dříve uvedený. Jak patrno z § 1 a 5 dávk. řádu jest základem dávky převod věci nemovité. Co jest nemovitostí ve smyslu dávk. řádu, řád neuvádí. Dle § 297 o. z. o. nutno však za věci nemovité považovati i věci, které na pozemku byly zřízeny v úmyslu, aby na něm trvale zůstaly. Tyto předměty nelze považovati za odlučitelné věci movité, nýbrž za neodlučitelnou součást nemovitosti a to tím více, když odloučení by bylo hospodářsky škodlivé. Jak na místě samém bylo zjištěno, nenechají se výše zmíněné koleje beze všeho s místa na místo přenášeti'a odlučovati, a slušelo je tudíž považovati za součást nemovitosti. Nelze tudíž přisvědčiti názoru stížností v tom směru projevenému.« O stížnosti bylo uváženo: Stížnost shledává nezákonným a vadným 1. výrok žalovaného úřadu, — č. 9728 —328že jsou připočítatelný pouze náklady v částce 52389.73 Kč, 2. výrok, že k zcizovací ceně právem připočtena cena kolejnic částkou 30000 Kč. Ad 1. stížnost uvádí, a) že zsv v rozhodnutí z 8. října 1924 uznal za prokázány náklady částkou 167352.18 Kč, jak žal. úřad výslovně konstatuje, čímž mohly býti míněny jen náklady připočítatelné, a tímto výrokem že vyměřující úřad byl vázán; b) že strana nabyla práva na uznání nákladů připočítatelných alespoň částkou 102179.40 Kč, uznanou v prvním platebním rozkaze z 12. června 1923; c) že, bylo-li na základě rozhodnutí zsv-u z 8. října 1924 zavedeno nové řízení, měl býti vzat zřetel nejen na náklady uvedené v přiznání, nýbrž i na náklady uplatněné dodatečně v podání z 8. listopadu 1921. Výklad, který stížnost sub a) dává rozhodnutí zsv-u z 8. října 1924, není správný. Rozhodnutí toto pouze konstatuje, že strana uvedla a prokázala náklady ve výši 167352.18 Kč, nepraví však nic o tom, zda a v jakém rozsahu tyto náklady jsou připočítatelný. Výklad, jaký dává zjištění tomuto stížnost, jest v přímém rozporu s dalším obsahem rozhodnutí, neboť nemělo by pak smyslu nařízení dané 1 stolici, aby provedla nové jednání za účasti strany o tom, které z uvedených nákladů jsou připočítatelný. Nehledě k tomu, jest však i námitka ad a) a b) bezdůvodnou. Podle § 27 dávk. řádu č. 545/20 a § 3 zák. z 18. března 1878 č. 31 ř. z., by- la-li dávka, byť i formálně pravoplatně, následkem nesprávného vyměření předepsána příliš nízko, může býti vyměřena dodatečně správně, pokud neuplynula lhůta promlčecí (Boh. A č. 1115/22, 1878/23, 2065/23). V tomto předpisu je vyslovena zásada, že právní moc předpisu dávky nebráni změně nesprávného předpisu in pejus strany, dokud právo k dodatečnému vyměření není promlčeno. Důsledně není úřad v takovém případě vázán ani dřívějšími zjištěními jednotlivých vyměřovacích základů, bylo-li nesprávné. Mohl tedy úřad v novém řízení částku uznaných připočítatelných nákladů, i když strana proti těmto uznaným nákladům nebrojila, in pejus strany změniti, a st-lka za vylíčeného stavu práva nemůže proti tomu s úspěchem uplatňovati nějaké nabyté právo ani z rozhodnutí zsv-u z 8. října 1924 — i kdyby rozhodnutí to mělo smysl, jaký mu stížnost dává, — ani z prvního platebního rozkazu z 12. června 1923. Co se týče námitky uvedené sub c), strana takto formulovanou námitku v odvolání nevznesla; tam tvrdila, že již v přiznání uvedla náklady v částce 167.352.18, což jest však v rozporu se spisy. Nemohl se tedy nss námitkou touto, ve smyslu § 5 zák. o ss nepřípustnou, zabývati. Stížnost vytýká dále také, že žal. úřad uznal hodnotu kolejnic částkou 30000 Kč, aniž poskytl straně, která hodnotu tu udávala částkou 10000 Kč, možnost se vyjádřiti. Žal. úřad na tuto námitku, vznesenou již v odvolání, nereagoval, a ze správních spisů jest patrno, že úřad zjistil si hodnotu kolejnic pouze interním dotazem u městského úřadu na Mělníce, nikoli však řízením v dávkovém řádu předepsaným za procesní — č. 9729 —329účasti stěžovatelky. V tomto nedostatku shledává nss podstatnou vadu řízení.