Čís. 10473.

Nárok na vrácení zboží prodaného s výhradou vlastnictví jest ohrožen, bylo-li o jmění odpůrce zahájeno vyrovnací řízení a odpůrce přes to zboží, o něž jde, prodává a peníze za ně stržené neodvádí.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1931, R II 13/31.)
Návrhu na povolení prozatímního opatření k zajištění nároku na vydání svršků soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud nemá pravdu, pokud míní, že není osvědčeno ohrožení nároku. Nejde o peněžitou pohledávku a stačí proto v této příčině podle § 381 ex. ř., což ostatně uznává i rekursní soud, obava, že by jinak, t. j. bez povolení navrženého opatření, soudní vymáhání neb uskutečnění nároku, zejména změnou dosavadního stavu bylo zmařeno nebo značně stiženo. Tato obava tu však jest, neboť jest zjištěno, že o odpůrcově jmění bylo zahájeno vyrovnací řízení, a jest osvědčeno, že odpůrce přes to zboží dále prodává a peníze zaň stržené neodvádí. Jest ovšem pravda, že ohrožená strana, prodavši odpůrci zboží s výhradou vlastnického práva, přirozeně počítala s tím, že odpůrce bude zboží prodávati; ale ohrožená strana pří tom zřejmě počítala i s tím, že odpůrce kupní cenu bez prodlení zaplatí, a neplatí proto ona úvaha v případě, že dlužník se stal nezpůsobilým platiti (§ 68 konk. ř., § 1 vyr. ř.), v kterémžto případě výhrada vlastnictví ujednaná mezi obchodníky nabývá teprve významu a splňuje svůj hospodářský účel, zachrániti obchodníka před ztrátou z poskytnutého úvěru.

Citace:

Čís. 10473.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 103-103.