Čís. 7617.

I ve prospěch státní pokladny jako fondu pro válečné poškozence (§ 5 vládního nařízení ze dne 15. července 1920, čís. 436 sb. z. a n.) může býti platně zapsán zákaz zcizení a zavazení. Zákaz postihuje i dobrovolné i exekuční zcizení nebo zavazení.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1927, R II 378/27.)
Prvý soud zamítl návrh na vnucený vklad zástavního práva ve prospěch vymáhající věřitelky k vydobytí jejího pohledávání 2 000 Kč s přísl. z důvodu, že nemovitost povinných je stižena knihovně zapsaným zákazem zcizení a zadlužení ve prospěch zemského úřadu pro válečné poškozence v Brně, po případě československého státu. Rekursní soud exekuci povolil, ježto podle jeho názoru mohl by zákaz míti podle § 450 obč. zák. účinek pouze tehdy, kdyby šlo o dobrovolné zcizení nebo zastavení, kdežto v zákoně není takový účinek stanoven i pro zcizení a zavazení nedobrovolné. Tomu prý podle zákona nelze zabrániti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursnímu soudu nelze přisvědčiti v tom, že v knihách platně zapsaný zákaz zcizení a zavazení brání jen dobrovolnému zcizeni a zavazení. Podle § 364 c) obč. zák. zavazuje smluvní nebo poslední vůlí nařízený zákaz zcizení a zatížení jenom prvého vlastníka, nikoli jeho dědice a jiné nástupce a působí proti třetím osobám, byl-li založen mezi manželi, rodiči a dětmi vlastními, zvolenými nebo schovanci a jejich manželi a byl-li zapsán do knih. Podle § 14 třetí dílčí novely k obč. zák. lze založiti zápisem do knih zákaz takto učiněný i proti třetím osobám ve prospěch státního fondu bytové péče nebo ve prospěch jiného fondu, který bude určen nařízením. Podle toho působí zapsaný zákaz věcně i proti těm, kdož chtějí nabýti buď nemovitosti nebo práva ji zatěžujícího, jen, jedná-li se o osoby v § 364 c) obč. zák. jmenované, neb o fondy ve smyslu § 14 třetí dílčí novely. Podle § 5 vládního nařízení ze dne 15. července 1920, čís. 436 sb. z. a n. může kapitalisace invalidních důchodů pro válečné poškozence ve smyslu § 32 zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 sb. z. a n. učiněna býti závislou na tom, aby na dobu určenou zemským úřadem pro péči o válečné poškozence, nejvýše pak na 10 let, důchodce svolil ke knihovnímu zápisu zákazu zcizení a zadlužení nemovitosti, jež z povolené částky bude opatřena nebo knihovních břemen zbavena, a zemský úřad pro péči o válečné poškozence může z důležitých důvodů a za určitých podmínek udělí ti svolení ku zcizení a zavazení dotyčné nemovitosti. Z toho plyne, že i ve prospěch státní pokladny jako fondu pro válečné poškozence, kterou citované vládní nařízení uvádí, že pro ni je možno nabýti práv ze zákazu zcizení a zavazení (§ 32 cit. zák. č. 142 sb. z. a nař. z roku 1920), může býti platně zapsán zákaz zcizení a zavazení a že tedy i takový zákaz působí věcně. Byl-li tudíž ve prospěch státu zapsán zákaz zcizení a zavazení, působí i proti vymáhající věřitelce. Knihovnímu a exekučnímu soudu nepřísluší zkoumati, zda byl zápis povolen právem, jde-li o nemovitost uvedenou v § 5 cit. vlád. nařízení. Podmínkou věcné působnosti jest ve smyslu § 364 c) obč. zák. a § 14 třetí dílčí novely k obč. zák. jenom zápis do knih a jakost osob tam uvedených. Těmto podmínkám věcné působnosti zákazu je vyhověno v projednávaném případě. Jak nutno se opříti zákazu, který nebyl zapsán do knih platně, není předmětem úvah v tomto případě. Rekursní soud se mylně domnívá, že zákaz zcizení působí jen pro případ dobrovolného zcizení nebo zavazení. Kdyby tornu bylo tak, byla by otevřena cesta k obcházení zákonného zákazu a neměl by ceny. Vždyť pak by mohl každý třetí, kdož zákazu dbáti nechce, dobýti si exekuční titul a dokonce i třeba se souhlasem samého zavázaného zákazem (vlastníka) a dosáhl by účelu zakázaného. To zákon zamýšleti nemohl, naopak plyne z motivů zákona, že zákonodárce zamýšlel účinnost zákazu i proti exekuci. Původní text vládního návrhu (§ 53) vztahoval se jen na zcizení a zavazení smlouvou (dobrovolné), ale jíž komise panské sněmovny zvolila text nynější, by postiženo bylo zcizení a zavazení exekucí (srov. zprávy just. komise str. 44). Stalo se to právě v úvaze, že by jinak i zapsaný zákaz neměl praktické ceny. Proto prvý soud právem zamítl návrh na vnucený vklad práva zástavního pro vymáhající věřitelku a dovolacímu rekursu bylo vyhověno obnovením usnesení prvého soudu.

Citace:

č. 7617. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 714-715.