Č. 12999.

Pojišťovací právo: * Ručební závazek nabyvatele závodu podle § 171 zákona č. 221/1924 Sb. není závislý na tom, aby nabyl závodu přímo a časově bezprostředně po předchůdci.
(Nález z 8. října 1937 č. 112/35-4.)
Věc: Oskar B. ve Zvolenu (adv. Dr. Zdenko Morvay z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 9. října 1934 o ručení za pojistné.
Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: Okr. nem. pojišťovna z Banské Bystřici uložila st-li, zlatníku a hodináři ve Zvolenu, platebním výměrem z 18. listopadu 1932 podle § 171 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. náhradu pojistného 893 Kč 30 h dluhovaného jeho předchůdcem v podniku, Juliem B.
Nař. rozhodnutím byl v pořadu stolic platební výměr pojišťovny potvrzen s tímto odůvodněním: Úředním šetřením bylo zjištěno, že Oskar B. provozoval zlatnický a hodinářský obchod jako jeho předchůdce Julius B. Oskar B. odkoupil inventář zlatnického obchodu ve veřejné dražbě 30. ledna 1932. Místnost obchodní najal od majitele domu Juraje K. Z toho následuje, že je tu dána totožnost podniku jak po stránce objektivní, tak i subjektivní. Předpis § 171 nečiní nikde rozdílu mezi způsobem nabytí závodu původního dlužníka. Je tedy způsob nabytí závodu irelevantní, a nerozhoduje, zda tohoto podniku nabyl Oskar B. soudní dražbou nebo podobně.
Na toto rozhodnutí si stěžuje Oskar B., navrhuje jeho zrušení a namítá v podstatě: Uvalením konkursu na jmění ztratil Julius B. právní osobnost a způsobilost k činům, všechna práva a závazky přešly podle zákona na konkursní podstatu. Není tedy kontinuity mezi závodem Julia B. a st-lovým podnikem, předchůdcem tohoto není Julius B., nýbrž konkursní podstata, od níž odkoupil 30. ledna 1932 se souhlasem krajského soudu v ofertním řízení inventář úpadce. Obchodní místnost, která byla po zrušení nájemní smlouvy s Juliem B. několik týdnů prázdná, najal st-l od majitele domu Juraje K. Z toho je zřejmé, že st-l není právním nástupcem Julia B. Paragraf 171 nestanoví, že v případě, když někdo nabude závodu od konkursní podstaty, ručí za příspěvky úpadcovy, proto nutno dedukovati argumento a contrario, že důvody zem. úřadu spočívají na mylné aplikaci tohoto paragrafu, a platí pravidlo, že věřitel nemůže nic požadovati od nabyvatele věcí koupených v dražbě. Pojišťovna nemá tu privilegovaného postaveni, ježto není zákona, který by jí je dával. Námitce té nemohl nss přisvědčiti.
Stížnost tu je zřejmě právního názoru, že předpis § 171 zákona z 9. října 1924 č. 221 Sb., stanovící, že ten, kdo nabyl závodu, ručí za pojistné, jež měl platiti předchůdce . . ., vychází z předpokladu přímé a bezprostřední právní sukcese nabyvatele v závod předchůdcův. Tento restriktivní výklad § 171 je však nesprávný. Otázkou, kterou tu stížnost vznáší na spor, zabýval se nss již opětovně, tak zejména v nálezu z 3. května 1930 č. 7385/30 Boh. A 8583/30, kdež vyslovil právní názor, že nabývá závodu, kdo jakýmkoli způsobem nastoupí v předchůdcovu výdělečnou činnost na vlastní účet a nebezpečí, a že existence přímého právního poměru mezi nabyvatelem a jeho předchůdcem není zákonným předpokladem ručení podle cit. § 171. Podle § 30 jedn. řádu pro nss č. 191/1937 Sb. odkazuje se na bližší odůvodnění v tomto nálezu obsažené. Ručební závazek nabyvatele závodu dle tohoto § 171 není závislý na tom, aby nabyvatel nabyl závodu bezprostředně po svém předchůdci a bez časové mezery. Nežádá-li norma ta přímého právního poměru mezi nabyvatelem a předchůdcem, abstrahujíc od právní stránky získání závodu a vyžadujíc pouze objektivní totožnosti závodu, pak třeba zde použitému výrazu »předchůdce« podle obvyklého významu slov rozuměti tak, že zákon měl na mysli každou osobu, která nabyvatele v provozu dotčeného závodu časově předcházela. Právem proto žal. úřad námitky st-lovy, týkající se způsobu nabytí předmětného závodu, uznal irelevantními pro otázku ručební povinnosti podle cit. § 171. Vztahuje-li se však tento předpis na veškeré způsoby nabytí závodu, vztahuje se i na nabytí závodu, resp. jeho zařízeni z konkursní podstaty předchůdcovy a nelze pak z toho, že tento způsob nabytí § 171 zvláště neuvádí, dovozovati a contrario, že se tento způsob nabytí vylučuje.

Citace:

č. 12999. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 867-868.