Č. 12.972.

Řízení správní. — Řízení před nss. — Vodní právo: Výměr okr. úřadu, který se presentuje jako rozhodnutí o námitkách proti příkazu k plnění ve smyslu § 96 správ. řádu, podle svého obsahu je však vyřízením námitek, jimiž adresát onoho výměru vznesl na spor otázku své příspěvkové povinnosti oproti vodnímu družstvu po rozumu § 66 odst. 2 slez. vod. zákona, není konečný.
(Nález z 8. září 1937 č. 13972/37.)
Věc: Anežka G. ve Slezské Ostravě proti rozh. okr. úřadu v Moravské Ostravě z 22. října 1934 o příspěvku k vodnímu družstvu. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: Platebním rozkazem vodního družstva v Kunčicích n. O. z 2. prosince 1933 předepsána byla st-lce částka 2505 Kč 45 h za provedené drenážní práce na parc. č. 539/1 ve Vratimově. Námitky podané st-lkou do výměru okr. úřadu v Mor. Ostravě z 24. května 1934, jímž byla k žádosti družstva o provedení politické exekuce vyzvána k zaplacení uvedené částky, žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl.
Maje rozhodovali o stížnosti do rozhodnutí toho vznesené, musil si soud, zkoumaje podle § 4 zákona o nss č. 164/1937 Sb. z moci úřední svoji vlastní příslušnost, položiti nejprve otázku, je-li napadený výrok rozhodnutím, v pořadí správních stolic konečným, jak jej označil žal. úřad, neboť tento soud může podle § 5 cit. zákona rozhodovati toliko ve věcech, jež byly ve správním pořadu vyřízeny, t. j. jež prošly zákonným pořadem stolic správních.
Odpověď na tuto otázku závisí na tom, zdali nař. výrok se jeví jako rozhodnutí, jímž došly vyřízení námitky proti příkazu k plnění ve smyslu odst. 2 § 96 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. (správní řád), kteréžto rozhodnutí bylo by ovšem konečné a tedy podle § 5 cit. zákona č. 164/1937 Sb. před nss naříkatelné (srov. Boh. A 11154/34), či jde o rozhodnutí vodoprávního úřadu po rozumu odst. 2 § 66 slezs. vod. zákona o námitkách vznesených st-lkou jakožto členem družstva do rozvrhu o rozdělení nákladu družstevního podniku, kteréžto rozhodnutí by arci vzhledem k ustanovení § 94 uvedeného zákona, respektive čl. 8 odst. 1 organisačního zákona č. 125/1927 Sb. nebylo konečné, nýbrž podléhalo by instančnímu přezkoumání vodoprávním úřadem 2. stolice.
Ve svých námitkách proti svrchu cit. výměru okr. úřadu z 24. května 1934 uváděla st-lka jednak, že vymáhané částky vůbec nedluží, že neobdržela od družstva nikdy stanov, bilance, účtu anebo vyúčtování, že nebyla zvána na jeho schůze a že nebyla ani vyrozuměna o nějakém podnikání družstva, jednak, že platební rozkaz družstva je formálně vadný a materiálně nesprávný, kdyžtě jí ukládá příspěvkovou povinnost jak ohledně výloh, neprávem zaúčtovaných, tak ohledně úroků z prodlení, ač — neobdrževši dosud vyúčtování — v prodlení nebyla.
St-lka tedy v řečených svých námitkách popřela předem své členství v družstvu, resp. existenci své příspěvkové povinnosti vůbec a toliko in eventum se bránila proti vpředu vzpomenutému výměru také jako proti výměru o platební povinnosti, vydanému v řízení exekučním. Žal. úřad námitky st-lčiny takto také patrně chápal, neboť v nař. rozhodnutí reagoval především na primární z těchto námitek, jíž st-lka své členství k družstvu, respektive svou příspěvkovou povinnost k úhradě nákladů družstevního podniku vůbec popřela. Ale za této procesní situace se presentuje výrok žal. úřadu toliko zevně jakožto rozhodnutí o námitkách proti příkazu plnění ve smyslu § 96 spr. řádu, kdežto podle svého vlastního obsahu není ničím jiným, než vyřízením námitek, jimiž vznesla st-lka na spor otázku své příspěvkové povinnosti oproti družstvu po rozumu odst. 2 § 66 slezs. vod. zákona. Je-li však podle toho, co bylo právě uvedeno, výrok žal. úřadu svým obsahem rozhodnutím vodoprávního úřadu vydaným podle odst. 2 § 66 vod. zákona o příspěvkové povinnosti st-lčině z titulu jejího členství ve vodním družstvu kunčickém. Toto rozhodnutí není však rozhodnutím v pořadí vodoprávních stolic konečným, z čehož následuje, že stížnost proti němu podaná není podle § 5 zákona o nss č. 164/1937 Sb. přípustná.
Žal. úřad nicméně své rozhodnutí výslovně označil jako konečné a dal tedy st-lce nesprávné právní poučení, jež zakládá podstatnou formální vadu nař. rozhodnutí, pro kterou bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle odst. 2 § 6 zákona o nss č. 164/1937 Sb., aniž bylo lze zabývati se vývody stížnosti.

Citace:

č. 12972. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 798-800.