Č. 12756.
Stavební právo. — Řízení správní. — Řízení před nss: 1. Újmu, která vznikla straně tím, že pro nesprávné právní poučení podala rekurs nejen na zákonném místě podacím, ale z opatrnosti i na místě jiném, nelze odčiniti zrušením naříkaného rozhodnutí, když žal. úřad rekursy přijal a věcně vyřídil. — 2. Z čes. stav. řádu samého neplyne pro sousedy právní nárok na to, aby provedením stavby na sousedním pozemku nebyl jim odnímán příliv vzduchu a světla. — 3. Jestliže sousedé vytýkali při stavební komisi nedostatek zastavitelnosti sousedního pozemku jen z toho důvodu, že nebylo provedeno parcelační řízení, nebyli zkráceni ve svých právech, když stavební úřad neuvažoval, není-li nezastavitelnost onoho pozemku způsobena jiným důvodem.
(Nález z 3. února 1937 č. 10632/37.)
Prejudikatura: ad 2. 1508/22, 4811/25, ad 3. 10193/32.
Věc: MUDr. Karel H.-H. a MUDr. Max P. v Mariánských Lázních proti rozh. zem. úřadu v Praze z 30. června 1934 o povolení přístavby.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Městský úřad v Mariánských Lázních výměrem ze 17. října 1932 udělil zúč. straně Bernhardu T. povolení, aby k zadní frontě svého domu čp. 64 přistavěl na zahradní parcele č. kat. 128 dvouposchoďovou budovu a provedl určité adaptace v dosavadní budově.
Proti tomuto rozhodnutí podali dnešní st-lé Dr. Karel H.-H. a Dr. Max P., kteří jako sousedé vznesli při komisi proti přístavbě námitky, odvolání k okr. úřadu v Mar. Lázních, který výměrem z 31. ledna 1934 odvolání to zamítl.
Další odvolání st-lů bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnostech podaných proti tomuto rozhodnutí uvažoval nss takto: Stížnosti v prvé řadě namítají, že žal. úřad neprávem zamítl námitku st-lů, vytýkající, že okr. úřad nesprávně poučil st-le o tom, kde má býti podán rekurs proti jeho rozhodnutí, ježto podle § 132 stav. řádu má každý rekurs býti podán u instance první, tedy v daném případě u městského úřadu, kdežto okr. úřad, který rozhodoval ve stolici druhé, nesprávně poučil st-le, že rekurs ke stolici třetí podati jest u něho.
Nss nemohl k této námitce stížností nař. rozhodnutí zrušiti. I když lze připustiti, že právní poučení, jehož st-lům v rozhodnutí okr. úřadu se dostalo, nebylo správné, přece nemohl soud uznati, že by tím st-lům byla způsobena nějaká právní újma, která by mohla býti napravena zrušeními nař. rozhodnutí. Neboť st-lé podali své rekursy ke stolici třetí jak u městského úřadu, tak u okr. úřadu, žal. úřad také rekursy ty přijal a o nich věcně rozhodl. Poučení ono bylo sice pro st-le spojeno s určitou procesní nevýhodou, ježto tito, aby vyhnuli se odmítnutí svých rekursů pro opoždění, z opatrnosti podali rekursy ty jak u městského úřadu, tak u okr. úřadu, než nevýhoda tato nedá se již odčiniti, zejména nedá se napraviti zrušením nař. rozhodnutí. Slušelo proto uvedenou námitku stížností zamítnouti pro bezdůvodnost.
Stížnosti obracejí se dále proti vyřízení námitky st-lů, vznesené při komisi, kterou tito vytýkali, že stavebním projektem porušují se předpisy § 65 stav. řádu, ježto uskutečněním projektu dvory již tak dosti zúžené ještě by se zmenšily, což mělo by za následek ztrátu vzduchové prostory potřebné z důvodů zdravotních. Námitku tuto zamítl žal. úřad proto, že při zkoumání otázky, zda dvůr je podle předpisu § 65 stav. řádu do té míry prostranný, aby prostora jeho mohla ještě nějakou nádvorní stavbou býti zmenšena, nejsou směrodatný poměry zastavění pozemků a dvorů sousedních, nýbrž jen rozsah staveniště a dvora, o nějž právě jde. Smysl tohoto odůvodnění je ten, že sousedé nemají nějaký právní nárok na to, aby dvory sousedních budov byly dostatečně prostorné, poněvadž předpis § 65 stav. řádu, jenž ustanovuje, že při stavbě nových domů mají domovní dvory a všelijaké části příbytků býti dostatečně prostranné, není předpisem daným na ochranu sousedů, nýbrž předpisem, jímž má býti zaručeno, aby stavba, o kterou právě jde, měla sama pro sebe dostatečnou vzduchovou nádrž. Nss uznal tento výklad za správný.
Jak již v nálezech Boh. A 4811/25 a 1508/22 vyslovil tento soud, neplyne ze zákona samého pro sousedy nějaký právní nárok na to, aby provedením stavby na sousedním pozemku nebyl jim odnímán příliv vzduchu a světla, ježto o to, aby stavba měla potřebný vzduch a světlo, dlužno se postarati ponecháním dostatečně prostorných dvorů na vlastním staveništi. Nárok onoho obsahu nelze zejména odvozovati z ustanovení § 65 stav. řádu, neboť předpis ten nemá na zřeteli zabezpečiti výhodu, jež v ohledu zdravotním a požárně-policejním plyne z dostatečně prostorných dvorů a částí příbytků, pro sousedstvo, nýbrž pouze pro onu budovu, k níž dotčený dvůr právě patří (srov. nál. Boh. A 944/21). Právem proto odepřel žal. úřad st-lům oprávnění uplatňovati dotčenou námitku opřenou o ustanovení § 65 čes. stav. řádu. St-lé mohli by jedině tenkráte osobovati si legitimaci ke zmíněné námitce, kdyby nějakým aktem stavebního úřadu, na př. parcelačním povolením, v úvahu přicházející dvory byly uvedeny do takové vzájemné relace, že by jeden každý z nich sloužil za vzduchovou nádrž nejen domu, u něhož je zřízen, nýbrž též objektům sousedním, jak tomu bývá u t. zv. dvorů společných. Takového aktu však st-lé v řízení správním se nedovolávali. Nemají-li však st-lé věcné legitimace k uplatnění dotčené námitky, pak nemohou s úspěchem vytýkati, že žal. úřad, rozhoduje o dostatečné prostornosti dvora, dopustil se vad řízení. To platí zejména o námitkách, že žal. úřad pro uvedený svůj závěr neměl ve vyjádření znalců slyšených při komisi bezpečného základu a že o pozdější vyjádření, státního technika opírati se nemohl, ježto toto vyjádření nebylo st-lům dáno na vědomí a obsahovalo i posudek s hlediska veřejných zájmů zdravotních, který státní technik podávati nemůže. Tím ovšem padá též celé struktuře správního řízení naprosto odporující námitka, že o zastavitelnosti dvora podle § 65 stav. řádu nerozhodují stavební úřady, nýbrž znalci.
Námitka, že další zastavění dvora není přípustné z důvodů požárních, nebyla při komisi vznesena a je prekludována. Nelze tedy vytýkati jako vadu řízení, když úřad touto prekludovanou námitkou se nezabýval.
Námitku st-lů vznesenou již při komisi, že ohledně pozemku, na němž stavba má býti zřízena, nebylo provedeno parcelační řízení po rozumu § 10 stav. řádu za účelem rozdělení tohoto pozemku na místa stavební, zamítl žal. úřad z důvodů rozhodnutí druhé stolice, tudíž proto, že jde o zřízení jediné stavby, při čemž ostatek půdy zůstane při původním používání; námitku pak vznesenou teprve v řizení rekursním, že pozemek, na němž budova má státi, nebyl prohlášen za staveniště po rozumu § 6 stav. řádu pro Čechy, odmítl jako opožděnou, poněvadž nebyla uplatněna při komisi. Stížnosti proti tomu namítají, že k tomu, že parcela nebyla přeměněna na pozemek stavební podle § 6 stav. řádu, měl úřad přihlížeti z moci úřední, a že — jestliže úřad tak neučinil a stavební povolení udělil — byli st-lé oprávněni v rekursu namítati, že pozemek nebyl přeměněn na pozemek stavební, ježto při komisi bylo přesně patrno, co na stavebním projektu st-lé jako vadu vytýkají. Soud nemohl ani v tom dáti stížnostem za pravdu.
Již v nálezu Boh. A 10193/32 vyslovil tento soud, že stavební komise a stavební úřady jsou povinny přikládati námitkám sousedů při komisi vzneseným jen ten smysl, jaký plyne ze Slovného jejich znění. Vytýkají-li st-lé nedostatek zastavitelnosti dotčeného pozemku jen z toho důvodu, že nebylo provedeno řízení parcelační, nemohou cítiti se zkrácenými ve svých právech, když stavební úřad zastavitelnost dotčeného pozemku zkoumal jen v rámci takto formulované námitky, neboť nebylo jeho povinností vůči st-lům, aby uvažoval, není-li nezastavitelnost pozemku způsobena jiným důvodem než tím, který při komisi uváděli st-lé. Než ani kdyby bylo lze připustiti, že pozdější námitka st-lů, popírající zastavitelnost dotčeného pozemku pro nedostatek prohlášení jeho za místo stavební podle § 6 stav. řádu, jest obsahově totožná s námitkou již při komisi vznesenou, to jest, že pozemek onen není pozemkem stavebním, poněvadž nebylo provedeno řízení parcelační podle §§ 10 a násl. stav. řádu, a kdyby bylo možno předpis § 6 stav. řádu o potřebě proměny parcel pozemkových v parcely stavební usnesením obec. zastupitelstva aplikovati na pozemek ležící uvnitř stavebního bloku beze vztahu k veřejnému prostranství, nebylo by přece možno onu námitku uznati za přípustnou námitku sousedskou, ježto st-lé, vznášejíce tuto námitku, omezují se na pouhé tvrzení, že porušen byl objektivní předpis právní (§ 6 stav. řádu), nikterak ale nedovozují, že tím oni jako sousedé utrpěli nějakou újmu ve svých sousedských právech.
Námitku, že předložené plány neodpovídají předpisu § 31 stav. řádu, ježto neobsahují situaci stavby, zamítl žal. úřad z důvodů rozhodnutí 2. stolice, tedy proto, že situovaná přístavba — nehledíc k dodatečně předložené situaci architekta B. W. z měsíce září 1932 — jest jasně a přesně dána předloženými půdorysy stavebních plánů, z nichž jak odborník, tak i laik na první pohled může býti dostatečně informován, kde má býti projektovaná přístavba umístěna. Stavební úřad prý také z půdorysů těch snadno poznal, o které zájemníky se tu jedná, a je také všechny správně ke stavební komisi přizval. Zájemci při komisi též jasně mohli viděti z půdorysu, do kterého koutu parcely č. k. 128/1 má přístavba ona přijití. A kdyby i neviděli, tak stačil zajisté příslušný dotaz na členy komise, neboť vysvětlení nebylo zajisté obtížné. Slovo situace v § 35 stav. řádu nelze bráti doslovně jako zvláštní plánek. Zákon tu vůbec vyžaduje plán, z něhož lze poznati umístění stavby při vztažení na stávající pevné body linie, objekty a pod. Tomuto požadavku předložené půdorysy úplně vyhovují a nebylo ani třeba situaci architekta B. W. dodatečně předkládati. Mimo to prý st-lé ani neuvádějí, že by nedostatkem jimi tvrzeným ohrožena byla nějaká jejich práva a nelze tedy ani dobře přezkoumati, zda námitka ta vzhledem k jejich zájmům jevila by se důvodnou. Stížnosti naproti tomu namítají, že nedostatek situace nemůže býti nahrazen dotazem na členy komise, ježto objasnění taková zákonem uznána nejsou a neodpovídají ani úmyslu zákonodárce. Pro stavební plán jsou rozhodna pouze ustanovení §§ 31 a 36 stav. řádu. Podle posléze uvedeného ustanovení musí úřad plán pečlivě zkoumati, čímž míněny jsou pouze plány odpovídající stavebnímu řádu. Co plány mají obsahovati, to uvedeno je v § 31 stav. řádu a obsah jejich nemůže býti nahrazován ústními dotazy stran.
Nss také tyto námitky nemohl shledati důvodnými, neboť jimi stížnosti nikterak nevyvracejí zjištění žal. úřadu, že situace stavby byla patrna interesentům již z původního plánu, čímž dostatečně vyhověno bylo předpisům zákona, a brojí pouze proti podpůrnému důvodu nař. rozhodnutí, že — i kdyby tomu tak nebylo — mohli si interesenti vyžádati vysvětlení komise. Tím ale stížnosti nepostihují primární důvod nař. rozhodnutí, že totiž plány již původní, pokud situace stavby se týče, odpovídaly předpisům stav. řádu, a nenapadají také další podpůrný důvod nař. rozhodnutí v tomto bodě, totiž, že i kdyby šlo o nějakou závadu, neuvádějí st-lé, že by závadou tou nějak ve svých subjektivních právech, zejména pokud se týče možnosti obrany proti projektu, byli dotčeni. Pak ale soud musil uvedené vývody stížností zamítnouti pro bezdůvodnost.
Námitku, že sousedstvo obtěžováno bude hlukem a lomozem z provozovny, která v přístavbě má býti umístěna, odmítl žal. úřad jako prekludovanou. Proti tomu neformulují stížnosti žádného stižniho bodu, nýbrž brojí proti nař. rozhodnutí v tomto bodě tak, jakoby úřad zamítl námitku tu z důvodů věcných, což odporuje spisům. Slušelo proto uvedenou námitku stížností odmítnouti, aniž bylo zapotřebí zkoumati, zda stav. řád vůbec poskytuje sousedům právo brániti se v povolovacím řízení stavebním proti lomozu a hluku, který snad bude vycházeti ze živnostenských provozoven v budově projektovaných, či snad obrana tato není vyhrazena řízení podle 3. hlavy živn. řádu. — —