Č. 12794.
Samospráva obecní. — Řízení správní: Na dozorčí zakročení státní správy podle § 102 čes. obec. zříz. není právního nároku.
(Nález z 24. února 1937 č. 10895/37.)
Prejudikatura: Boh. A 9958/32.
Věc: Československý stát (státní pozemkový úřad v Praze) proti rozn. zem. úřadu v Praze z 5. května 1934 o sistaci usnesení obec. zastupitelstva.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Obec. zastupitelstvo v Kostomlatech se usneslo 13. listopadu 1926 na základě výpovědi pamětníků prohlásiti cestu na pracelách náležejících k velkostatku Kostomlatům, který byl státním pozemkovým úřadem zabrán pro československý stát, za veřejnou cestu.
Podáním z 30. prosince 1927 žádal státní pozemkový úřad okr. správu politickou v Mostě, aby ve smyslu § 102 obec. zřízení zakázala výkon tohoto usnesení. Politická expositura v Bílině, jíž bylo podání postoupeno, rozhodnutími z 9. června 1928 vyslovila, že meshledává zákonného důvodu k sistaci. Odvolání z tohoto rozhodnutí bylo v pořadí správních stolic zamítnuto nař. rozhodnutím v podstatě proto, že na výkon dozorčího práva nemá nikdo právního nároku.
Stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nemohl nss přisvědčiti.
Stížnost nepopírá, že se st-l podáním z 30. prosince 1927 domáhal zákroku ve smyslu: § 102 obec. zřízení. Nepopírá však ani stanoviska žal. úřadu, že pravomoc, kterou ustanovení § 102 obec. zřízení dává úřadu politickému, je právem dozorčím a že tedy akty, které státní správa na základě tohoto zákonného zmocnění předsebírá, jsou akty moci dozorčí. Dovolávajíc se nálezů Budw. 3434 a 7290 a Boh. A 287/19, hájí však stížnost proti opačnému názoru nař. rozhodnutí mínění, že straně na výkon dozorčího práva nárok přísluší. Než z dovolávaných nálezů prostanovisko stížnosti nic neplyne. V nálezu Budw. 3434/1887 šlo o zrušení rozhodnutí obec. představenstva ve smyslu § 103 obec. zřízení, tedy o použití dozorčí pravomoci úřadu dohlédacího — a bylo mimo jiné vysloveno, že tímto dozorčím zákrokem, jenž záležel ve zrušení výměru obec. představenstva, mohlo býti zasaženo do práv stěžující si obce. V tomto nálezu nebyla však ani nadhozena, tím méně judikátně vyřešena otázka, jak tomu je, když úřad odepře u výkonu moci dozorčí zakročili, zdali má strana nárok na to, aby úřad své dozorčí pravomoci podle § 102 použil. Mínění stížnosti, že v tomto nálezu bylo uznáno právo strany stěžovati si do nepoužití dozorčí moci podle § 102, nemá v cit. nálezu žádné opory. Otázka tato nebyla však řešena ani v nálezu Budw. 7290; zde bylo toliko na sporu, zda strana, která — dovolávajíc se ve vlastním zájmu výkonu státní moci dozorčí — žádá za komisionální řízení, je povinna hraditi výlohy komise, zjistí—li se, že nebylo právního důvodu k dozorčímu zakročení. Z vývodů tohoto nálezu plyne, a to jen nepřímo tolik, že jednotlivci není bráněno, žádati za výkon: moci dozorčí, neplyne z nich však, že dohlédací úřad je povinen takové žádosti vyhověti. Nálezu Boh. A 287/19 nemůže se pak stížnost s úspěchem dovolávati již proto, že tento nález netýká se usnesení obec. zastupitelstva a dozorčí stížnosti podle § 102 obec. zřízení, o jakou v konkrétními případě nepopřené jde, nýbrž dozorčího zákroku ve smyslu § 103 obec. zřízení proti) aktu obec. představenstva.
Ani okolnost, na kterou stížnost posléze poukazuje, že jde tu o zřejmý pokus obce obejíti ustanovení zákonů o pozemkové reformě, tedy předpisů povahy veřejnoprávní, na újmu státu při výkonu jeho moči vrchnostenské, není s to zvrátiti ustálený názor tohoto soudu (srov. na př. Boh. A 9958/32 a j.), že dozorčí moc není dána úřadům na ochranu stran, nýbrž jen k ochraně práva objektivního, neboť i v tomto sporu vystupuje stát jako strana a té podle zásady konstantně soudem: zastávané (srov. na př. nálezy Roh. A 834/21, 544/21 a j.) právní nárok na výkon dozorčí moci nepřísluší. Zaujal-li totéž stanovisko i žal. úřad a odepřel-li proto st-li vyhověti jeho žádosti za výkon moci dozorčí, nezasáhl tím nijak do subjektivních práv stěžujícího si státu. Pokládal-li st-l usnesení obec. zastupitelstva z 13. listopadu 1926 za nezákonné, nic mu nebránilo uplatni ti toto svoje mínění v řádné cestě instanční.