Č. 13047.
Policejní věci. — Řízení před nss: 1. Úsudek úřadu, že šlo o jednání nebo chování, o němž pachatel mohl poznati, že se jím porušuje veřejný pořádek a vzbuzuje veřejné pohoršení (čl. 3 odst. 2 zákona č. 125/1927 Sb.), přezkoumává nss podle § 6 zákona o nss č. 164/1937 Sb. — 2. Není-li jiné normy, může nss přezkoumávati vyměření trestu uloženého na správní přestupek jen potud, nebyla-li překročena zákonná sazba trestní.
(Nález z 6. listopadu 1937 č. 15158/37.)
Prejudikatura: ad 2. Boh. A 10330/33.
Věc: Marie K. a Bohumír K. v Micmanicích proti rozh. zem. úřadu v Brně z 13. října 1934 o policejním přestupku.
Výrok: Stížnosti se zamítají.
Důvody: Nálezem okr. úřadu ve Znojmě z 22. července 1933 byl Bohumír K. potrestán vězením v trvání 14 dnů za přestupek čl. 3 odst. 2 zákona ze 14. července 1927 č. 125 Sb., jehož se dopustil tím, že 18. června v hostinci Františka H. v Micmanicích dal hráti zakázanou píseň Horst-Wesselovu, čímž se dopustil nepřístojného chování na místě veřejně přístupném, jímž se ruší veřejný pořádek.
Nálezem téhož okr. úřadu z 27. července 1933 byla Marie K. potrestána vězením v trvání 10 za přestupek spáchaný tím, že 18. června 1933 zpívala, resp. dala si zahráti v hostinci Františka H. v Micmanicích v přítomnosti asi 30 osob provokativní píseň Horst-Wesselovu, jíž podněcovala k přečinu sdružování státu nepřátelského, čímž ohrozila veřejný klid a vzbudila veřejné pohoršení.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvoláním podaným proti uvedeným trestním nálezům, pozměnil je však, uznávaje Bohumíra K. vinným přestupkem podle čl. 3 odst. 2 zákona ze 14. července 1927 č. 125 spáchaným tím, že 18. června 1933 v hostinci Františka H. v Micmanicích dal hráti Horst-Wesselovu píseň, čímž na místě veřejně přístupném porušil veřejný pořádek, a uznávaje Marii K. vinnou týinž přestupkem, spáchaným tím, že 18. června 1933 ve zmíněném hostinci zpívala Horst-Wesselovu píseň, čímž ohrozila veřejný klid a vzbudila veřejné pohoršení.
O stížnostech podaných na tato rozhodnutí uvážil nss toto:
Základní zásadou trestního práva jest, jak se uvádí ve stížnostech, že občana stíhá vina a že může býti trestán jen, když si byl podle okolností subjektivně vědom trestného činu, nebo aspoň okolnosti jednotlivého případu byly takové, že z nich obviněný mohl si býti vědom, že to, co činí, mohlo by býti závadné a trestné. Také čl. 3 odst. 2 zákona č. 125/1927 Sb. předpokládá podle stížností, že obviněný spáchal čin, o kterém on a každý občan bez dalšího mohl poznati, že je závadný, vzbuzující pohoršení, porušující veřejný klid a pořádek, dobrý mrav nebo slušnost. O takový čin však podle názoru stížnosti nejde.
Se stížnostmi je souhlasili v tom, že skutkovou podstatu přestupku čl. 3 odst. 2 zákona č. 125/1927 Sb. může tvořiti jen čin nebo chování, o nichž pachatel — právě jako každý jiný normální člověk — může poznati, že se jimi ruší nebo ohrožuje veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost, nebo se vzbuzuje veřejné pohoršení. Z téhož názoru vychází i žal. úřad, dospívá však k závěru, že v tomto případě šlo o jednání, o němž st-lé mohli poznati, že se jím porušuje veřejný pořádek a vzbuzuje veřejné pohoršení, a to proto, že píseň Horst-Wesselova byla písní politické strany, jejíž zásady jsou v rozporu s republikánsko-demokratickým zřízením našeho státu a jejíž veškeré snahy o provádění jejího programu územního, sjednocení všech Němců, již pojmově slučují v sobě znaky násilnosti a porušují jak trestní zákon, tak i veřejný pokoj a řád. Tento úsudek žal. úřadu je výsledkem hodnocení skutkových okolností případu, jež náleží ke skutkové podstatě nař. rozhodnutí. Skutkovou podstatu přijatou žal. úřadem není však nss oprávněn přezkoumávati věcně a dokonce již nemůže nahrazovati skutkové úsudky žal. úřadu svým úsudkem vlastním. Kognice soudu se tu omezuje jen na zkoumání s hlediska § 6 zákona o nss č. 164/1937 Sb., arci jen v rámci námitek stížností.
V uvedeném směru stížnosti uvádějí, že píseň Horst-Wesselovu sluší posuzovati podle jejího textu a nikoli se stanoviska, že šlo o píseň politické strany, která byla nepřátelská státu. Text Horst-Wesselovy písně nedává podle stížností poznati beze všeho, že jde o píseň státu nepřátelskou. Proto, že program německé národně-socialistické strany dělnické byl státu nepřátelský, nelze pokládati — jak stížnosti uvádějí — za státu nepřátelská všechna jednání a chování jmenované strany a jejich členů. Tyto námitky nemohou však otřásti logickou správností závěru, k němuž žal. úřad dospěl, že osoba, jež dává hráti nebo zpívá ve veřejné místnosti píseň nějaké politické strany, chce zpravidla tímto projevem buď veřejně se k straně přihlásiti nebo stranu podporovati nebo obojí. Úsudek úřadu, že osoba/jež dává hráti nebo zpívá ve veřejné místnosti písně strany státu nepřátelské, může při normální opatrnosti sama poznati, že tento její projev je s to, aby porušil veřejný klid nebo pořádek a vzbudil veřejné pohoršení, nelze označiti za logicky nemožný. Při tom je lhostejno, že snad text písně není sám o sobě státu nepřátelský, neboť stačí, že jde o projev, kterým projevující dává veřejně najevo příchylnost k oné státu nepřátelské straně nebo chce tuto stranu veřejně podporovati. Stížnosti nepopírají, že píseň Horst-Wesselova byla písní německé národně-socialistické strany dělnické, nepopírají, že tato strana byla stranou státu nepřátelskou tak, jak to vyslovil žal. úřad v odůvodnění nař. rozhodnutí, a přiznávají, že st-lé dali v hostinci hráti, resp. zpívali uvedenou píseň. Dospěl-li žal. úřad z těchto nepopřených skutečností k závěru, že st-lé mohli poznati, že naznačené jejich chování je s to, aby porušilo veřejný klid nebo pořádek a vzbudilo veřejné pohoršení, nelze se zřetelem na to, co bylo uvedeno, označiti tento úsudek za logicky nemožný.
St-lé odmítají dále osobní zodpovědnost za čin kladený jim za vinu, tvrdíce, že nemohli poznati, že jejich chování by mohlo býti závadné, a jednali tedy v omluvitelném omylu, a to proto, že píseň, o kterou jde, prošla censurou, nikdo se nad ní nepozastavil, správní úřady a soudy nezakročovaly. I kdyby všechny tyto skutečnosti byly pravdivé, nemohly by nic změniti na správnosti závěru žal. úřadu, že st-lé mohli poznati závadnost svého počinu, neboť tento závěr jest opřen o skutečnost, že st-lům bylo známo, že píseň, kterou zpívali, resp. dali hráti, je písní německé národně-socialistické strany dělnické a že tato strana je stranou státu nepřátelskou. Jestliže snad tato skutečnost jiným osobám neb i úřadům nebyla známa, nebo snad známa byla, avšak nebyl z ní vyvoděn důsledek, nemůže to nic změniti na správnosti úsudku žal. úřadu, že st-lé, kteří o povaze politické strany, jejíž píseň veřejně zpívali nebo dali hráti, byli dobře informováni, mohli věděti, že hranim nebo zpíváním této písně na místě veřejně přístupném může dojíti k porušení veřejného klidu nebo pořádku a k veřejnému pohoršení. Jestliže se pak ve stížnostech tvrdí, že Horst-Wesselova píseň v Micmanicích vůbec nebyla známa, takže nemohla vůbec vzbuditi veřejné pohoršení, jde o okolnost novou, k níž se zřetelem na ustanovení §§ 5 a 6 zákona o nss č. 164/1937 Sb. nelze přihlížeti.
Konečně vytýkají stížnosti, že úřad musil uložili trest přiměřený, za takový trest nelze však pokládati trest uloženého vězení. Než nss může — srov. na př. nález Boh. A 10330/33 — přezkoumávati vyměření trestu uloženého za správní přestupek — není-li normy jiné — jen potud, nebyla-li překročena zákonem stanovená# sazba trestní, neboť určení výše trestu v mezích sazby je věcí volné úvahy úřadu. St-lům uložený trest z rámce trestní sazby stanovené v 1. odst. čl. 3 zákona č. 125/1927 Sb. nevybočuje.